Věřím v eleganci advokátského stavu
3.11.2014, Lidové noviny, str. 15, Kristián Léko
Advokát slouží nejen klientovi, ale i „té slepé holce s mečem a vahami“, říká Martin Šolc, zakladatel advokátní kanceláře KŠB a zvolený viceprezident Mezinárodní advokátní komory (IBA).
* LN Nedávno jste byl zvolen viceprezidentem Mezinárodní advokátní komory. V čem je významná a jaká je její činnost?
Vznikla po druhé světové válce jako „Spojené národy“ právnické profese. Dnes je to největší globální právnická organizace sdružující více než 200 tisíc advokátních komor a téměř 50 tisíc individuálních členů. Má řadu různorodých aktivit, které lze rozdělit do dvou skupin - odborné konference, kterých IBA ročně pořádá okolo 60, a život mezi nimi - vydávají se knihy a newslettery, pořádají se menší diskusní fóra. IBA je současně „globálnímhlasem právnické profese“, nemůže si tedy povídat jen sama se sebou, ale musí také komunikovat s vnějším světem. V minulosti se ozývala k různým palčivým problémům, třeba když se otevřela základna Guantánamo, v USA přijímal Patriot Act či při pokusech o omezování nezávislosti justice v Polsku.
* LN Kdy jste se poprvé dostal do kontaktu s IBA?
Kdyžmě revoluční vření vyneslo do vedení - tehdy ještě - Ústředí české advokacie, dostal jsem na starost zorientovat se ve světových organizacích, jichž bude muset být česká komora dříve či později členem. A za komory jsem poprvé navštívil jednání IBA v Benátkách v roce 1990. Od té doby se datují vzájemné vztahy. Když jsem skončil jako funkcionář komory, byla IBA už do té míry součástí mého světa, že jsem tam jezdil nadále a jezdím dodnes. V průběhu těch pětadvaceti let jsem se nejprve rozhlížel, pak jsem se trochu osmělil a začal dělat drobné funkce. Když se před třemi lety blížily volby do nejvyššího vedení, řada známých mi říkala, ať kandiduji na generálního tajemníka, což jsem učinil.
* LN Nakolik českého právníka obohatí angažmá v globální stavovské organizaci?
Jeden z hlavních neduhů této země - a to nejen právnické profese - je její nesmírná zahleděnost do sebe, jako by neexistoval vnější svět. Ten se ale propojil a je třeba v němpřežít. IBA dá právníkovi především rozhled. Třeba pochopení, že co my teď „úporně a inovativně“ řešíme, bylo již milionkrát vyřešeno v různých koutech světa. Trochu se osvobodíte od žabomyších válek této zemičky. Je to nejlepší způsob, jak se člověk v českém domečku dozví o nejnovějších trendech v právu. Jinak je to těžké, internet je sice mocný, ale nikoli všemocný. Člověk zároveň začne cítit, že v právu nejde jen o obchod. Celý život jsem přesvědčen, že je vadná myšlenka, že se svět práva rozdělil do dvou skupin - snílků, kteří se zabývají „nesmysly“, jako je vláda práva, a byznysmenů, kteří jen vydělávají peníze. Díky IBA si lidé mohou uvědomit, že jsou i důležitější věci než peníze a že i jako advokáti mohou udělat mnoho dobrého.
* LN Skoro celá 90. léta jste působil ve vedení České advokátní komory. Jak se od té doby právo, komora a advokátní stav změnily?
Vprávu se situace zlepšuje velmi pomalu. Když se zvonilo klíči, říkal jsem si, že vyrovnat se západní společnosti bude obtížné třeba kvůli počtu počítačů - to ale tak těžké nebylo. Strašně těžké je změnit způsob uvažování lidí o právu. Tam stále zůstávají hluboké jizvy z doby totality, jež právo degradovala a naučila lidi -včetně právníků - vnímat jako příručku a potlačila uvažování a hledání vyváženosti, spravedlnosti a poctivosti. Postupně se to sice boří, ale pomaleji, než jsem si představoval, a odhaduji to na další dvě generace právníků. Podcenil jsem totiž, že mladé právníky vychovávají předchozí generace. Advokátní komora byla vždy -snad i mou zásluhou - dospělá. Nikdy nesklouzla do klišé odborové organizace advokátů jako komora lékařská. Zajišťovala otevřený přístup k profesi, byla liberální a solidně fungovala i její kárná pravomoc. Ideální sice není, ale je civilizovaná a dospělá. Advokátní stav se neuvěřitelně proměnilmezi lety 1990 a dneškem se advokacie rozdělila na dvě podskupiny, které spolu nemají mnoho společného.
* LN Co tímmyslíte?
