Advokát, jenž obhajoval K. H. Franka
1.12.2014, Lidové noviny, str. 15, Pavel Zeman
V září vyšla kniha Jakuba Drápala Poslušen zákonů své země a svého stavu. Jejím hrdinou je Kamill Resler, jenž se proslavil jako advokát nacisty K. H. Franka.
Vyprávění o Kamillu Reslerovi má svůj původ ve studentské práci, za kterou Drápal dostal ocenění Ius Societas. Kniha je nejen čtivá, ale má i značnou výpovědní hodnotu. Popisuje Reslerovu osobnost i dobu, ve které žil. Na jeho životní pouti projdeme konec habsburského mocnářství, období první a druhé republiky, německou okupaci a potom krátké nadechnutí ve svobodě. Putování končí v době komunismu.
Autor přistupuje k osobnosti Kamilla Reslera na základě dvou linií - jeho činnosti profesní a zájmové. Obě se vzájemně doplňují a prolínají, a proto nevadí, že se o Reslerově rodině dozvídáme pouze minimum. Drápal zároveň o Reslerovi pojednává dost pozitivně, o jeho negativních vlastnostech se nezmiňuje, na což však v úvodu férově upozorňuje. Zůstává tedy na čtenáři, jak si Reslerovu osobnost vyhodnotí.
Drápal se snažil, a myslím, že se mu to podařilo, přiblížit Reslerův profesní život líčením jeho jednotlivých případů. Resler byl advokátemse všeobecným rozhledem, který zastupoval všechny druhy sporů, byť více inklinoval k právu autorskému a později trestnímu. Nevybíral si klienty podle jejich movitosti a často je zastupoval zdarma. Rozhodoval se podle zajímavosti kauzy a osobnosti klientů. Během kariéry zastupoval umělce, básníky, spisovatele, politiky a další profese, Čechy, Židy i Němce, odbojáře i komunisty.
Společným jmenovatelem jeho kauz byla nejen profesionálně odvedená práce, ale i velký smysl pro spravedlnost - vždy se jí snažil pro své klienty a zřejmě i pro své osobní uspokojení dosáhnout. A často u klientů, jejichž zastupování mu kladné body nepřineslo. Nepopulární klienti Příkladem je proces s Kiesewetterem, jehož banka měla financovat protistátní činnosti poškozující Československou republiku. Resler dosáhl v roce 1936 toho, že obžaloba proti jeho mandantovi byla vzata zpět. A to za situace, kdy Československo již podstatně cítilo německé sevření, a objevily se protiněmecké nálady.
Reslera kvůli obhajobám Židů za druhé světové války několikrát vyslýchalo gestapo. A také pomáhal lidem, jež zatklo, i jejich rodinám. Může tedy působit jako historický paradox, že jako obhájce ex officio pro Karla Hermanna Franka byl ustanoven právě Resler. Opět se touto obhajobou dostal do situace, která mu popularitu nepřinesla.
Většina národa těžko chápala, že i K. H. Frank má právo na obhájce, dokonce dobrého. Reslerovi slouží ke cti, že i této obhajoby se zhostil profesionálně - stejně jako lidí, kteří kolaborovali s nacistickým režimem nebo jej přímo podporovali. Resler těmito obhajobami zjevně trpěl nejen vnitřně, ale i finančně. Po dobu, kdy hájil jako ustanovený obhájce své klienty, jeho kancelář v podstatě nevydělávala.
Poválečná, raná padesátá léta pak pro Reslera představují pozvolné ukončování činnosti advokáta. Drápalova kniha přináší mnoho pozoruhodných faktografických údajů. Ještě zajímavější však jsou Reslerovy postoje ke klientům, společnosti a k Československu, které prolínají jednotlivé případy. Resler měl srovnané životní hodnoty a ve svém profesním životě působil vždy v souladu s etickými pravidly
Z tohoto hlediska je kniha nadčasováa měl by si ji přečíst každý právník. Na pozadí jednotlivých případů totiž poutavě podává to, co se snažíme vštípit začínajícím právníkům v rámci školení o etice - že rčení „účel světí prostředky“ absolutně neplatí a že existuje soubor etických pravidel, která musíme dodržovat.
