Sloužit „slepé holce s mečem a vahami“ by měli i advokáti
8.11.2014, ceskapozice.cz
Když advokát hovoří za klienta, může tlumočit, co říká. Když ale advokát hovoří za sebe, musí říkat pravdu, říká v rozhovoru Martin Šolc, zakladatel kanceláře Kocián Šolc Balaštík (KŠB).
Martin Šolc, zakladatel advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík (KŠB), v letech 1990 až 1998 člen vedení České advokátní komory (ČAK) a zvolený viceprezident Mezinárodní advokátní komory (IBA), v rozhovoru mimo jiné sděluje: „Když mluvíme o hodnotách, nevěřím, že ve světě transakcí je vítězů a poražených. Cílem je udělat transakci, se kterou jsou všichni spokojení, nebo alespoň rovnoměrně nespokojení – strany by si měly do určité míry vyjít vstříc. Naslouchat legitimním argumentům je dovednost, která doprovází člověka, jenž dělá transakční práci. I to je podle mne o hodnotovém přístupu.“
ČESKÁ POZICE: Nedávno jste byl zvolen viceprezidentem Mezinárodní advokátní komory. V čem je významná a jaká je její činnost?
ŠOLC: Vznikla po druhé světové válce jako „spojené národy“ právnické profese. Při jejím vzniku šlo jen o organizaci komor, posléze se otevřela i jednotlivým členům a nakonec i advokátním kancelářím. Dnes je to největší globální právnická organizace, jež sdružuje více než 200 tisíc advokátních komor a téměř 50 tisíc individuálních členů. IBA je současně „globálním hlasem právnické profese“, nemůže si tedy povídat jen sama se sebou, ale musí i komunikovat s vnějším světem
Má řadu různorodých aktivit, které se dají rozdělit do dvou skupin. Jednak jde o odborné konference, kterých IBA ročně pořádá okolo 60, jednak existuje život mezi konferencemi – vydávají se knihy a newslettery a pořádají menší diskusní fóra. Tematicky jsou tyto aktivity zaměřené na různé obory práva i na otázky veřejného a profesního zájmu. Sem patří nejen otázky regulace profese, dostupnost práva, etické kodexy, ale i lidskoprávní věci či témata, jako je právní stát a vláda práva.
IBA je současně „globálním hlasem právnické profese“, nemůže si tedy povídat jen sama se sebou, ale musí i komunikovat s vnějším světem. IBA se v minulosti ozývala k různým palčivým problémům, třeba když se otevřela základna Guantánamo, v USA přijímal Patriot Act či při pokusech o omezování nezávislosti justice v Polsku.
ČESKÁ POZICE: Kdy jste se poprvé dostal do kontaktu s IBA?
ŠOLC: Když mě revoluční vření vyneslo do vedení – tehdy ještě – Ústředí české advokacie, dostal jsem na starost zorientovat se ve světových organizacích, jejichž členem česká komora dříve, či později bude muset být. A v jejím dresu jsem poprvé navštívil jednání IBA v Benátkách v roce 1990 – od té doby se datují vzájemné vztahy. Když jsem skončil jako funkcionář komory, byla už IBA natolik součástí mého světa, že jsem tam jezdil nadále a jezdím dodnes. Jedním z hlavních neduhů této země – a to nejen v právnické profesi – je její nesmírná zahleděnost do sebe, jako by neexistoval vnější svět
V průběhu let jsem se nejprve rozhlížel, pak jsem se trochu osmělil a začal dělat drobné funkce. Když se před třemi lety blížily volby do nejvyššího vedení, řada známých mi říkala, abych kandidoval na post generálního tajemníka, což jsem učinil.
ČESKÁ POZICE: Předpokládá se, že se z postu viceprezidenta stanete v budoucnu i prezidentem?
ŠOLC: Tak to obvykle funguje. Opravdový souboj se vždy vede o post generálního tajemníka – tam je vždy tlak, řada kandidátů a volební boj. Stanovy sice umožňují, aby se někdo postavil i tomu, kdo postupuje na pomyslném žebříku mezi posty generálního tajemníka, viceprezidenta a prezidenta (tyto tři funkce tvoří nejužší vedení IBA – pozn. red.) , ale takový kandidát má menší šanci.
Pokud totiž člověk v jednom z těchto postů dělá práci dobře, kandidatura, která ruší přirozený řád, se považuje za neférovou, snad i drzou. V celém volebním procesu hraje významnou roli takzvaná nominační komise, jejíž doporučení musí kandidát získat.
