Vymáhání pohledávek
15.8.2014, Právní rádce, str. 40, Daniela Kovářová
Pokračujeme v seriálu, který popisuje právnické peripetie průměrné české rodiny Kocourkovy. V minulých dílech jsme se věnovali majetkovým otázkám v rodině, dědictví a vyživovací povinnosti. Dnes se zaměříme na vymáhání pohledávek.
MANŽELÉ KOCOURKOVI ŽIJÍ V MENŠÍM MĚSTĚ PRÁVORÁDCOV. EVA (42 LET) JE ÚŘEDNICE NA POŠTĚ, ADAM (51 LET) S BRATREM FRANTIŠKEM SPOLEČNĚ PODNIKAJÍ. MANŽELÉ KOCOURKOVI MAJÍ DVĚ DĚTI -DOSPĚLOU DCERU KATEŘINU (19) A NEZLETILÉHO SYNA PETRA (14 LET), ADAM MÁ JEŠTĚ Z PRVNÍHO MANŽELSTVÍ SYNA MARKA, KTERÝ STUDUJE NA VYSOKÉ ŠKOLE. EVINA SESTRA HELENA JE ROZVEDENÁ.
Popis současné situace
Adamovi a Františkovi dluží jejich obchodní partner z Olomouce částku 34 000 korun z titulu nezaplacené faktury. Ačkoliv je tento dluh jasně podložen smlouvou, dodacím listem, fakturou i upomínkou o zaplacení, nemohou Adam a František přímo pohledávku vymáhat, ale musejí jít nejprve k soudu a vyžalovat pravomocný rozsudek (event. ve zkráceném řízení platební rozkaz). Je zřejmé, že dlužník může vyřízení celé věci protahovat, pak však zaplatí mnohem více než původní dluh, který zatím vzroste o úroky a náklady soudního řízení.
Vymáhat lze jen pohledávky přiznané soudem a správním nebo celním orgánem. Správní a celní rozhodnutí vymáhají tyto orgány samy, nás však dnes bude zajímat, jak má postupovat občan nebo podnikatel, pokud dlužník nesplatí svůj dluh dobrovolně. Předpokladem pro zahájení výkonu rozhodnutí je existence pravomocného rozsudku nebo platebního rozkazu.
Jak lze vymáhat pohledávku
Postup při vymáhání pohledávky upravuje občanský soudní řád (§ 251 a násl. o. s. ř.) a věřitel (oprávněný) má na výběr dvě rovnocenné možnosti: výkon rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora. Soudem místně příslušným je obvykle okresní soud podle bydliště dlužníka - povinného -(Adam by podával návrh k Okresnímu soudu do Olomouce), zatímco pokud by vymáhal pohledávku soudní exekutor, může si Adam vybrat kteréhokoliv exekutora v republice. Obě možnosti vykazují i další odlišnosti: soudu je třeba uhradit soudní poplatek, exekutor může požadovat zálohu na náklady. Nejdůležitější odlišností však je, že soudu musí oprávněný navrhnout způsob výkonu rozhodnutí, zatímco exekutor je svobodný ve výběru nástrojů a sám volí, který nástroj použije.
Rozhodnutí oprávněného, jakým způsobem bude pohledávku vymáhat, je obvykle věcí taktiky a informací, které oprávněný o povinném má. Pokud bude oprávněný vymáhat menší částku, o které ví, že ji má povinný na účtu v bance, je praktické obrátit se na soud, podobně jako když matka vymáhá pravidelné výživné po zaměstnaném otci svého dítěte. Naopak pokud povinný vlastní rodinný dům nebo oprávněný nemá žádné přesnější informace o jeho majetkové situaci, bude vhodnější obrátit se na exekutora. Adam s Františkem si proto vybrali exekutora, který bydlí v Právorádcově.
Způsoby výkonu rozhodnutí
Soud i exekutor mají na výběr řadu způsobů, jak vést výkon rozhodnutí. Rozlišovacím kritériem přitom je, zda jde o pohledávku peněžitou (dlužnou částku), nebo nepeněžitou (styk s dítětem, vyklizení bytu, opravu střechy, vydání věci atd.).
