Organizační složky v ČR
15.8.2014, Právní rádce, str. 46 , Václav Vlk, Markéta Nešetřilová
Jaké jsou předpoklady pro podnikání zahraničních právnických osob v ČR? Nejasný je také právní osud organizačních složek zahraničních právnických osob v ČR po 31. prosinci 2013.
Obchodní zákoník podnikáním zahraniční právnické osoby v tuzemsku rozuměl pouze takové podnikání, které se uskutečňuje prostřednictvím jejího podniku anebo organizační složky jejího podniku umístěných na našem území (§ 21 odst. 3 ObchZ). Oprávnění podnikat pak ze zákona vzniklo až dnem zápisu podniku zahraniční právnické osoby nebo organizační složky jejího podniku do obchodního rejstříku (§ 21 odst. 4 ObchZ). Právo podnikat bylo tedy neoddělitelně spojeno se zápisem do obchodního rejstříku.
Výjimku z tohoto pravidla stanovil živnostenský zákon pro právnické osoby se sídlem na území Evropské unie (§ 69a odst. 2 ŽZ). Pro ně byl (a nadále je) podstatný čl. 56 smlouvy o fungování Evropské unie, který zaručuje těmto právnickým osobám svobodu takzvaného dočasného poskytování služeb, tedy možnost podnikat na území České republiky bez zápisu do obchodního rejstříku v rozsahu živnostenského oprávnění svého členského státu.
Právo podnikat
Ze skutečnosti, že byl k 1. lednu zrušen obchodní zákoník - a tedy též ustanovení jeho § 21 odst. 3 - vyplývá, že v případě zahraniční právnické osoby zákon již neváže právo podnikat na zápis do veřejného rejstříku. V tomtéž duchu se vyjadřuje také důvodová zpráva k zákonu o veřejných rejstřících: ačkoli zákon pro určité osoby stanoví povinnost jejich zápisu do veřejného rejstříku, neváže na tuto skutečnost právo této osoby podnikat. Zákonodárce tedy chápe veřejnou registraci jako evidenci a právo podnikat má daná osoba nezávisle na zápisu do této evidence. Zahraniční právnická osoba však musí splnit podmínky, které živnostenský zákon pro provozování živnosti stanoví, a musí disponovat živnostenským oprávněním (§ 5 odst. 1 a 2 ŽZ).
Dvojkolejnost úpravy zahraničních právnických osob
Zákon o veřejných rejstřících zakotvuje určitou dvojkolejnost týkající se povinnosti zápisu zahraničních právnických osob do obchodního rejstříku: jiná pravidla stanoví pro právnické osoby se sídlem mimo území Evropské unie a jiná pro právnické osoby se sídlem v členském státě. Zahraničním právnickým osobám se sídlem mimo Evropskou unii podnikajícím na území České republiky ukládá zákon povinnost zápisu do obchodního rejstříku. Pro mimounijní právnické osoby se tak v zásadě mění pouze pojetí práva podnikat v tom smyslu, jak bylo zmíněno výše. V takovém případě vznikne mimounijní právnické osobě živnostenské oprávnění až ke dni jejího zápisu do obchodního rejstříku (§ 10 odst. 4 a 5 ŽZ).
Pomocí argumentu a contrario pak dojdeme logicky k závěru, že unijní právnická osoba povinnost zápisu do obchodního rejstříku nemá. Jak prosté a současně problematické.
Důsledky právní úpravy
Unijní právnická osoba smí podnikat na území České republiky naprosto svobodně, aniž by podléhala zápisu do obchodního rejstříku. Jediné omezení jí klade zákon o živnostenském podnikání, když vyžaduje, aby disponovala živnostenským oprávněním. Ponechme pro tento případ stranou podnikání podle zvláštních předpisů, kde mohou být stanoveny také další podmínky, a současně též koncesované živnosti. Postupujeme-li podle zákona o živnostenském podnikání, nenarazíme na výraznější problém. Vzhledem k tomu, že žádný zákon nevyžaduje zápis unijní právnické osoby do obchodního rejstříku, vznikne této právnické osobě u ohlašovací živnosti živnostenské oprávnění dnem ohlášení.
Jaké to bude mít důsledky?
Za prvé dojde ke zřejmému zvýhodnění unijních právnických osob oproti českým právnickým osobám, které samozřejmě v obchodním rejstříku vedeny být musí. Za druhé bude narušena zásada materiální a formální publicity. Osoby, které budou vstupovat do právních vztahů s unijními zahraničními osobami podnikajícími na našem území, si nebudou moci ověřit, s kým vlastně do právních vztahů vstupují.
Zůstane vše při starém?
Petr Čech ve svém příspěvku (v čísle 3/2014 Právního rádce, str. 24-29) navíc upozornil na zásadní věc, a to na rozpor tohoto výkladu s právem Evropské unie. Tedy, že unijní právnické osoby se již nemusejí zapisovat do českého obchodního rejstříku. Konkrétně upozornil na rozpor se směrnicí 89/666/EHS o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu.
