Hlídací psi spravedlnosti
21.7.2014, Respekt, str. 32, Jaroslav Spurný
Unie hvězdných advokátů proti policejní zvůli vyvolala naděje i pochyby
Když se paní V. K. dočetla v médiích o vzniku Unie obhájců proti zvůli policie a státního zastupitelství, svitla jí naděje. Jako soudní znalkyně vypracovala před čtyřmi roky posudek na cenu domu, který koupila státní instituce od soukromníka. Dva roky poté ji policie obvinila ze zneužití pravomoci, protože prý nedodržela předpisy a stát na základě jejího posudku investoval zbytečně o osmdesát milionů korun navíc.
Byl to pro ni samozřejmě šok a s obhájcem poslali okamžitě proti obvinění stížnost, v níž popsali osm – podle ní přesvědčivých – důvodů, že její výpočet odpovídá všem zákonům a předpisům a že obvinění je nesmyslné. Státní zástupce na to odpověděl šesti slovy – vaši stížnost jsem neshledal odůvodněnou. „Vůbec se nezabýval naší argumentací,“ říká paní V. K.
Žije na malé vesnici a před spoluobčany se jí zatím hrozící soud daří tajit. Ztráty dobrého jména mezi sousedy se bojí více než vězení. „Po vzniku Unie obhájců jsem si uvědomila, že v té bezmoci proti policejní mašinerii nejsem sama a že tlak lidí, které zajímá spravedlnost, mně může pomoci,“ dodává. Slavní advokáti, kteří založili Unii obhájců, vzbuzují obdobnou naději u řady obviněných či souzených lidí, kteří jsou přesvědčeni, že je státní zástupci a policie šikanují. Pátrání po tom, zda vzbouření advokáti dokážou tyto naděje naplnit, má zajímavé výsledky.
Neohrožení
Unie obhájců vznikla letos 8. června – dva roky poté, co olomoucké státní zastupitelství podalo k soudu žalobu v proslulé aféře Nagygate. Případ zneužití tajné služby k soukromému sledování manželky premiéra Petra Nečase tehdy opanoval veřejnou debatu; média přetékala úniky pikantních odposlechů a obhájci žalovaných právě dostali od justičních orgánů v pořadí již dvanácté zamítnutí stížnosti na porušování práv svých klientů. Proto samozřejmě nemohlo uniknout pozornosti, že šest ze sedmi zakládajících – a dodnes jediných – členů unie proti justiční a policejní zvůli hájilo klienty v Nagygate. „Nebyla to reakce na tento případ,“ odmítá účelový výklad unie jeden z těchto zainteresovaných otců zakladatelů, advokát Tomáš Gřivna. „O založení nějaké instituce, která by poukazovala na zřejmé porušování práv obviněných při trestním řízení, jsme uvažovali už nějakou dobu.“
Za duchovního otce unie je považován Lukáš Trojan, jehož jméno se dostalo do veřejného povědomí loni v červnu, kdy začal hájit bývalého poslance Marka Šnajdra v případu známém jako „poslanecké trafiky“. „Na chodbách mezi výslechy našich klientů se bavíme s kolegy,“ říká Trojan, „a v posledních letech se hovor často stáčel k historkám o tom, jak státní zástupci porušují férovost trestního řízení. Rozhodli jsme se proti tomu bránit.“
Zakládající listina Unie obhájců říká, že důvodem vzniku je snaha zakladatelů dohlížet na dodržování zákonnosti a základních lidských práv a svobod. „Budeme stav monitorovat, upozorňovat veřejnost na problematické kauzy a dávat podněty České advokátní komoře a představitelům státu,“ píší advokáti.
Hlavní výhradou proti práci státních zástupců je podle Trojana fakt, že posílají před soud i případy, které se tam neměly dostat, protože to procesní předpisy a zákony nedovolují. Zveřejnění takových případů pomůže podle unie vrátit „kyvadlo nakloněné na stranu represivních složek na místo, aby respekt k lidským právům a represe byly v rovnováze“. Za tím účelem publikovala Unie obhájců v půli července na svém webu tři případy, v nichž státní zástupci dovedli před soud lidi, kteří tam podle unie neměli co dělat. Zároveň svoji právní analýzu poslala nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi, aby sdělil, jaká opatření ze „zřejmého pochybení státních zástupců vyvodil“.
Polínko, vzkaz a uzurpace vlivu
Jde o trestní stíhání bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho, bývalého šéfa vězeňské správy Luďka Kuly a někdejší starostky obce Libušín Marie Minaříkové. Lessy a Minaříková byli osvobozeni soudem, Kulovo stíhání zastavili sami státní zástupci. Všechny tři obžalované hájil prezident Unie obhájců Tomáš Sokol.