Výkon peněžité pohledávky lze provést:
* srážkami ze mzdy či jiného pravidelného příjmu - pokud povinný vůbec nějaký příjem pobírá (plat, důchod, rodičovský příspěvek, rentu);
* přikázáním pohledávky - převodem z účtu, pokud povinný disponuje účtem, na kterém má zůstatek převyšující částku, kterou nelze povinnému z účtu strhnout;
* správou nemovité věci - pokud povinný nemovitou věc vlastní, pak soud či exekutor na svém účtu zadržuje nájem, který nájemce povinnému platí;
* prodejem movitých a nemovitých věcí - pokud povinný takové věci vlastní, soud či exekutor je zabaví nebo obstaví a poté prodá v dražbě;
* postižením závodu, pokud jej povinný vlastní;
* zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem, které se provádí zápisem do katastru nemovitostí s důsledkem omezení dispozičního oprávnění pro povinného.
Adam a František měli štěstí -jejich dlužník vlastnil starší osobní automobil, po jehož prodeji jim exekutor poslal dlužnou částku s příslušenstvím. Výkon nepeněžité pohledávky se provádí vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci a provedením prací a výkonů. Lze také provést výkon prodejem zastavených věcí.
Výkon rozhodnutí ve věcech nezletilých dětí
Zvláštní postup nařizuje zákon o zvláštních řízeních soudních (§ 497 a násl. zákona č. 292/2013 Sb.) ve věcech dětí.
Provádí se ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, přičemž soud (okresní v místě bydliště dítěte) nejprve vyzve povinného ke splnění povinnosti, a pokud ji povinný nesplní dobrovolně, přistoupí k ukládání pokut. Pokuty lze uložit opakovaně, vždy do výše 50 000 korun. Soud může povinnému také uložit první setkání s mediátorem, stanovit plán navykacího režimu nebo dohled orgánu sociálně-právní ochrany dětí, popř. nařídit povinné setkání s odborníkem z pedopsychologie. Pokud by všechny pokusy nevedly ke splnění povinnosti, odebere soud dítě tomu, u koho podle pravomocného soudního rozhodnutí dítě být nemá.
Procesní postup vymáhání rozhodnutí
Před nařízením výkonu rozhodnutí může oprávněný požádat soud či exekutora o pomoc při zjišťování informací o majetku povinného. Soud i exekutor postupují ve spolupráci s jinými státními orgány (např. policií) a dalšími subjekty (bankami), jichž se mohou ptát na pravidelný příjem či existenci bankovního účtu. Povinnému lze také uložit, aby písemně soudu do jednoho týdně sdělil informaci o vlastním majetku. Ke splnění povinnosti lze povinného nutit ukládáním pokut.
Výkon rozhodnutí běžně probíhá písemnou cestou, bez nařízení ústního jednání. Účastníky řízení jsou oprávněný, povinný a obvykle také manžel povinného, protože výkonem rozhodnutí bývá postiženo i společné jmění manželů. Soud vydá rozhodnutí ve formě usnesení, kterým výkon nařídí. Rozhodnutí se povinnému doručuje až při vlastním výkonu a je proti němu přípustný opravný prostředek - odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení. O odvolání rozhoduje krajský soud bez slyšení stran.
Výkon rozhodnutí lze ze zákonem stanovených důvodů zastavit (například ukáže-li se, že povinný nemá žádný majetek, který by se dal výkonem rozhodnutí postihnout) nebo přerušit. Mimořádné opravné prostředky jsou velmi omezené, žalobu na obnovu řízení nelze podat vůbec.
Omezení výkonu rozhodnutí
Soud ani exekutor nemohou při vymáhání postupovat neomezeně. Majetek povinného lze obstavit nebo použít jen v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení pohledávky. Dlužníci by si však měli uvědomit, že budou-li se bránit výkonu rozhodnutí, v konečném důsledku zaplatí dluh navýšený o náklady výkonu rozhodnutí. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti lze provést jen tehdy, pokud výše vymáhané částky je v rozumném poměru k hodnotě nemovitostí.
Dluží-li povinný Adamovi 34 000 korun, nemůže exekutor prodat třípokojový byt v osobním vlastnictví povinného, jehož hodnota činí několik milionů korun. Má-li povinný na účtu zůstatek ve výši 200 000 korun, může soud omezit pouze dispozici s částkou rovnající se dluhu, maximálně navýšenou o náklady výkonu rozhodnutí.
Právní předpisy určují seznam věcí i část mzdy, které nelze výkonem rozhodnutí postihnout vůbec (např. snubní prsteny, drobné fnanční částky, zdravotní pomůcky, obvyklé vybavení bytu, běžné oděvní součásti atd.). Pokud je výkonem rozhodnutí postižena věc, která patří jiné osobě než povinnému, může se tato osoba bránit vylučovací žalobou.