Je riziko, že novela bude šitá horkou jehlou
1.8.2014, Právo, str. 7, Josef Koukal
JEDEN Z AUTORŮ OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU KAREL ELIÁŠ:
* Občanský zákoník se rodil dvanáct let. Za několik týdnů má nyní vzniknout novela, o níž ministerstvo spravedlnosti hovoří jako o akutní. To je občanský zákoník, jehož jste spoluautorem, tak špatný?
S každým novým předpisem následně vyvstanou nějaké problémy. Helena Válková mluvila hned na začátku své ministerské kariéry o tom, že se provede malá novela občanského zákoníku. Označovala ji za akutní. Měla řešit pár naléhavých obtíží. Zmiňovala se například o dětských Klokáncích nebo společném jmění manželů.
* Jde o problémy, které se v praxi skutečně projevují?
Řada problémů žije jen mediálně. Nový zákoník například ohledně stavebního spoření dětem jasně stanovil, že rodiče musejí mít souhlas opatrovnického soudu, pokud chtějí zrušit účet, vybrat vklad nebo změnit smlouvu. To vyvolalo poplach a vlnu nevole. Jenže nedávno rozhodl Nejvyšší soud, že stejné pravidlo skrytě fungovalo i ve starém právu. Peníze dětí prostě nejsou penězi rodičů. Vyloženě poplašné zprávy se šíří kolem ztrát a nálezů. V Praze se mluví se o nutnosti skladovat roky tuny věcí. Samozřejmě to není pravda. Obtížně skladovatelné věci lze prodat třeba hned. Například v Lipníku nad Bečvou normálně pochopili, oč jde. Tamější starosta vydal upozornění, kde zdůrazňuje, že kolo na první pohled nepojízdné není nálezem, ale odpadem. V televizi proběhla reportáž, že občanský zákoník znemožnil stavbu lanovek na cizích pozemcích. Proti tomu se ohradila dokonce i Asociace lanových drah a popřela to vlastní tiskovou zprávou. Nedávno média šířila nesmysl, že občanský zákoník zdanil dary muzeím a školám. Občanský zákoník daně vůbec neupravuje.
* Je něco, co byste na občanském zákoníku jako autor změnil vy sám? Co považujete za skutečný problém?
Za vážnou věc považuji úpravu pravidel, která se týkají soudního přezkumu nesvéprávných osob. Nový občanský zákoník je totiž také výsledkem diskuse s lidskoprávními organizacemi a nově stanovuje, že když je někdo omezen na svéprávnosti, jeho stav musí být z úřední moci každé tři roky soudem přezkoumán. To dává smysl u lidí, kteří mají šanci na zlepšení. Jsou ale také zdravotně postižení, kde je prognóza do budoucna beznadějná. Když má někdo IQ 40, nikdo mu ho nezvedne a pravidelný přezkum je zbytečný.
* Proč je kolem změn takový halas? Copak občanský zákoník představuje natolik citlivé téma, aby se stal znovu předmětem politického boje? Který byl nota bene už jednou vybojován?
Máte pravdu, občanský zákoník je apolitický předpis. V roce 2002 jsme s tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Rychetským v ústavně-právním výboru Sněmovny říkali, že občanský zákoník musí být politicky neutrální, ani sociálnědemokratický ani lidovecký. Ideální stav pro přípravu velkých kodexů je dohoda ve velké koalici. U nás to bylo trochu jiné. Návrh kodexu byl v podstatě hotový za Paroubkovy vlády. Ani Jiří Pospíšil nezastíral, že jako nový ministr přišel k hotovému a že zajistil nejprve rozsáhlé oponování a poté schválení zákoníku. Dokud občanský zákoník připravovali sociální demokraté, z ODS zněly hlasy, že oni jako konzervativní strana nechtějí občanské právo měnit. Když práce pokračovaly za pravicových vlád, kritizovala zákoník zase sociální demokracie. Vadilo třeba i to, že zrovna Jiří Pospíšil získává na jeho propagaci popularitu. A kdo zákoník kritizoval za Nečasovy vlády, nedokázal se ze dne na den z těchto bot vyzout.
* Když jsme u Jiřího Pospíšila, toho se plánované změny dotkly přímo osobně. Říká, že podklady k novele připravuje pracovní skupina studentů právnických škol a podobně. Je ten proces standardní?
Ten proces podle mého názoru standardní není. V programovém prohlášení vlády stojí, že se má provést průběžná analýza uplatňování občanského zákoníku v praxi a podle jejích výsledků se připraví novelizace na základě zjištěných nedostatků. To předpokládá seriózní rozbor předložený vládě, která by jej měla alespoň vzít na vědomí. Taková analýza provedena nebyla. O věcných změnách zákona nemají rozhodovat právníci podle toho, jaký má ten nebo onen z nich názor, to je kompetence politiků.
