Jsme státem amatérů
1.9.2014, Týden, str. 60, Jiří Zatloukal
Soudci, kteří rozhodují o obchodním právu, nemají příliš ponětí o tom, jak funguje ekonomika, říká MARTIN ŠOLC, partner advokátní kanceláře KŠB.
* Vládne v Česku právo, nebo spíše politické strany?
Právo tady tak úplně nevládne. Asi je poctivé nejdříve říct, že vláda práva je ideál, který nikde nebyl stoprocentně dosažen. Tedy nikde neplatí, že by všechno v právním systému bez výjimky fungovalo. Právo vždy aplikuje někdo, a ten někdo je chytřejší nebo hloupější, má předsudky, špatně se vyspal, to platí všude na světě.
* Myslíte například soudce?
Ano, například, ale nejenom. Mimochodem, když mluvím o nedosažitelném ideálu, nechci tím říct, že k němu máme stejně blízko jako země, kde právo hraje tradičnější roli. Tak daleko zase nejsme.
* O tom, kdo půjde „bručet“, tedy rozhodují politici?
V očích politiků je právo popelka. Nikdo seriózně nepřemýšlí o finančních nárocích na to, aby právní systém fungoval dobře. Představa soudce jako úředníčka, který to hlavně musí vyřešit dobře v papírech, je absurdní. V civilizovaných zemích soudci vedou proces a rozhodují a na papíry či rešerše mají tlupu asistentů. V těchto oblastech vidím stopu myšlení politiků spíše než v přímých zásazích do justice.
* Jsou ještě jiné stopy?
Existuje řada chyb v systému. Počínaje nedostatečnou nezávislostí justice a konče třeba tím, že soudci, kteří rozhodují o obchodním právu – nechci se dotknout výjimek – nemají příliš ponětí o tom, jak funguje ekonomika. Když pak dojdeme na konec řetězce těchto úvah, tak ano, některým politikům se asi nelíbí, že je tady nějaký systém, který rozhoduje autonomně, nezávisle na jejich vůli.
* Říkáte, že soudci nemají takovou výbavu a nejsou tolik placeni jako v zahraničí. Jsou proto náchylnější ke korupci?
Nějaká úměra tam být musí, ale nemyslím si, že by základním problémem naší justice byla korupce. V každém systému existuje jistá míra korupce, ale když se mě zeptáte, kolikrát jsem se ve své praxi setkal se zřejmou indikací, že došlo ke korupci v justici, musel bych se hodně namáhat, abych na nějaký příklad přišel. Ojedinělé případy korupce tedy asi jsou, ale jde o jev zcela okrajový.
* Jak se díváte například na vyšetřování případu Mostecké uhelné společnosti, kterou na konci devadesátých let ovládli její manažeři? V Česku případ vyšetřovatelé stále odkládali, nakonec ho vyšetřili ve Švýcarsku.
Jsme státem amatérů. Policie by potřebovala specialistu z konkrétní oblasti, jíž se to týká, aby v takto extrémně složité problematice získala přesný cit pro to, co právo povoluje, a kde už je určité jednání přes hranici. Když občas slyším v různých kauzách vyjádření policistů, vnímám to tak, že mají na některé složité věci sice vyhraněný názor, ale že je otázka, do jaké míry jim skutečně rozumějí; jsme ve světě amatérů.
* Myslíte, že jsou „mimo mísu“?
Ano. Aby mohli použít specialistu kalibru, o kterém mluvím, systém ho musí umět zaplatit. Netýká se to tabulkových platů u policie. Alespoň pro tuhle úzkou skupinu případů musíte získat ty nejlepší z nejlepších, nebo se v tom prostě nezorientujete.
* Na trhu advokátních služeb je v současnosti velká konkurence, která srazila ceny. Vy jste nedávno zmínil, že je jen otázka času, kdy z toho bude pořádný průšvih. Můžete to rozvést? Řekněme, že dojdeme do stavu, kdy se o každou práci bude ucházet řada firem a některé z nich budou nabízet i složité služby za ekvivalent dvou tisíc na hodinu. V takovém případě mám já, Martin Šolc, volbu. Buď si řeknu, že mě to ekonomicky přestalo zajímat, protože udržet tento systém funkční při dvou tisících za hodinu je nemožné, a půjdu s nadsázkou řečeno prodávat zeleninu. Anebo se této ceně přizpůsobím a udělám ve způsobu práce takové změny, aby kancelář i na úkor kvality byla schopna složitou službu za dva tisíce na hodinu poskytovat.
* Znamená to najmout méně kvalitní lidi?
Pokud jde o práci na případech, na každém úkolu pracují lidé různě zkušení. I práce na komplexních věcech by se pak musela logicky přesunout k těm levnějším a nezkušenějším. Dále bychom se zoufale museli snažit zvyšovat objem zakázek, aby se snížily náklady na jednotku práce. Nicméně to není cesta, kterou bych chtěl volit já nebo naše kancelář. Mám za to, že na trhu jsou vždy třeba i komplexní služby, jež jsou do té míry citlivé nebo složité, že si klient uvědomí, že kvalitní výsledek s sebou nese i určité náklady. Jediné, co z toho cenového nesmyslu, který na českém právním trhu občas pozorujeme, považuji za legitimní, je, že se postupně rozevírají nůžky mezi tím, co nazýváme komoditní práce, a prací s velkou přidanou hodnotou. To je proces, který pozorujeme i jinde, nejen v Česku.
