České advokacii chybí smysl pro stavovskou čest
22.9.2014, Respekt, str. 31
Česká advokátní komora před dvěma týdny ukončila spor o to, co si mohou dovolit její členové v předvolebním boji. V kauze lživého předvolebního inzerátu proti prezidentskému kandidátovi Karlu Schwarzenbergovi, který si loni zaplatil její člen Vladimír Zavadil, snížila pokutu pro tohoto advokáta z 850 tisíc na 20 tisíc korun. Jak hodnotíte toto rozhodnutí? Nepovede v důsledku k opakování podobných diskreditací před volbami? Jiří Přibáň, filozof práva, Univerzita v Cardiffu
Advokátní komora měla potrestat svého člena za provinění se proti profesní etice. Výše pokuty je spíš výsměchem, když zvážíme poměr mezi ní a cenou zaplacenou za publikaci inzerátu. Vypovídá o tom, jak vážně advokáti berou nejen svou profesní etiku, ale i obecnou stavovskou čest, která je tradičně nízká.
Celá kauza však ukazuje na obecnější problém, totiž nutnost zavést tzv. volební delikty, které by postihovaly hrubá porušení pravidel předvolebních kampaní i samotného volebního procesu. Myslím, že jen tak lze zabránit podobným diskreditacím v budoucnosti. To ovšem není úkol pro žádnou profesní organizaci, ale pro vládu a parlament. Vládní i opoziční strany by na této změně přitom měly mít stejný zájem, protože obětí takových předvolebních „likvidačních faulů“ se může stát kdykoli kdokoli. Jan Kudrna, pedagog, specialista na ústavní právo
Podobné počiny se budou opakovat, dokud bude povolena předvolební kampaň. K nim běžně patří i negativní kampaň, jak ostatně uvedl Nejvyšší správní soud při posuzování tohoto případu. Principiální otázkou je, nakolik by regulace průběhu předvolební kampaně s cílem její kultivace byla v souladu se zásadou svobody projevu a svobodných voleb vůbec.
Ze zásady minimalizace zásahů do volebního procesu vycházejí jak naše zákony, tak i konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Oba soudy ji potvrdily i v této věci. V uvedeném případě však nejde primárně o trest za porušení volebních pravidel, ale stavovských předpisů. Bez znalosti všech podstatných informací, které nemám, a zdá se, že nejsou veřejně k dispozici, těžko hodnotit, zda uložený trest odpovídá míře provinění. Nepomáhá ani výrazná změna výše uložené pokuty.
Snížení nicméně podle mého názoru bylo namístě už proto, aby měla advokátní komora k dispozici peněžní sankci pro případ většího prohřešku advokáta proti dobré pověsti advokacie, který jistě přichází v úvahu, ale kde by nebylo namístě pozastavení činnosti. Otázku si tedy kladu nikoli ohledně snížení pokuty, ale ohledně důvodu pro tak velký rozptyl prvotního rozhodnutí a rozhodnutí o odvolání. Dobré je totiž takové rozhodnutí, jež v odvolacím řízení obstojí nebo prodělá jen malou změnu.
Jan Kysela, ústavní právník a pedagog
Rozhodnutí mě nepotěšilo ze dvojího důvodu. Zaprvé nemá Česká advokátní komora ve vztahu k disciplinování svých členů úplně dobrou pověst; třeba i nezaslouženě. Toto rozhodnutí ji nevylepší. Selhává-li přitom někde samospráva, ozve se volání po regulaci státní, čímž se opět zmenší prostor autonomie jednotlivců. Z obecně dostupných informací se nezdá, že pokutovaný advokát je něčím na způsob sociálního případu a pokuta vyšší než 20 tisíc korun by jej uvrhla do bídy.
Zadruhé byl postih ze strany komory paradoxně jediným možným postihem za spáchání tohoto deliktu. Nebyl-li by zadavatel advokátem, který má specifický standard jednání, postih by mu nehrozil, ač jej K. Schwarzenberg mohl žalovat v civilním řízení. Nežijeme v zemi, kde by noviny podobný inzerát odmítly otisknout. Jediného deliktu by se dopustily tehdy, kdyby odmítly vyjevit, kdo inzerát zadal; to se však nestalo, takže právně jsou „z obliga“. Všechna další jednání proti požadavku férovosti volební kampaně už mohou být sankcionovaná pouze zneplatněním voleb, volby kandidáta či hlasování. A to je ošemetné, protože vadného jednání se nemusel dopustit jen kandidát či jeho tým, ale i někdo jiný, takže „trestat“ kandidáta odepřením volebního vítězství může být sporné. Je třeba přemýšlet, co s tím. Nabízejí se nejspíše volební přestupky, ideálně ve zrychleném řízení.
Eliška Wagnerová, senátorka, bývalá soudkyně Ústavního soudu
Přesně toho se bojím. Vždy jsem upozorňovala na to, že je třeba zavést sankce za volební delikty. Civilní žaloby na ochranu osobnosti podle mě nejsou adekvátním prostředkem schopným zhojit nactiutrhačné excesy z volebních kampaní. Ani velmi specifický prostředek užitý v daném případě – kárné řízení s advokátem, který se obsahově vzato dopustil volebního deliktu, jenž zároveň představoval i disciplinární delikt advokáta – není cesta k nápravě a kultivaci předvolebního klání, které je čím dál surovější a mnoho občanů znechucuje až k rezignaci na aktivní volební účast.
Česká advokátní komora se projevila korporativně ochranářsky ve vztahu ke svému posuzovanému členovi, rezignovala na jakékoli zamyšlení se nad přesahem účinků rozhodnutí do společnosti. Paradoxně snížením etické laťky pro advokáty snižuje jak důvěryhodnost advokátského stavu, tak implicitně i nároky na etické chování členů občanské společnosti, svých potenciálních klientů a zároveň voličů. Samoregulační mechanismy advokacie v tomto případě selhaly. Přitom v otázkách etiky je to právě komora, jež by měla udávat tón. Udala, ale dost falešný.
Kateřina Šimáčková, soudkyně Ústavního soudu, bývalá advokátka Jako soudkyně nemohu komentovat jednotlivá rozhodnutí advokátní komory, zejména proto, že bych je někdy v budoucnu mohla přezkoumávat. Jako bývalá advokátka, která s hrdostí tuto práci vykonávala více než 15 let, jsem z tohoto případu prostě smutná.
Jako občanka bych ráda upozornila, že advokátní komora není orgánem určeným ke kontrole řádného průběhu voleb. Nejsou to ani soudy, kdo by měl primárně bránit férovost volebního boje. Vždy to budou hlavně voliči, kteří by (s pomocí médií) měli hlídat své kandidáty, zda jednají čestně a poctivě. Neeticky vedené volební kampaně nebudou, pokud se nebudou těm, kdo je použijí, vyplácet. Doufám, že se toho jednou dožiji. Q
(Respekt žádal o vyjádření předsedu ČAK Martina Vychopeně, ten možnost přímé odpovědi odmítl, prostřednictvím mluvčí se odkázal na oficiální stanovisko, podle nějž je trest pro Vladimíra Zavadila „dostatečným morálním a výchovným apelem“.)