* Co říkáte složení onoho „studentského týmu“?
Pan náměstek (ministryně spravedlnosti – pozn. red.) Robert Pelikán spolupráci se studenty víckrát přiznal. Tvrdí ale, že dělají jen nějaké rešerše. Nevidím do toho. Spíš je otázka, kdo novelu zaštiťuje po odborné stránce, a o tom se z veřejných zdrojů nic nedozvíme. Kromě toho, že na novele pracuje náměstek Pelikán a jeho poradce Petr Čech.
* Vy ale v materiálech ministerstva figurujete jako oponent, tedy jakýsi „spolupachatel změn“.
Oponent není komplic. V pondělí jsme se bavili s panem náměstkem o možnostech té oponentury a procesu, jak bude zúřadována, jak budou vypořádány mé zásadní připomínky. Asi by nebylo solidní, kdybych tu oponenturu odmítl.
* Co na přípravě novely vidíte jako nestandardní?
Novela jde mimo vládní plán legislativních prací. Podle něho mělo ministerstvo spravedlnosti v červenci předložit vládě návrh změn takzvaných doprovodných předpisů k občanskému zákoníku. To ostatně i náměstek Pelikán ještě 22. června potvrzoval. Teď je záměr předložit dosti velkou novelu zákoníku vládě do konce roku. Náměstek Pelikán mluví o změně pěti až deseti procent textu, to máte kolem 200 paragrafů. Ministryně spravedlnosti veřejně mluví o změnách úpravy právnických osob, dědění, smluv. To je velké sousto a vyvolává to nutně pochybnosti.
* Exministr Pospíšil říká, že zákoník, který se rodil 12 let, se nemůže rekodifikovat za pár týdnů.
Technicky to možné je, záleží ale na kvalitě toho výsledku. V každém případě jde o to, že zákoník se připravoval dlouho a projednával se ve velkém grémiu. Na mne sice pořád padá označení, že jsem hlavní autor, ale i když jsme s náměstkem Pelikánem jednali o možnostech oponentury, zdůrazňoval jsem, že hlavní autoři jsou minimálně dva. Nesmí se zapomínat na docentku Michaelu Zuklínovou, navíc kodex je vždy kolektivní dílo. Na jeho přípravě se dlouhodobě podílelo dvanáct profesorů a docentů, řada dalších akademiků a praktiků. Vznikal v diskusích a v rekodifikační komisi se projednával stále znova od prvního po poslední paragraf. Jen v roce 2005, kdy se publikoval první výstup, byl už třikrát pročten a vydiskutován. Ten spěch ve mně vyvolává otázky. Nevím například, že by nějaký akademik civilista, který učí občanské právo a nějak se v tom oboru vědecky angažoval, že by v té pracovní skupině byl.
* Dostal občanský zákoník čas si v praxi vůbec sednout? Ustálit výklad? Ministerstvo hovoří o odstranění nejpalčivějších problémů. Jak moc jsou palčivé?
První oblast změn tvoří technické chyby, které se v textu vždy objeví. Někde chybí čárka mezi slovy...
* Ano, čárka ve větě má význam, ale soudce přece není padlý na hlavu...
Nejen soudce, ale ani člověk průměrného rozumu, se kterým občanský zákoník výslovně počítá, není padlý na hlavu a na správný význam textu přijde. Ale uznávám, že čistě technické chyby tam jsou, i když jich nejsou stovky, jak tvrdí kritici. Dá se ale poukázat na příklad Québeku. Přijali tam občanský zákoník počátkem 90. let. Bylo v něm na čtyři tisíce technických chyb. Přesto tamější legislativa počkala s novelou čtyři nebo pět let. Život potřebuje čas, aby si ohmatal nová pravidla a u nových institutů si prověřil, co mu přinesou.
* Pokud změny přijdou příliš brzy, plynou z toho nějaká rizika?
Záleží na tom, jak se to udělá. Pokud by novela šla čistě cestou, že se odstraní technické chyby a problémy, o nichž se ví v praxi, může to dopadnout dobře. Pokud by se ale měnila nějaká věcná řešení nebo pokud by se měnily například zásady, tedy prvních čtrnáct ustanovení, jen proto, že teď mají kulaté razítko v ruce jiní lidé s jinými názory, nemůže to vést k ničemu dobrému. V důsledku odstraňování takzvaně věcných chyb by se jich tam mohlo nakonec objevit ještě víc.
* Souhlasíte se mnou, že jste v takřka schizofrenní situaci, když budete zákon napsaný za určité politické konstelace přepisovat za jiné politické konstelace? Vy byste jako akademik neměl být poplatný momentálnímu uspořádání politické scény.
