Vlastníci bytů si nabíhají na dlužníky
13.8.2014, Právo, str. 15, Jindřich Ginter
I když dlužníci svůj závazek, například nájem vlastníkovi bytu, alespoň zčásti uhradí, právní martyrium tím často zdaleka nekončí.
Na jedné straně dlužníci opomíjejí, že by měli dostat do ruky písemné a formálně správné potvrzení o úhradě dluhu. Na druhou stranu však věřitel může snadno omylem uznat i to, co ještě zaplaceno nebylo.
„Například pokud dlužník nezaplatí věřiteli za služby poskytnuté v lednu a únoru, ale zaplatí za měsíc březen a věřitel mu vystaví kvitanci (potvrzení) na zaplacení dluhu za měsíc březen, pak se má za to, že dlužník zaplatil nejen za služby poskytnuté v březnu, ale také v měsících lednu a únoru,“ upozornil právník Marek Bednář na právnickém portálu epravo.cz.
Nový občanský zákoník stanovil podle Bednáře nové vyvratitelné právní domněnky související s vydáním kvitance.
Například pokud je potvrzení o zaplacení dluhu vypsáno výslovně na jistinu (původní dlužnou částku), má se pak už za to, že došlo rovněž k vyrovnání dalšího příslušenství. Tedy úroků, poplatků či nákladů právního zastoupení věřitele. Z tohoto předpokladu je vyňata pouze smluvní pokuta.
Dojde-li ke sporu mezi dlužníkem a věřitelem, směřujícímu například k vydání exekučního titulu, musí pak věřitel prokázat, že dlužník další příslušenství jistiny, respektive dříve splatné plnění, nesplnil. „To je velmi náročné, a v některých případech se věřitel ocitne v důkazní nouzi, protože nebude mít důkazy o tom, že plnění neobdržel,“ zdůraznil Bednář.
Právníci mají jednoduchý recept – do potvrzení zcela konkrétně napsat, jaký dluh byl uhrazen a jaké dluhy ještě daným dlužníkem zaplaceny nebyly.
Co kdo zasévá, to později sklízí
Někteří spolumajitelé činžovních domů se ovšem podle poznatků Práva dostávají do důkazní nouze při vymáhání dlužného nájemného sami.
Buď si smlouvy plichtí na koleně, jen aby co nejvíce ušetřili, nebo, jako v jednom z případů v Praze 1, pronajímají některé byty v domě načerno.
Byt vedou na sebe, že ho užívají pro vlastní potřebu, ale pronajmou ho. Důvod je zřejmý, nechce se jim část příjmů z vysokých nájmů danit. Získají tak měsíčně obvykle kolem dvaceti tisíc čistého rovnou do kapsy a nemusejí přiznávat tento příjem před ostatními spoluvlastníky.
Má to ale háček – když přestane „černý“ nájemník platit, nemají šanci právní cestou z něho dlužné peníze vymoci. A i samotné vystěhování takového nájemníka je pak komplikované.