ČESKÁ POZICE: S čím konkrétně jste šel do nejužšího vedení IBA?
ŠOLC: Mých cílů je více, ale jedním z nejdůležitějších je přesun části aktivit do online prostoru. IBA má sice téměř 50 tisíc členů z takřka všech zemích světa, ale to neznamená, že by nebyli další advokáti, kteří by se života IBA chtěli zúčastnit, ale z těch či oněch důvodů nemohou.
ČESKÁ POZICE: Nakolik českého právníka obohatí angažmá v globální stavovské organizaci?
ŠOLC: Jedním z hlavních neduhů této země – a to nejen v právnické profesi – je její nesmírná zahleděnost do sebe, jako by neexistoval vnější svět. Ten se ale propojil a je třeba v něm přežít. IBA především poskytne právníkovi určitý rozhled. Třeba pochopení, že co teď „úporně a inovativně“ řešíme, bylo již milionkrát vyřešeno v různých koutech světa. Díky IBA si lidé mohou uvědomit, že jsou i důležitější věci než peníze a že i jako advokáti mohou udělat mnoho dobrého
Trochu se osvobodíte od žabomyších válek této zemičky. Je to nejlepší způsob, jak se člověk v malém českém domečku dozví o nejnovějších trendech v právu. Jinak je to těžké, internet je sice mocný, ale nikoli všemocný. Nejde ale jen o odborný rozhled. Velká globální organizace poskytuje možnost k setkávání lidí, kteří si pak třeba mohou na základě osobní znalosti zprostředkovat práci.
Člověk zároveň začne cítit, že v právu nejde jen o obchod. Celý život jsem pevně přesvědčen, že je vadná myšlenka, že svět práva se rozdělil do dvou skupin – snílků, kteří se zabývají „nesmysly“, jako je vláda práva, a byznysmenů, kteří jen vydělávají peníze. Tak svět nemůže vypadat, protože té „slepé holce“ s mečem a vahami může člověk sloužit nejen jako soudce či obhájce, ale i poctivými a vyváženými obchodními transakcemi. Díky IBA si lidé mohou uvědomit, že jsou i důležitější věci než peníze a že i jako advokáti mohou udělat mnoho dobrého.
ČESKÁ POZICE: Téměř celá devadesátá léta jste působil ve vedení České advokátní komory (ČAK). Jak se od té doby právo, komora a advokátní stav změnily?
ŠOLC: V právu se situace zlepšuje velmi pomalu. Musím říct, že když se zvonilo klíči, říkal jsem si, že vyrovnat se západní společnosti bude obtížné třeba kvůli počtu počítačů – to ale natolik obtížné nebylo. Doba totality degradovala právo, naučila lidi – včetně právníků – ho vnímat jako příručku a potlačila uvažování a hledání vyváženosti, spravedlnosti a poctivosti
Strašně těžké je ale změnit způsob uvažování lidí o právu. Tam stále zůstávají hluboké jizvy z doby totality, jež právo degradovala a naučila lidi – včetně právníků – ho vnímat jako příručku a potlačila uvažování a hledání vyváženosti, spravedlnosti a poctivosti. Postupně se to sice boří, ale pomaleji, než jsem si dokázal představit a odhaduji to na další dvě generace právníků. Podcenil jsem totiž, že mladou generaci právníků vychovávají ty předchozí.
Česká advokátní komora byla vždy – do určité míry snad i mou zásluhou – komorou dospělou. Nikdy nesklouzla do klišé odborové organizace advokátů jako třeba komora lékařská. Zajišťovala otevřený přístup k profesi, byla liberální a solidně fungovala i její kárná pravomoc. Ideální jistě není, ale je to velmi civilizovaná a dospělá komora.
Advokátní stav se proměnil neuvěřitelně. Řekl bych, že mezi lety 1990 a dneškem se advokacie rozdělila na dvě podskupiny, které spolu nemají mnoho společného.
ČESKÁ POZICE: Co tím myslíte?
ŠOLC: V první podskupině fungují jednotlivci nebo několik málo advokátů, jež spojuje maximálně dělení kanceláře či sekretářky. Ve druhé je advokacie vykonávána takřka industriálním způsobem, kde velké týmy pracují na obřích projektech. Toto dělení ale – doufám – není hodnotové. Lidi bez hodnot se najdou rovnoměrně v jakékoli skupině.
ČESKÁ POZICE: Jakou roli ve sjednocování profese by měla hrát ČAK? Často se totiž říká, že se v ní angažují právě lidé z menších kanceláří.
