Hrozí divoké následky. Ale pořád slyším: Zákoník je bota, která se časem rozšlápne
26.8.2014, Hospodářské noviny, str. 5, Vojtěch Blažek
Musíme to auto opravit, abychom s ním vůbec mohli na silnici, říká Robert Pelikán, náměstek ministryně spravedlnosti, o navrhovaných změnách v novém občanském zákoníku.
* HN: Dokážete mít vůbec ještě od občanského zákoníku odstup? Vy jste ho od začátku ostřeloval a teď si můžete říct: Tak já jim ukážu, já jim ho pěkně z pozice náměstka na spravedlnosti rozšroubuju.
Já vám rozumím. Je potřeba říct, že rozhodně nejsem sám, kdo ty změny připravuje. A nemám ani konečné slovo. To má právě čtyřčlenná komise, která se rozhodne, co ve změnách bude. Takže i kdybych někde podlehl svým vášním, tak mi to neprojde přes komisi.
* HN: … v níž sedí lidé podobně naladění. Třeba vaše maminka Irena Pelikánová, soudkyně Soudního dvora Evropské unie.
No to byste se možná divil… Ale sedí tam třeba paní docentka Ivana Štenglová, která velmi zvažuje, do čeho zasahovat. Nebo profesor Jan Dědič, to je podobný případ. Takže ta komise je vyvážená.
* HN: V programovém prohlášení vlády stojí, že se mají průběžně sledovat problémy zákoníku v praxi. A pak ho případně upravit. To jste přece nemohl stihnout vyhodnotit: jste na ministerstvu od června.
My přece teď výhradně reagujeme na poznatky z praxe. Uvědomte si, že zákoník je účinný od ledna, ale celý loňský rok se na něj subjekty připravovaly. Takže v té advokátské rovině si už praxí prošel. Třeba já jsem celý loňský podzim strávil celodenními školeními a stále nějaké to školení čas od času dělám. Takže vidím, co lidi zajímá, na co se ptají, na co nadávají. Obviňovat nás, že to děláme bez kontaktu s praxí, je chyba.
* HN: Hlavní autor zákoníku Karel Eliáš dává příklad z Québeku, kde měli v zákoníku čtyři tisíce technických chyb. Přesto ho měnili až po letech.
Já se snažil tuhle informaci ověřit, a nedopátral jsem se. To číslo je divné: jejich zákoník má 3167 článků. Navíc první novela byla účinná již od roku 1994, zákoník samotný od roku 1993. Nevím tedy, co se myslí „technickými“ chybami. Pokud je to chybějící čárka nebo špatný odkaz, tak to skutečně počká. Ale u nás často nejde o pouhé technické chyby v tomto smyslu.
* HN: Máte příklad?
Jasně – třeba jeden z dědictví. Paragraf 1631, odstavec 1: „Nestačí-li čistá pozůstalost k úhradě všech dluhů a jiných povinných výdajů, odkazy se poměrně sníží.“ A odstavec 2: „Nestačí-li čistá pozůstalost k vyřízení všech odkazů, uspokojí se přede všemi ostatními odkaz zaopatření, výchovy a výživy; ostatní odkazy se poměrně sníží.“ Tak jak to je? Sníží se všechny, nebo jen některé? Náš zákoník má takové vady a nedodělky, že je nutné to auto opravit, aby mohlo na silnici a neohrožovalo ostatní.
* HN: Takže říkáte: „Pane profesore, vy jste to napsal špatně.“
Pozor, já si nemyslím, že to napsal špatně. Na to, že to tvořil v podstatě jeden člověk, to dopadlo úžasně. Ale není v lidských silách všemu rozumět, aby výsledek byl dobrý.
* HN: Proč nepočkat pár let, jak se zákoník projeví v praxi?
Důležitá věc ještě k tomu Québecu: to je specifické území na pomezí s Common Law, kde jsou zvyklí na precedenční systém. Počkají si na precedenty pár let, nebo si pomůžou nějakými od sousedů. Když vstupoval v účinnost německý občanský zákoník (v roce 1900), tak v něm žádné známé chyby nebyly. Stejné to bylo u rakouského občanského zákoníku (v roce 1811). S těmi argumenty, že chyby jsou normální a že se má počkat, to je jako s botami, které vás tlačí – ale v obchodě vás přesvědčují, že je to normální, že je přece časem rozšlápnete.
* HN: Takže jaké jste teď udělali největší změny?
Třeba jsme výrazně vylepšili pozici nezvěstného člověka. Do zákoníku se dostala konstrukce, že budete-li prohlášený za nezvěstného, všechna právní jednání, ke kterým třetí osoby potřebují váš souhlas či hlasování, se bez tohoto souhlasu nebo hlasování obejdou. Reálně hrozily divoké následky: odjedete na delší dovolenou někam do Indie, a když se objevíte, zjistíte, že společník prodal za pár korun a bez vás vaši firmu. Takže jsme vrátili institut opatrovníka pro nepřítomného, který bude zájmy nezvěstného člověka hájit.
* HN: Nezvěstný člověk nebo otázka, kdy můžete například zadržet na ulici zloděje, která ve změnách také je – to jsou přece jednotky případů. Zvažujete, jak často se něco takového v životě stane?
Ne, to jsme nezvažovali, protože ta četnost je dost dynamická. Kdyby se v podvodných kruzích rozneslo, že ta nezvěstnost je dobrý nástroj, jak někoho připravit o firmu, vyskočily by nám takové případy z jednotek na desítky. Pro nás je důležitá praktická významnost změny, její jednoduchost a jednoznačnost – že zkrátka nestřílí neznámo kam a že o ní nebude velká kontroverze. Odstranili jsme také takzvanou teorii fikce právnických osob. To je už 100 let celoevropsky opuštěný právněteoretický spor. Rytíř von Savigny s ní přišel v 19. století a rytíř von Jhering mu o 50 let později oponoval… Pan profesor Eliáš se v tomhle 19. století zapomněl a dost brutálně tu teorii do zákoníku vepsal. Teorie vlastně říká, že žádné právnické osoby neexistují – že je to jen takový výmysl zákonodárce.
* HN: Nerozumím, jaké škody to mohlo podle vás napáchat.
Na první pohled je jedno, jestli taková věc v zákoníku je, nebo není. Ale je trapné tam mít, že je země placatá. A pak: právo má hlubokou vnitřní logiku. Když ji v jednom místě narušíte, fatálně se vám to projeví jinde. Už se začaly v praxi objevovat pochybnosti, jestli když právnická osoba bude dávat plnou moc, jestli je to plná moc daná jednatelem společnosti, anebo celou společností – když tedy tvrdíme, že právnická osoba je jen taková fikce. Pro čtenáře je asi nepochopitelné, proč to proboha měníme. Ale pokud bychom to nezměnili hned, ovlivní to praxi. I studenti začnou říkat: Ano, tak to je, to jsme se učili – země je placatá. Když to změníte po pěti letech, tak to už z lidí nedostanete.
* HN: Není to trochu teoretické zlo, které ta věc mohla napáchat?
Pan profesor Eliáš – všechna čest – to promyslel do detailů. Jeho úvaha třeba byla: když právnická osoba neexistuje, nemůže utrpět nehmotnou újmu, protože nic necítí. Takže nebude dostávat náhradu, když někdo poškodí její pověst. Když jste dříve vy novináři pomluvili společost, zažalovala vás o odškodnění a většinou ho vysoudila. Kvůli tomuhle absurdnímu důvodu ale společnosti o ochranu přišly. Takže to do občanského zákoníku zase vracíme.