Je mimo možnosti tohoto článku zveřejnit podrobné právní rozbory obhajoby a obžaloby, vyložit názory soudů. Zjednodušeně jde shrnout, že obhájci si myslí, že hnát věc k soudu představovalo šikanu, při níž i právní nováček musel znát judikáty, které stíhání znemožňovaly. Státní zástupci proti tomu argumentují, že judikáty, o nichž obhájci hovoří, se nedaly na případy použít. „Nešlo o nějakou zvůli, neznalost nebo lenost státních zástupců,“ říká nejvyšší žalobce Pavel Zeman. „Jejich právní názor nijak neporušoval zákon a práva obviněných. Takto odpovím unii, stejně jako bych odpověděl každému občanovi.“
Takto postavený spor je ovšem pro veřejnou debatu nemožné rozsoudit, a postup unie proto vyvolal mezi justičními profesionály ostrou kritiku. „Je to neférové,“ komentuje postup advokátské unie senátorka a někdejší soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. „Obhájci mohou na obranu svých klientů říkat, co chtějí, ale státní zástupci se jako veřejná instituce takové debaty nesmějí účastnit. Takže pro advokáty je jednoduché cpát do médií vybrané kauzy, v nichž budou státní zástupci vypadat jako právní póvl. No, a víme, že média čtou i politici, kteří mají na chod státního zastupitelství bohužel nepřijatelné páky. Takže vůbec nemůžeme vyloučit, že přijmou názor obhájců, jak se státní zástupci utrhli ze řetězu, a že přijdou personální změny. Ničeho jiného podle mne nemohou svými aktivitami dosáhnout. Trestní řízení se řídí zákony, judikáty, zvyklostmi, a ne nějakým dohledem obhájců,“ dodává Wagnerová. Podobně to vidí i někdejší ministr spravedlnosti a uznávaný advokát Karel Čermák. „Tahle Unie obhájců je podle mě marketingovým tahem, který má advokátům přivést klienty a možná trochu vyděsit státní zástupce,“ říká. „Část médií i politiků už od počátku tvrdí, že vrchní státní zástupce Ištvan vede v Nagygate politicky zmanipulovaný proces. Obhájci samozřejmě vědí, že to tak není, ale proč nepřiložit polínko do nálady a nedat mu zdání serióznosti?“
Členové unie s tím nesouhlasí. „Obvinění z lobbingu za své případy jsme čekali,“ říká Lukáš Trojan. „Jestli je naše snaha informovat veřejnost o případech s možným potlačením práv obviněných pro někoho uzurpací vlivu, nedá se nic dělat, ať si to ti lidé myslí.“
Všech sedm členů unie jsou věhlasní obhájci, jejichž rukama prošly stovky případů a měli by sypat z rukávu dokumentaci svých tvrzení. Jenže kromě tří zveřejněných případů se o dalších nedoslechneme. „Nemáme svolení našich klientů a nemůžeme mluvit ani o případech, na něž nás upozornili kolegové,“ říká Tomáš Gřivna. Unie však prý další kauzy shromažďuje a do konce srpna by je měla zveřejnit.
Otevřete, policie!
Za vznikem unie může být ještě jedna věc. Je známým faktem, že v posledním roce byly provedeny policejní prohlídky advokátních kanceláří. Jedna u právníků „kmotra“ Iva Rittiga, kteří se podle policejního obvinění měli podílet na jeho možném podvodu s předraženou dodávkou jízdenek pro pražský dopravní podnik. A druhá u advokátů podnikatele Františka Savova, viněného ze stamilionových daňových úniků. Dostupná statistika neexistuje, ale státní zástupci mimo záznam tvrdí, že podobných prohlídek bylo více a že čím dál tím více advokátů funguje jako tajná schránka pro dokumenty, které by mohly trestněprávně ohrozit jejich klienty.
Právě prohlídky kanceláří mohou být podle státních zástupců jedním z motivů vzniku Unie obhájců. Advokáti chtějí preventivně bránit sami sebe. A to nepopírají ani zakladatelé unie. „Prohlídky advokátních kanceláří jsou už na hraně nebo za hranou zákona, jestli se z toho stane běžná praxe, bude to zavánět velkou represí proti advokátům,“ říká Lukáš Trojan. Což je otázka, kterou teď řeší soudy a zatím se v rozsudcích přiklánějí k názoru, že prohlídky advokátních kanceláří jsou zákonné, a že policie smí dokonce prohledávat třeba cloudy advokátů, vzdálená úložiště jejich počítačů. Pro řadu advokátů je to prý velký strašák. „Můžu říct jen jedno, v Evropě existuje judikatura, která považuje v jistém úhlu pohledu právní rady klientovi za napomáhání trestnému činu, a taky můžu říct, že se s tím v Česku setkáváme stále častěji,“ říká k tomu vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.
Na trestní řízení proti paní V. K. nebudou mít aktivity Unie obhájců vůbec žádný vliv. Ona sama čekala, že by jí mohli poradit, ale unie se k neuzavřeným případům nevyjadřuje. Jediný způsob, jak může obviněná soudní znalkyně získat podporu od zakladatelů unie, je najmout si jednoho z nich jako svého právního zástupce.
