Unie obhájců – možný bič na trestní represi
14.7.2014, ceskapozice.cz, Jan Schneider
Sedm mediálně známých advokátů minulý měsíc založilo spolek Unie obhájců České republiky. Důvodem tohoto kroku je dle jejich vyjádření zneužívání trestní politiky a aktivismus policie a státního zastupitelství na samé hraně zákona. Nad vznikem spolku se zamýšlí Jan Schneider.
Jediné, co Unie obhájců ČR (dále jen „spolek“) však může a bude dělat, je medializovat kritická posouzení určitých postupů státního zastupitelství, které „ztratilo sebereflexi“. Spolek tak chce přispět k obnově rovnováhy ochrany lidských práv a represe a dávat v tomto ohledu podněty České advokátní komoře (ČAK) i představitelům státu. Členství ve spolku je otevřeno i dalším advokátům.
Zkušenosti zakladatelů
Obhájců, kteří mají objektivně špatnou zkušenost s trestněprávními orgány, je jistě více než těchto sedm. Stojí za to si připomenout alespoň ty jejich, a nic na tom nezmění, co si kdo o nich jinak myslí.
Například Václav Vlk hájil Věru Jourovou. Její trápení bylo dostatečně medializováno. Soud nakonec rozhodl o odškodnění, to ale zaplatili daňoví poplatníci. Zdůvodnil to nezákonností postupu trestněprávních orgánů, ale nikdo z policie ani státního zastupitelství nebyl potrestán, ba dokonce nezazněla ani omluva.
Tomáš Sokol hájil policejního prezidenta Petra Lessyho, když bylo – opět výrokem soudu – jeho trestní stíhání shledáno nezákonným.
Lukáš Trojan , Marek Nespala , Tomáš Gřivna , Filip Seifert a Petr Toman jsou činní v případě tří exposlanců, tvořících část aféry Nagygate. Tato složitá a ojedinělá kauza poskytuje obhájcům mnoho příležitostí ke kritickým poznámkám. Tomáš Gřivna hájí předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, což je též objektivně komplikovaný případ. Petr Toman pak hájil ředitele Vězeňské služby Luďka Kulu, který byl nejprve nepříslušným státním zástupcem obviněn ze zneužití pravomoci, a poté, co Nejvyšší soud předal případ příslušnému státnímu zástupci, bylo obvinění zrušeno.
„Každý se někdy splete. Ale pokud se státnímu zástupci bude stávat pravidelně, že žaluje věci, které soudy neodsoudí, tak proti němu může být vyvozena pracovněprávní odpovědnost. Každý člověk přece musí nést odpovědnost za své jednání. A práce státních zástupců má obrovské důsledky pro obviněného člověka,“ řekl k problému osob poškozených samotným trestním stíháním soudce Nejvyššího soudu Pavel Šámal.
Dotkl se tím i případů, jako byl například ten, v němž soud po dlouhých 11 letech trestního stíhání zprostil obžaloby ze zpronevěry a zneužití pravomoci exstarostku Libušína Marii Minaříkovou. A mnoha dalších, jejichž neúměrnou délkou byla zdůvodněna část jinak kontroverzní amnestie prezidenta Václava Klause.
Podivný dohled
Podle stanov je hlavní činností spolku „dohled nad zákonností a dodržováním základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem České republiky a respektováním přirozených práv člověka a poskytování ochrany před porušováním, poškozováním a krácením těchto práv a svobod v trestním řízení, zejména práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Spolek chrání ve smyslu předchozí věty zájmy a práva všech osob včetně obhájců působících na území České republiky.“
Použitím legislativně frekventovaného pojmu „dohled“ se tvůrci stanov občanského spolku stavějí do jakéhosi zákrytu s orgány veřejné moci
Použitím legislativně frekventovaného pojmu „dohled“ se tvůrci stanov občanského spolku stavějí do jakéhosi zákrytu s orgány veřejné moci, které ze zákona vykonávají dohled (například i nad zákonností). Kdyby byli tvůrci těchto stanov právními laiky, mohla by tato matoucí formulace být míněna vážně. U takto erudovaných právníků se však nelze zbavit dojmu, že pojem „dohled“ zde hraje roli jistého parodického prvku, nechceme-li připustit, že by mohlo jít o úmyslně klamný manévr vůči laické veřejnosti.
Vztah spolku k ČAK
Podmínkou pro přijetí do spolku je pochopitelně členství v ČAK. Jak však vyplývá z pocitu některých obhájců, ČAK ne zcela dostatečně hájí jejich zájmy.