* Kolik berou nejlepší advokátní kanceláře v Česku?
Nebudu mluvit o českých cenách. V New Yorku nebo Londýně vidíte zkušené právníky, kteří bez mrknutí oka účtují kolem tisíce dolarů (asi 21 tisíc korun, pozn. red.) nebo sedmi set liber (zhruba 24 tisíc korun) na hodinu.
* To v Česku není?
O tom se nám tady ani nezdá a nikdy nezdálo. To, co se stalo v Londýně či New Yorku, je, že právníci s těmito vysokými sazbami zůstávají na poměrně úzkém písečku práce s vysokou přidanou hodnotou. Zbytek práce je vystaven velkému cenovému tlaku.
* Jak se díváte na snahu státu výrazně ušetřit na právnících? Proběhlo to v minulé i v současné Sobotkově–Babišově vládě. Je to populismus, nebo těmito kanály jen unikaly peníze?
Je to samozřejmě populismus. Pokud stát bude přemýšlet tak, že udělá všechno pomocí vlastních právníků, tak mu pánbůh pomáhej. Časem bohužel občas uvidíme, jak se v tomto směru stát vymáchá ve vlastní neschopnosti. Ani v rámci jedné advokátní kanceláře neumějí advokáti všechny právní obory, většina kanceláří se specializuje jen na pár z nich. Jak by mohli všechno umět právníci na ministerstvech?
* Některé státní zakázky nicméně vypadají podezřele.
To, že v novinách občas čítáme, že státní platby za právní služby byly určité penězovody, jak odčerpat ze státu peníze, mi nepřijde úplně nesmyslné. Protože když se podívám na některé sumy, připadají mi za dodanou práci neuvěřitelné. Například si dovedu představit, že složitá arbitráž nebo komplexní transakce stojí hodně. Ale někdy vidím v novinách sumu a říkám si: „Oops!, tohle za právní služby asi není.“
* K hlavní práci vaší kanceláře patří fúze a akvizice. Co teď firmy nejvíce řeší?
Jedna věc není moc šťastná z pohledu Česka či nás jako občanů, a to jsou odchody dlouhodobých investorů. Ten trend tady už nějakou dobu je, byl viditelný v obou vlnách krize, a nemyslím si, že skončil. Například ukrajinské události, ačkoli přímo nesouvisejí s Českem, trošku infikovaly celý region. Zvláště vzdálenější institucionální investoři si kladou otázku, jak daleko od Česka vlastně Ukrajina je, takže třeba zvažují investice v jiných částech světa.
* Jsou aktivnější private equity fondy, které operují se soukromým kapitálem?
Pozitivní je návrat private equity. Většina těchto fondů na začátku krize zamrzla, ale nyní je vidět, že jsou v tomto regionu aktivnější. Jde i o velké hráče a neznamená to, že už tady toho bůhvíkolik nakoupili. Ale je cítit oživení zájmu, je to úplně něco jiného než před třemi lety.
* O co se v Česku tito investoři nejvíce zajímají?
Zkušenosti, které máme v poslední době, se týkají energetiky, nových technologií, startupů, nemovitostí. Je ale velmi těžké říct, že něco představuje trend, že je o některý sektor zájem největší.
* Naťukl jste situaci na Ukrajině a v Rusku. Řeší ji firmy a investoři, s nimiž spolupracujete, hodně?
Myslím, že ano. Na jedné úrovni je to viditelné, protože se o tom diskutuje při transakcích. Co by se například stalo, kdyby přestaly dodávky plynu do České republiky. Pak to má druhou, nevyslovenou rovinu – určitou opatrnost, kterou neumím kvantifikovat. Sedím s těmito lidmi u stolu pětadvacet let a najednou mám pocit, že jsou ohledně našeho regionu opatrnější, říkají si, nechám si svoje peníze radši u sebe nebo je dám do něčeho jiného. Může to být iracionální. Prostě se v noci probudíte a něčeho se bojíte. Člověk slyšel o někom, kdo přišel o peníze v Argentině, a říká si, nepřijdu já o své peníze v Česku, když se teď na Ukrajině dějí takové věci?
* Polostátní energetická společnost vypsala nedávno velký tendr na právní služby. Účastnili jste se ho?
Pokud vím, tak ne. Vždycky zvažujeme, do jaké míry chceme vstupovat do situací, kde si někdo vybírá skupinu řekněme pěti poskytovatelů. Z té pak někteří zadavatelé vybírají pořád jednu a tutéž kancelář. Ty ostatní ale mají konfl ikt zájmů, protože podepsaly, že nemohou zastupovat protistrany. Samozřejmě to neznamená, že bychom se vybírání do takzvaných panelů nebo spolupráci s obdobnými společnostmi bránili – vždycky o tom uvažujeme znovu.
