Nedaří se potírat agresivitu advokátů
18.8.2014, Lidové noviny, str. 14, Jaroslav Kramer
Kdo se nechce řídit etickým kodexem advokáta, může se uplatnit třeba u ochranky, říká jeho spoluautor Karel Čermák, doyen české advokacie.
* LN Dříve jste uvedl, že při tvorbě etického kodexu jste moc neuvažovali nad tím, co přinese situace, kdy se advokacie provozuje jako „kapitálová investice“. Je etický kodex (stavovský předpis zakotvující povinnosti advokáta - pozn. red.) zastaralý?
Představa o provozování advokacie jako kapitálové investice je stejně konfúzní jako vzdělání nebo zdraví jako kapitálové investice. Investice je pojem ekonomický, a nikoliv právní, ale co je, nevědí ani ekonomové. Teď je to módní termín, kterým rádi oblbují politici, když něco slibují. Advokacie se na našem území provozuje na liberálních principech včetně přiměřeného zisku od roku 1866 s výjimkou období socialismu. Za první republiky byla advokacie liberální - každý, kdo splnil dané podmínky, měl nárok stát se advokátem. Bylo jeho věcí, jak si obstará kapitál nutný k „investici do advokacie“ a do čeho jej vloží. Nejprve však musel být advokátem a až poté mohl do výkonu advokacie investovat. Dnes jde o opačnou situaci. Přebytečný kapitál touží být investován a zhodnocen. Poskytování služeb, hlavně zdravotních, vzdělávacích či právních, není veřejně prospěšným cílem, ale jen prostředkem ke zhodnocení kapitálu. To vede k četným společenským poruchám a v právu víc než jinde. Dříve advokát „investoval“ svůj přebytečný kapitál třeba do uzenářství. Nechutné, ale co, sníží se kvalita buřtů. Dnes si uzenář chce koupit advokátní kancelář. Inu co, sníží se kvalita právního prostředí. Hlavně, že investice nese. Nebudeme se plést do zdravotnictví a vzdělávání, kde rozsah investice může být enormní a pro příslušníka stavu nedosažitelný. To ale není případ právních služeb. Kapitálovým investicím do advokacie je tedy nutné stanovit omezení. To je úloha etických kodexů všude na světě.
* LN Je etický kodex stále vodítkem pro advokáty, či se z něj stal pouze hmotněprávní rámec pro postih v kárném řízení?
Etický kodex musí být korektivem chování advokátů. Pravidla, která obsahuje, mají advokáti vnímat jako správná, a to bez ohledu na jejich vynutitelnost. K tomu musí být advokát vychován jejich internalizací či indoktrinací. Pravidla ve smyslu „skutkové podstaty kárného provinění“ je účelné jako stavovský předpis zachovat a postupovat podle nich ve stavovskémkárném řízení. Stavovský protekcionismus musí být eliminován. Jinak hrozí vynucování pravidel chování na jiných než stavovských úrovních.
* LN Lze v natolik velké a různorodé skupině lidí najít rovnováhu, pokud jde o profesní odpovědnost?
Kárná odpovědnost nemůže být různá pro různé skupiny advokátů, ať už podle jejich věcné specializace - obhájci nebo civilisti, procesní role - litigátoři či analytici, způsobu výkonu povolání - ve společnosti, jako zaměstnaný nebo samostatný advokát - či podle rozměru kanceláře, v níž pracují - velké, střední nebo malé firmy. Požadavky na pravdivost, poctivost, zdvořilost, důstojnost a vážnost stavu, přiměřenost odměny, věcnost a střízlivost projevů a další principy jsou obecně platné a nadčasové. Kdo se jimi nechce řídit, může se uplatnit v povoláních, v nichž se nevyžadují, například u ochranky.
* LN Co vás v poslední době nejvíc zaujalo v kárných senátech České advokátní komory?
Kárné senáty podléhají lítosti nad advokáty někdy i tam, kde to není namístě. Milosrdenství je správné, protože pro kárné stíhání není milost, abolice ani amnestie. Lze ho uplatnit třeba výběrem a výší trestu, ale nesmí se dotknout obětí kárných provinění. Kárným senátům jde dobře „prvorepubliková“ agenda - zmeškal stání, nepodal včas odvolání -, ale s aktuálními jevy, jako je slovní agresivita, vychloubání se, rasový podtext projevů ústních i písemných, zavádění osob zúčastněných na řízení, si mnohdy nevědí rady.
* LN Co je největší hrozbou pro advokacii, pokud jde o chování advokátů?
Agresivita - jako v celé společnosti. Začíná to vychloubáním a končí pohrdáním státními institucemi a státem jako takovým včetně Evropské unie. To má těžké dopady na chování veřejnosti - napodobování. Jinou hrozbou je absence citu pro priority při střetu dvou nebo více povinností advokáta. Typický je střet povinností jednat podle pokynů klienta a řídit se právním nebo stavovským předpisem. Předpisy nemají příliš šancí proti pokynům význačného klienta. I používání advokátní mlčenlivosti jako kritéria pro výpočet smluvní odměny by si zasloužilo alespoň teoretickou pozornost. Také to vnímá veřejnost imitativně - mlčí jako hrob a těší se, co jí to vynese.
* LN Je nastavení kárné odpovědnosti advokátů dostatečné?
Pojetí kárné odpovědnosti advokáta vykazuje standardní kontinentálně evropské rysy. Revizi by si možná zasloužil kárný řád, ale opatrnou a neukvapenou, a to až poté, co bude nový trestní řád.
* LN Jaká by byla největší změna, kdybyste měl nyní vytvořit etický kodex?
To jsou kdyby-chyby. Ale vyplatila by se jasná úprava, že advokát nemůže skupovat pohledávky, natož svých klientů, a pak je vlastním jménem v zastoupení jiným advokátem vymáhat u svého rozhodčího soudu. Tak je to na rozdíl od první republiky dnes s uzenářstvím. Advokát si koupí rozhodčí soud a advokáta pak vymahačská agentura. A kárná komise nás, ubohé advokáty, ještě lituje, co se nadřeme a žádného vděku se nikde nedočkáme.
„Prvorepubliková“ agenda jde kárným senátům dobře, ale s aktuálními jevy -jako třeba rasismem či agresivitou - si často nevědí rady