Slovy předsedy ČAK Martina Vychopeně „oblast zamýšlené činnosti spolku přesahuje účel, pro který byla ČAK zřízena a přesahuje i její zákonem vymezenou pravomoc“. Advokátní komora proto spolek podpořila a chce s ním spolupracovat.
ČAK se nemůže octnout ve střetu se zákonem či svým statutem, proto bude spolek možná hrát roli „alternativního“ tiskového mluvčího ČAK. Zde však vyvstává zajímavá otázka. Vyhlásí-li spolek kolektivně něco, co je v rozporu s etickými pravidly ČAK – koho bude ČAK trestat? Kolektivní soukromé těleso? Jak?
Spolek versus státní zastupitelství
Hlavním předmětem zájmu spolku je státní zastupitelství. Nutno však podotknout, že naopak tomu tak není. Zájmovou samosprávou, s níž se podle zákona projednávají stanovené věci, je podle zákona o advokacii ČAK, nikoliv soukromý spolek.
Zakládající členové spolku prohlašují, že naprostá většina státních zástupců jsou profesionálové a slušní lidé. Ale jistá, ne zcela zanedbatelná část, má tendenci se „utrhnout z řetězu zákona“.
Kritika spolku zjevně navazuje na situaci navozenou výrokem soudce Jana Šotta, že trestní právo se nesmí zastavit před branami politiky. Přes všeobecně bujaré přivítání tohoto do jisté míry oprávněného výroku však bylo na místě hned dopočítat, kde takový pohyb bude mít konec.
Tah správným směrem se sám neomezil, a hypertrofoval až do oblasti přezkoumávání politických odpovědností
Bylo samozřejmě nezbytné prolomit „vozovou hradbu“ nedotknutelnosti politiků, jejichž vyznání přísnosti zcela v Haškově duchu mířilo pouze na chudý lid. Jenomže pak se tah správným směrem sám neomezil, a hypertrofoval až do oblasti přezkoumávání politických odpovědností.
Lidská práva však nemohou být takovým postupem dotčena, vyjádřil se polemicky vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, protože podle jeho mínění veřejný zájem nemůže jít proti lidským právům, lidská práva nemohou jít proti veřejnému zájmu, a hájením veřejného zájmu se tak současně hájí lidská práva. S tím však spolek nesouhlasí a chce přispět k obnově rovnováhy ochrany lidských práv a represe.
Spolek však nehodlá podávat na státní zástupce trestní oznámení a výslovně se ohradil proti tomu, že by se snažil diskreditovat státní zástupce pátráním v jejich soukromí, volném čase a podobně.
Nabízí se, že spolek vznikl k pozitivnímu ovlivnění zájmů obhajoby v průběhu šetření kauzy „Nagygate“. Kromě Václava Vlka jsou všichni zakladatelé angažovaní v této kauze. Na druhou stranu to však je transparentní, nikým nezpochybněný fakt, takže obhájci mají paradoxně vzhledem k ovlivňování této kauzy možnosti spíše uzavřenější, neboť budou mediálně pod drobnohledem.
Jak bylo řečeno, spolek je otevřený dalším obhájcům, takže širší okruh jejich profesních zájmů by mohl dodat spolkem prezentovaným stanoviskům zdání menší účelovosti a větší obecnosti, důvěryhodnosti a závažnosti. Státní zastupitelství bylo a je jednou z nejsilnějších institucí v zemi. Jak však vybalancovat jeho žádoucí ostří a stejně žádoucí kontrolu?
Perspektiva a úskalí
Státní zastupitelství bylo a je jednou z nejsilnějších institucí v zemi. Jak však vybalancovat jeho žádoucí ostří a stejně žádoucí kontrolu? Vznik spolku může pozitivně ovlivnit dlouhodobý proces, který musí být důkladný, ale i citlivý a relativně konzervativní. Proces vzájemného vymezování oblastí trestního práva a poslanecké imunity, politiky, lidských práv a ctění zásady minimalizovat škody způsobené samotným trestním stíháním.
Každopádně lze v kontextu současného dění opatrně připustit, že záměr, s nímž spolek vznikl, je chvályhodný. Mohl by svým dílem přispět k tomu, aby cílem konání trestněprávních orgánů byl soudní rozsudek, nikoliv takzvaná trestní represe, kdy je stíhaný trestán již probíhajícím trestním řízením. Bude však záhodno vyváženost dalšího vývoje bedlivě sledovat.