ŠOLC: V něčem jsem fundamentalista a řeknu něco, kde vím, že nevyjadřuji názor komory. Domnívám se, že advokacie by měla mít dva druhy organizací, přičemž inspirací mi je primárně Německo. Tam existuje advokátní komora jako čistý regulátor – organizuje zkoušky a vykonává kárnou pravomoc, ale nestará se o politiku, nehájí ničí zájmy, nikoho nesjednocuje. Je to sice stavovská organizace, ale především proto, aby profesi nereguloval stát. Čím více na sebe regulátor nabalí dodatečných rolí, tím více se kompromituje. Čím více na sebe regulátor nabalí dodatečných rolí, tím více se kompromituje
Vedle nezávislého regulátora pak mohou existovat spolky s dobrovolným členstvím, které mají i politické zájmy. V mém světě by v komoře, která je čistým regulátorem, měly být zastoupeny obě části advokacie, a to z jediného důvodu – aby při výkonu kárné pravomoci komora věděla, o čem mluví. Když totiž inteligentní a slušný samostatně praktikující advokát bude poslouchat, jaké švindly se dějí v derivátových obchodech, nemusí vždy tušit, oč jde.
ČESKÁ POZICE: Chystáte se ještě někdy angažovat ve vedení ČAK?
ŠOLC: Určitě ne. Pokusil jsem se službu komoře udělat v minulosti, vždy jsem jí byl a budu k dispozici, bude-li stát o můj názor. Nelze ale dvakrát vstoupit do stejné řeky. Komoru by měla přebírat mladší generace, ke které i při svém optimismu už nepatřím.
ČESKÁ POZICE: Vaše pozornost se tedy upíná spíše do zahraničí?
ŠOLC: Ještě než jsem oznámil svou kandidaturu na generálního tajemníka IBA, předal jsem řízení kanceláře kolegyni Dagmar Dubecké. Věnuji se tedy už jen dvěma věcem – normální klientské práci, které dnes dělám i více, než když jsem řídil kancelář, a IBA. Klientská práce mě totiž do advokacie přivedla a neskonale mě baví. Manažerských funkcí se zbavit dá, ale advokátem je člověk do smrti
Tyto dvě aktivity se musejí vyvažovat. Až budu prezidentem IBA, budu klientské práce dělat méně. Podle mne totiž advokátský funkcionář trochu ztrácí kredibilitu, když mluví o profesi, kterou vůbec nevykonává. Manažerských funkcí se zbavit dá, ale advokátem je člověk do smrti.
ČESKÁ POZICE: KŠB bývá v právnické obci vnímaná jako slušná kancelář s důrazem na hodnoty. Nakolik to je pro vás důležité?
ŠOLC: Nepochybně je to krédo naší kanceláře a mělo by to být krédo celé profese. Velmi pyšný na svou profesi a renomé naší kanceláře jsem například byl, když jsme do pozdní noci jednali s protistranou o velké transakci a oni měli mimořádně hodnotný dokument pro našeho klienta. Když jsme se v půl třetí v noci rozcházeli, advokát protistrany se mě zeptal, zda mu materiál schovám v sejfu.
Přesně o tom by advokacie měla být – nepřemýšlel, že dokument zatajím či dám klientovi –, protože to se v advokacii nedělá. Jeho nabídkou jsem byl opravdu poctěn. Mělo by to být v advokacii samozřejmostí a advokáti by si to měli uvědomovat. Advokacie je do určité míry byznys a bez marketingu fungovat nemůže, ale i zde bych věřil v určitou míru elegance – že lidé nebudou ve jménu marketingu tvrdit věci, které nejsou pravda
Advokát také nesmí lhát. To sice zní jako ze skauta, ale myslím tím velmi specifickou věc. Když advokát hovoří za klienta, může tlumočit to, co klient říká. Když ale advokát hovoří sám za sebe – „viděl jsem“ –, pak musí říkat pravdu. To je jeden z aspektů naší profese, kdy sloužíme jednak klientovi, ale jednak i té „slepé holce“.
Když už mluvíme o hodnotách, nevěřím, že ve světě transakcí je vítězů a poražených. Cílem je udělat transakci, se kterou jsou všichni spokojeni, nebo alespoň rovnoměrně nespokojeni – strany by si měly do určité míry vyjít vstříc. Naslouchat legitimním argumentům je dovednost, která provází člověka, jenž dělá transakční práci. I to je podle mě o hodnotovém přístupu.
ČESKÁ POZICE: Co považujete za největší nešvary české advokacie?
