Když soudy „dlabou“ na pravidla
24.11.2014, Lidové noviny, str. 15, Michal Žižlavský
Mezi právníky koluje bonmot, že insolvence je soudní proces, kdy dlužník přemístí vše, co má, do kapes od kalhot a odevzdá svůj kabát věřitelům. Lze se tomu zasmát. Spíše než vtip je to ale výstižný popis.
Všichni dlužníci totiž neoznamují včas svým věřitelům, že nemají na zaplacení a neodevzdávají jim svůj majetek. Jeden cizinec kdysi způsobil rozruch v bance tím, že v ní zanechal klíče od svého domu, když neměl na splátku hypotéky. Jedna vlaštovka ale jaro nedělá. Proto má alespoň fungovat proces, který přiměje povinného splnit dluhvmožném rozsahu. To vyžaduje dodržování pravidel. Skutečný problém vzniká, když pravidla nedodržuje ani ten, kdo je má hlídat. I to se děje.
Nelze mít „regionální“ právo „Hitem sezony“ je postup Krajského souduvOstravě při určování insolvenčních správců do řízení. Novela zákona zavedla rotační princip, kdy všichni zapsaní správci mají být postupně ustanovováni podle přesně stanovených pravidel. Důvodová zpráva uvádí, že rotační princip zajišťuje nezávislý výběr osoby insolvenčního správce.
Předchozí nominační systém, kdy o výběru správce rozhodovali předsedové soudů volnou úvahou, mohl podle zprávy vést ke snaze správců budovat si na soudech „nevhodné“ vztahy. A vedl. Všechny soudy respektují nově nastavená pravidla, jen ten v Ostravě ne. Jako jediný ustanovuje nadále jen vybrané insolvenční správce, zejména tyzOstravy. Zajímavé je sledovat vývoj v čase.
První generace řešení byla založena na zavedení pravidla „čtyři a dost“. Soud sice nejprve ustanovil do řízení správce podle zákonem stanoveného pořadí, vzápětí ho však zprostil funkce pro údajné „závažné porušení povinností“, měl-li přes čtyři provozovny. Sluší se říci, že zákon neomezuje počet provozoven.
Jednímzprvních takových rozhodnutí bylo usnesení místopředsedy ostravského soudu Rostislava Krhuta. Tato praxe skončila poté, co ji odvolací soud označil za nezákonnou. Rozhodnutí odvolacího soudu je dokonce vybrané do sbírky soudních rozhodnutí (R 91/2014).
Navzdory tomu ostravský soud postupuje stále stejně. Nastoupila totiž druhá generace jeho kroků. Ustanovuje správce mimo zákonné pořadí způsobem, proti kterému se nelze odvolat. Vylučuje z rotace mimoostravské správce s více provozovnami, aniž o tom vydává rozhodnutí.
Výjimky ze zákonného pravidla individuálně neodůvodňuje, ale používá nicneříkající floskule. Vžil se pro to termín „Lex Krhut“ podle místopředsedy soudu zodpovědného za tuto oblast.
To, co se děje v Ostravě, se netýká jen insolvenčních správců. Snižuje to důvěryhodnost soudního procesu pro věřitele i dlužníky. Pokud mají platit stejná pravidla pro všechny, nemůže vznikat regionální právo. A jak lze hlídat hlídače? V daném případě kárnou odpovědností konkrétních osob. V tomto případě vedení soudu.
