Beznadějné případy
18.8.2014, Lidové noviny, str. 14, Václav Láska
Existují spory, u kterých dobrý advokát ví, že šance na úspěch jsou malé, ne-li žádné. Přitom většina sporů je v případě porážky spojená s náklady, které je poražený povinen hradit protistraně a jež leckdy přesahují spornou částku. Znám i případ, kdy klientka během čtyř let prohrála spor o čtyřicet tisíc korun, na nákladech měla protistraně zaplatit 100 tisíc a svému advokátovi ještě odměnu - dalších 120 tisíc!
Je odpovědností advokáta důsledně poučit klienta o šancích na úspěch v jeho sporu. A také o tom, na kolik ho může přijít neúspěch. Je lepší udělat hned na začátku radikální řez a vysvětlit klientovi, že jeho vnímání spravedlnosti není kompatibilní s právní úpravou či aktuální soudní praxí. Ne vždy se takový postup advokáta setká s pochopením klienta. Setkal jsem se dokonce s reakcí klienta, který mi po poučení, že jeho spor je marný, sdělil, že jsem srab, a odešel hledat advokáta statečnějšího. Jistě, takový odpovědný postup advokáta je „proti jeho byznysu“. I předem prohraný spor totiž pro něho znamená práci, a tedy i příjem. Odrazuje-li tedy klienta od jeho záměru jít do sporu, obírá se o práci. Navzdory tomu to odpovědný advokát udělat musí.
Obdobná situace je i při vyjednávání smíru. Advokát by se o něj měl pokusit. Bohužel se občas setkávám se situací, kdy advokát protistrany odmítá jakýkoli smír a z jeho přístupu sálá, že má sjednanou hodinovou odměnu a chce se soudit, protože chce práci.
Zásadní odpovědností advokáta je neupřednostnit své zájmy před klientovými, přestože postup správný pro klienta představuje pro advokáta ztrátu pracovní příležitosti či výdělku. Advokacie je přece i služba lidem.