ŠOLC: Takových soudů se bojím. Jak mi přibývají léta, hodně se hlídám, abych nedělal rychlé soudy o mladé generaci. Velmi mi ale vadí, jak některé kanceláře pracují s marketingem. Jistě, advokacie je do určité míry byznys a bez marketingu fungovat nemůže, ale i zde bych věřil v určitou míru elegance – že lidé nebudou ve jménu marketingu tvrdit věci, které nejsou pravda.
Zkrátka měl by být zachován určitý formát v práci, kterou děláme. Není to jen dávno rozplynulý sen o profesi, ale i o tom, že když budete mít problém, budete chtít jít za někým, koho budete považovat za dospělého, velkorysého, na kterého se můžete spolehnout. To je přece marketingem naší profese. Vadí mi, že pod rouškou marketingu, který je legitimní součástí naší činnosti, se elegance občas vytratí a přiostří lokty. Je opravdu hloupost snažit se práci, která komoditní není, nacpat do škatulky a dopředu nastavit cenový strop
Je-li řeč o marketingu bez negativní konotace, některé klienty jsme získali tím, co jsme dělali, ale také tím, co jsme odmítli udělat. I to vyžaduje určitou sílu a osobní integritu – říct, že u něčeho asistovat nechceme. To jsme několikrát udělali, a zcela proti svým prvoplánovým ekonomickým zájmům! Dokonce vím, že jeden náš konkurent na vlastní marketingové akci mluvil velmi hezky o tom, že a proč jsme někoho odmítli zastupovat. V práci pro klienta je někdy důležité říct, že v typu práce, kterou od nás chce, nejsme dobří – že přivedeme někoho jiného, kdo je na to „frajer“. I to vyžaduje poctivý přístup.
ČESKÁ POZICE: Hovoří se, že se některé kanceláře na českém trhu pustily do cenové války. Snížili jste ceny i vy?
ŠOLC: Cenová válka má dva odlišné rozměry – legitimní a nesmyslný. Za legitimní považuji cenový tlak na takzvané komoditní práce, tedy když existuje produkt, který vytáhnete z šuplíku, změníte jméno a máte hotovo. To se stalo v mnoha zemích světa a v různých dobách a intenzitách. Někdy to však zachází nesmyslně daleko. Ne vždy totiž jde o to, že „cvičená opice“ doplní jména do formuláře, ale vzdělaný člověk musí materiály prostudovat a zjistit, zda lze formulář na daný případ beze změny použít. Obecně ale říkám, že tlak na snižování cen komoditní práce je v pořádku.
Pak ale existuje práce, která komoditní není. Je opravdu hloupost snažit se ji nacpat do škatulky a dopředu nastavit cenový strop. Vezměte si extrémní případ. Někdo nabídne klientovi, že mu rozsáhlé, ale v daném stadiu nepříliš jasné projektové financování udělá za milion korun. Takový advokát musí být buď lhář, který klientovi cenu následně pokoutně navýší, nebo je natolik zoufalý, že potřebuje dát práci lidem i pod náklady. Na trhu se odehrály divné věci – agresivní marketing některých kanceláří a zcela nesmyslné cenové představy klientů u části práce. Doufám, že se to už nikdy nestane.
My bychom do žádného zastropování v takové situaci nešli, protože bychom řekli, že o dané transakci ještě mnoho nevíme. Na začátku můžeme nabídnout jen naši hodinovou sazbu a až po určité chvíli, kdy se situace vyjasní, si můžeme říct, že určitý úsek bude stát tolik a tolik. Jenže trh se s příchodem krize zbláznil a najednou každý říkal, že nechce platit čtyři tisíce na hodinu, ale že chce mít celou věc hotovou za sto tisíc.
To je ale v našem případě zcela iracionální a řada klientů kvůli této iracionalitě nakoupila práci podřadné kvality. Mnozí z nich to ještě nevědí a přeji jim, aby se to ani nikdy nedozvěděli. Tato cenová deformace mi vadí a je anomální. Mám-li to shrnout, na trhu se odehrály divné věci – agresivní marketing některých kanceláří a zcela nesmyslné cenové představy klientů u části práce. Doufám, že se to už nikdy nestane.
ČESKÁ POZICE: Může cenová válka ovlivňovat i strukturu trhu?
ŠOLC: Věřím, že cenová válka se vždy obrátí proti těm, kteří ji rozpoutali. My se snažíme vnímat legitimní tlak na zlevňování komoditní práce a ignorovat tlak na snižování cen složitější práce. Je sice možné, že cenová válka trochu snížila i naší roční průměrnou sazbu, ale rozhodně jsme nešli do extrémů.
