Poslanci, vzpamatujte se!
28.7.2014, Právo, str. 6 , Jan Wintr
Uplynulý týden opět ukázal, že se česká parlamentní kultura nachází v hluboké krizi, do které zamířila zhruba v letech 2007– 2008. Její hlavní příčinou je neschopnost vládních a opozičních stran shodnout se na základních pravidlech fungování Poslanecké sněmovny. Opozice sahá stále častěji k obstrukcím a vládní většina nezřídka ohýbá či dokonce porušuje jednací řád.
Vláda, která vznikla roku 2007 s pomocí dvou přeběhlíků, prosadila v témže roce tzv. Topolánkův batoh. ČSSD v poskládání nesouvisejících změn do jednoho rozsáhlého zákona a v dosti krátkých lhůtách pro projednání viděla omezování práv opozice a obrátila se (neúspěšně) na Ústavní soud.
V roce 2008 se Topolánkova vláda pokusila zbavit sociální demokraty paritního zastoupení ve výborech, čemuž se bránila ČSSD (zatím poměrně krotkou) obstrukcí. Na začátku roku 2010 ODS spolu se SZ úspěšně zablokovala přijímání některých zákonů ve třetím čtení až do voleb.
Na podzim roku 2010 Nečasova vláda preventivně čelila možné obstrukci ČSSD vyhlášením stavu legislativní nouze; zákony takto přijaté později zrušil Ústavní soud.
Na podzim roku 2011 soc. dem. bránila obstrukcí přijetí čtrnácti návrhů zákonů vrácených Senátem. Vládní koalice na hraně jednacího řádu sloučila ke všem čtrnácti návrhům rozpravu a u Ústavního soudu svůj postup obhájila.
V létě 2012 se ČSSD snažila další obstrukcí zamezit přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi; nakonec však od obstrukcí dobrovolně upustila a osamocenou obstrukci VV už vládní většina porazila.
Nyní ohlásily obstrukci proti služebnímu zákonu TOP 09 a ODS metodou „osvědčenou“ na začátku roku 2010, totiž blokováním středečních a pátečních dopolední, kdy jedině podle § 95a může Sněmovna hlasovat o návrzích zákonů ve třetím čtení. Předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura předčítáním z knihy Jistě, pane ministře naznačil, jak by to vypadalo.
ČSSD zase svůj hlasovací karambol s novelou zákona o spotřebních daních řešila přinejmenším silným ohnutím jednacího řádu, místo aby ke koaličně dohodnuté verzi zákona dospěla s pomocí Senátu.
Ústavní soud sice možná zákon nezruší, protože prodleva mezi hlasováním a jeho napadením byla výrazně kratší než v dřívějším precedenčním případu. Základy důvěry opozice, že sněmovní většina zpětně nezvrátí jí nevyhovující výsledky hlasování, však byly otřeseny.
Ještě horší bylo v tomto ohledu extempore předsedy klubu ČSSD, který se pokusil využít demonstrativního odchodu části opozice ke zlomení pravidla středečních a pátečních dopolední podle § 95a.
Jistě, toto pravidlo opakovaně posloužilo obstrukci a mělo by být v zájmu fungování parlamentu z jednacího řádu okamžitě vypuštěno. Ale pokus zabránit vetu dvou klubů rychlým hlasováním v jejich nepřítomnosti měl předseda komory J. Hamáček okamžitě stopnout; k jeho cti slouží alespoň fakt, že hlasování pak prohlásil za zmatečné. To je dobře, předsedu respektovaného jako nestranného sudího bude Sněmovna ještě potřebovat.
Jsem přesvědčen, že takto Sněmovna dál fungovat nemůže! Každý z uvedených případů dál a dál podkopává důvěru občanů v demokracii. Obstrukce jsou mor, který ničí parlamentní demokracii. Když se podíváme do fungujících parlamentů, jako je britský či německý, vidíme, že fázi obstrukcí už nechaly dávno za sebou. V parlamentu musí mít vládní většina možnost prosadit (a vysvětlit) svou politiku, k čemuž má mandát od voličů, a to třeba i v případě služebního zákona. Opozice musí mít možnost vládu kontrolovat, kritizovat a prezentovat svá alternativní řešení. K tomu potřebuje čas na prostudování a kritiku vládních návrhů a rovněž vymezené hodiny, v nichž budou diskutována její témata; nestačí krátké odpovědi na interpelace a neúspěšné návrhy na svolání mimořádných schůzí.
Je naléhavě potřeba reformovat jednací řád, ale ještě více reformovat myšlení poslanců. Procedurální půtky ničemu nepomohou a nikoho neosloví.
Poslanecké kluby se musí dohodnout na fungování Sněmovny tak, aby místo těchto frašek byla tribunou, kde se budou střetávat názory vlády a opozice nad věcnými tématy. Zahraniční příklady ukazují, že to jde.