Když se zákoník psal, měli jsme věcné politické zadání od Zemanovy vlády a toho jsem se držel celou dobu. Je třeba říct, že za pravicových vlád se věcný záměr respektoval, a pokud tam byly nějaké zásahy politickými rozhodnutími – typu že v zákoníku nebude registrované partnerství nebo že tam naopak bude zapracováno spotřebitelské právo – jsou to dílčí změny, které celek nijak nepoškodily. A pokud jde o to, jak vidím svou roli, mám určitou výhodu, že jsem svou profesní dráhu začínal v praxi na sokolovských dolech, kde bylo pět tisíc zaměstnanců a dva právníci. Tam jsem se naučil říkat, co si myslím. Nemám s tím problém. Mám-li dělat oponenta, vypracuji oponentní stanovisko.
* Vezměme změny, o nichž se mluví, popořadě. Co říkáte požadavku na zrušení svěřenských fondů? To je téma, které se stalo politikem.
Ano, to je téma politické a mediální, nikoli odborné. Mohli jsme číst, že svěřenské fondy jsou nová forma vyvádění majetku a že mohou být zneužity. To má stejnou vypovídací hodnotu, jako když napíšeme, že smlouvy jsou stará forma vyvádění majetku a že mohou být zneužity. Zneužití navíc umí právo bránit. Úvaha o svěřenských fondech byla už ve věcném záměru zákoníku z roku 2000. To se projednávalo 5. dubna 2001 v Legislativní radě vlády. Tehdy to profesorka Pelikánová mnoha slovy podpořila a výslovně prohlásila, že je tomu velmi ráda, a doporučovala opsat québeckou úpravu.
* Další výhrada směřuje ke Klokánkům. Děti prý kvůli občanskému zákoníku nemohou dlouhodobě pobývat v těchto zařízeních rodinného typu a musí do ústavu.
Nejsem specialista na rodinné právo, ale snad mohu alespoň říci, že Klokánky jsou také ústavy, ale sloužící dětem potřebujícím okamžitou pomoc. To nejsou zařízení, kde má dítě pobývat trvale. Proto zákon vyžaduje po šesti měsících soudní přezkum situace. Ale v každém případě, kdykoli se rozhoduje o dítěti, musí soud rozhodnout v jeho nejlepším zájmu. Pokud se zjistí, že v nejlepším zájmu dítěte je ponechat je tam, kde je, protože se nic lepšího nenabízí, zákoník tomu nebrání. Jistě jsou mediálně vděčné případy, jako když jeden soudce nedávno řekl, že nic nezkoumal a řídil se stanoviskem orgánu sociálněprávní ochrany dětí. To je ale chyba soudce, ne zákona.
* Máte sám v tuto chvíli vlastní úpravy, které byste prosazoval bez ohledu na to, co vám ministerstvo pošle k oponentuře? Co byste jako autor změnil vy sám?
Bavíme se hypoteticky, protože já jsem nyní v pozici, kdy žádné změny navrhovat nemám. Budu čistě oponent, ne tedy „spolupachatel“ té novely. Kdybych dostal zadání navrhnout nějaké změny, byly by to spíš okrajové případy. Nešikovné je například ustanovení o reflexní škodě, to by mělo být napsáno lépe. Reflexní škoda se týká případů, kdy někdo způsobí škodu právnické osobě a v důsledku škodní události fakticky poškodí i člena dotyčné právnické osoby.
* O co jde u společného jmění manželů?
Společné jmění manželů vzniká ze zákona. Nový zákoník stanoví, že je lze postihnout i pro výlučné dluhy jednoho z manželů. Ale jen do části, jakou by z tohoto jmění dlužník získal, kdyby bylo zrušeno a vypořádáno, tedy zhruba do jedné poloviny. To dává smysl. Vezměte si příklad, o kterém nedávno mluvila jedna kolegyně: Muž má platit výživné na děti z prvního manželství, ale nemá vlastní příjem. Se svou novou manželkou žije z výnosu tří nemovitostí, které jsou ve společném jmění. Dříve nešlo tento majetek postihnout. Nový zákoník říká, že to jde. Ale chybí technická pravidla, jak to přesně provést při exekuci. Navíc občanský soudní řád i exekuční řád vyloučily ochranu nedlužícího manžela dokonce i v případě, že si manželé ujednali pro svůj majetek režim odchylně od zákona. To se musí napravit, ale chyba není v občanském zákoníku, je v procesních předpisech. Jejich novelu jsme minulý týden projednávali v Legislativní radě vlády.
* Kdy dostanete návrhy změn na stůl?
Nejpozději v polovině srpna, pak budu mít dva týdny na oponenturu. Mé připomínky mají být vypořádány v září. Až ministryně spravedlnosti rozhodne o finální podobě návrhu, půjde novela v září do meziresortního připomínkového řízení. Ministerstvo počítá, že novelu předloží vládě koncem tohoto roku.
* Není to opět přehnané tempo? Nebude novela šita horkou jehlou?
To riziko tam je, co si budeme povídat.