Vprvní podskupině fungují jednotlivci nebo několik advokátů, které spojuje maximálně dělení kanceláře či sekretářky. Ve druhé je advokacie vykonávána takřka industriálně, velké týmy pracují na obrovských projektech. Toto dělení ale - doufám-není hodnotové. Lidé bez hodnot se najdou rovnoměrně v každé skupině.
* LN Jakou roli ve sjednocování profese by měla hrát komora? Říká se, že se v ní angažují hlavně lidé z malých kanceláří.
V něčem jsem fundamentalista a teď řeknu něco, co nevyjadřuje názor komory - advokacie by měla mít dva druhy organizací, přičemž inspirací mi je primárně Německo. Tam existuje advokátní komora jako čistý regulátor -organizuje zkoušky a vykonává kárnou pravomoc, ale nestará se o politiku, nehájí ničí zájmy, nikoho nesjednocuje. Je to sice stavovská organizace, ale především proto, aby profesi nereguloval stát. Čím více na sebe regulátor nabalí dodatečných rolí, tím více se kompromituje. Vedle nezávislého regulátora mohou existovat spolky s dobrovolným členstvím, které mají i politické zájmy.
* LN Chystáte se ještě někdy angažovat ve vedení ČAK?
Ne. Pokusil jsem se službu komoře udělat v minulosti, vždy budu k dispozici, bude-li stát omůj názor. Komoru byměla přebírat mladší generace, k níž i při svém optimismu už nepatřím.
* LN Vaše pozornost se tedy upíná spíše do zahraničí?
Ještě než jsem oznámil kandidaturu na generálního tajemníka IBA, přenechal jsem řízení kanceláře kolegyni Dagmar Dubecké. Věnuji se už jen dvěma věcem - klientské práci, které dnes dělám více, než když jsem řídil kancelář, a IBA. Klientská práce mě totiž do advokacie přivedla a neskonale mě baví. Tyto dvě aktivity se musejí vyvažovat. Až budu prezidentem IBA, budu klientské práce dělat méně. Podle mne advokátský funkcionář trochu ztrácí kredibilitu, když mluví o profesi, kterou vůbec nevykonává. Manažerských postů se zbavit lze, ale advokátem je člověk do smrti.
* LN Právnická obec vnímá kancelář KŠB jako slušnou s důrazem na hodnoty. Je to důležité?
Nepochybně je to krédo naší kancelářeamělo by být i celé profese. Velmi pyšný na svou profesi a renomé naší kanceláře jsem například byl, když jsme do pozdní noci jednali s protistranou o velké transakci a oni měli mimořádně hodnotný dokument pro našeho klienta. Když jsme se v půl třetí v noci rozcházeli, advokát protistrany se mě zeptal, zda mu materiál schovám v sejfu. Přesně o tom by advokacieměla být - nepřemýšlel, že dokument zatajím či dám klientovi, protože to se v advokacii nedělá. Jeho nabídkou jsem byl opravdu poctěn. Advokát také nesmí lhát. Když advokát hovoří za klienta, může tlumočit to, co říká. Když ale advokát hovoří za sebe - „viděl jsem“ -, musí říkat pravdu. To je jeden z aspektů naší profese, kdy sloužíme jednak klientovi, jednak i té „slepé holce“. Když mluvíme o hodnotách, nevěřím, že ve světě transakcí je vítězů a poražených. Cílem je udělat transakci, se kterou jsou všichni spokojení, nebo alespoň rovnoměrně nespokojení - strany by si měly do určité míry vyjít vstříc. Naslouchat legitimním argumentům je dovednost, jež provází člověka, jenž dělá transakční práci.
* LN Co považujete za největší nešvary české advokacie?
S přibývajícími lety se hodně hlídám, abych nedělal rychlé soudy o mladé generaci. Velmi mi ale vadí, jak některé kanceláře pracují s marketingem. Jistě, advokacie je také byznys a bez marketingu fungovat nemůže, ale i zde věřím v určitou eleganci -že lidé nebudou ve jménu marketingu tvrdit nepravdivé věci. V práci, kterou děláme, by měl být zachován určitý formát. Není to jen dávno rozplynulý sen o profesi, ale o tom, že když budete mít problém, budete chtít jít za někým, koho budete považovat za dospělého, velkorysého, na kterého se můžete spolehnout. To je přece marketingem naší profese. Mně vadí, že pod rouškou marketingu, který je legitimní součástí naší činnosti, se elegance občas vytratí a lokty přiostří. Když je řeč o marketingu bez negativní konotace, některé klienty jsme získali nejen tím, co jsme dělali, ale i tím, co jsme odmítli udělat. I to vyžaduje určitou sílu a osobní integritu - říci, že u něčeho asistovat nechceme. To jsme několikrát udělali, a zcela proti svým prvoplánovým ekonomickým zájmům!
Díky angažmá v mezinárodní organizaci získáte rozhled a trochu se osvobodíte od žabomyších válek v této zemičce