Ve svém příspěvku dospěl elegantně k závěru, že povinnost zápisu do obchodního rejstříku bude i nadále unijní právnické osoby stíhat. (Ačkoli by se dalo polemizovat, zda je možné aplikovat výklad ustanovení § 2 odst. 2 NOZ na veřejnoprávní normy, jakou jistě zákon o veřejných rejstřících je.) Problém ovšem je, že jeho výklad přiléhá pouze k některé z forem společností, a to ke společnosti akciové a společnosti s ručením omezeným, na které směrnice 89/666/EHS ve spojení se směrnicí 2009/101/ES dopadá.
Například na německou komanditní společnost by se tento výklad vůbec nemohl aplikovat.
Za zmínku stojí ještě jiný vzorový příklad. Představme si společnost s ručením omezeným se sídlem v Německu - několik kilometrů od českých hranic, která má mimo jiné v úmyslu podnikat trvale také na území České republiky, aniž by si pro tyto účely v České republice zřídila provozovnu. Pobočka tedy na našem území nevznikne. Právo podnikat již není vázáno na zápis do obchodního rejstříku. Zákon tomuto subjektu, alespoň podle našeho názoru, nestanoví povinnost zápisu do obchodního rejstříku. Této společnosti by tedy mělo dle zákona k trvalému podnikání na území České republiky stačit pouhé získání živnostenského oprávnění, a to opět ke dni ohlášení živnosti.
Na tyto případy závěr a výklad Petra Čecha také nelze aplikovat, a to kvůli neexistenci podmíněnosti práva podnikat na zápis dané entity do obchodního rejstříku.
Domníváme se, že zákonodárce v této věci otevřel poměrně zásadní problém. Přestože se právní teorie snaží dojít různými způsoby k závěru, že to nebyl normotvůrcův úmysl a že vše zůstává při starém, nezbývá než konstatovat, že zákon hovoří jasně a povinnost zápisu unijních právnických osob do obchodního rejstříku v právním řádu nenajdeme.
Zdá se, že nejvíce problémů způsobí tato úprava v rozhodovací praxi živnostenským úřadům a posléze samotným podnikatelům. V souvislosti s přípravou tohoto článku jsme kontaktovali některé úřady a pro čtenáře jistě nebude žádným překvapením, že živnostenské úřady v této věci momentálně nedisponují žádnými informacemi, metodickými či jinými interními pokyny. Na dotaz, zda vydají živnostenské oprávnění unijní zahraniční osobě, aniž by tato byla zapsána do obchodního rejstříku, mají velmi jasnou odpověď: „Vždyť to přece nejde! To v žádném případě neuděláme.“ Téma povinnosti zápisu unijní právnické osoby do obchodního rejstříku by podle našeho názoru mělo být podrobeno hlubší diskusi, a to hlavně s příslušnými úřady, do jejichž působnosti udělení živnostenského oprávnění patří.
Osud organizační složky zahraniční právnické osoby
V souvislosti s již zřízenými organizačními složkami zahraničních právnických osob vyvstala otázka, co se po 1. lednu s těmito organizačními složkami stalo. Z ustanovení NOZ vyplývá, že pojem organizační složka byl nahrazen pojmem pobočka, přičemž je-li pobočka zapsaná do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod (§ 503 odst. 1 a 2 NOZ). Co to však znamená pro organizační složky zapsané před novou úpravou, když zákon organizačním složkám neukládá povinnost změnit označení pobočky z organizační složky na odštěpný závod? Měl zákonodárce v úmyslu nahradit organizační složky pojmem pobočka a zapsané organizační složky odštěpným závodem?
Na první pohled by se mohlo zdát, že ano, ale na druhou stranu se v NOZ s pojmem organizační složka i nadále operuje (§ 503 odst. 2, § 2183 a § 2357) a ve výpisu z obchodního rejstříku i nadále nalezneme „označení organizační složky“ namísto „označení odštěpných závodů“. Jedinou změnu ve výpisu nalezneme v tom, že rejstříkový soud od 1. ledna zapisuje jako právní formu „odštěpný závod zahraniční právnické osoby“, a nikoli „organizační složka zahraniční právnické osoby“. (Přičemž je třeba dodat, že označení rubriky v rejstříkovém zápisu jako „právní forma“ není přesné). Podle informací zveřejňovaných v Obchodním věstníku však rejstříkový soud po Novém roce zapsal i takovou entitu, která byla jako organizační složka označena.
Podle zákona o veřejných rejstřících se ale do obchodního rejstříku nadále žádné organizační složky nezapisují. Vzhledem k tomu, že v právním řádu nenalezneme žádné přechodné ustanovení, na jehož základě by byly organizační složky přetransformované do odštěpných závodů, lze se v konečném důsledku za pomoci argumentu a contrario domnívat, že by dosavadní organizační složky měly být z obchodního rejstříku vymazány, protože pro jejich zápis do obchodního rejstříku neexistuje žádný právní podklad.
Uvědomujeme si, že tento výklad příliš nekoresponduje s úmyslem zákonodárce (doufejme), avšak naším záměrem bylo poukázat na nedostatečnou úpravu přechodných ustanovení, která může mít mnohdy fatální důsledky.
