Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Správný krok, který ulehčí nejchudším

7.7.2014, Lidové noviny, str. 14, Pavel Uhl

Počátkem července vstoupila v účinnost novela advokátního tarifu, která zavádí odlišné odměny pro žalobce zastoupeného advokátem, pokud soud rozhoduje o peněžním sporu nepřesahujícím 50 tisíc korun a spor současně vykazuje znaky takzvané formulářové žaloby.
Toto omezení se vztahuje pouze na úkony do podání žaloby. Pokud se řízení z jakéhokoliv důvodu protáhne, budou další úkony „oceněny“ jako doposud. Strukturálně vzato, nejde o zásadní zásah do principů odměňování. To je zachováno a jeho výše se pouze blíží ekonomické realitě většiny sporů, kterých se změna týká.
Dva mýty Mediální reakce na tento legislativní počin jsou často bouřlivé, ale málokdy vystihují podstatu věci. Nejčastější a mnohdy hysterické reakce poukazují na opakované snižování odměny v uplynulých letech a na skutečnost, že se ztíží vymáhání dluhů. Jsou to ale jen mýty.
Dosavadní změny v přísudkové politice ministerstva spravedlnosti byly vždy pouze kosmetické a vymahatelnost žádného dluhu se nezlepší jeho navýšením. Vymahatelnost je ekonomická veličina, a pokud je dluh nevymahatelný, měla by být pravidla vytvářena tak, aby nevznikal. Ta dosavadní ovšem tíhla k opaku a riziko údajné nevymahatelnosti kompenzovala nárůstem dluhu, což mělo v případě nižších dluhů za následek přenos odpovědnosti z nezodpovědných na odpovědné. To platí o věřitelích i o dlužnících. Tak by stát ale nastavovat pravidla neměl.
Situace není nepodobná výběru daní. Reagovat na sníženou schopnost vybírat daně může stát jejich zvýšením. Výhodné je to pouze přechodně a spravedlivé vůbec. Zátěž se přenáší na odpovědnější. Pokud nevymahatelný dluh vznikne, je nutné si klást otázku, zda za něj není odpovědný spíše věřitel než dlužník.
Nelogické nastavení systému přiznávání přísudků, jež se jeví zejména v nižších pásmech nespravedlivé, je jedním ze systémových neduhů polistopadové justice, který ji zatěžuje ad absurdum. Je to současně skvělá studijní látka pro aplikovanou teorii her, ve které opakování takzvaného vězeňského dilematu vede k multiplikaci jednání, jež dříve či později je s to justici zahltit. Snižování nepřiměřených přísudků vede naopak k odpovědnějšímu jednání všech aktérů.
Jakkoliv je ekonomický rozměr významný z hlediska racionální regulace ekonomických vztahů, nelze odhlížet ani od morálního rozměru. Důsledkem systému, jenž popírá odpovědnost aktérů ekonomických procesů, je zvýšená zátěž nejchudších obyvatel. Morální zájem a ekonomické pravidlo se sice často zdají v protikladu, ale v tomto případě spolu souzní a jsou v protikladu pouze k partikulárnímu zájmu těch, kdo z dosavadního systému měli zisk, jenž neodpovídal vytvoření obecně akceptovatelných hodnot.
Reakce na sociální problém Novela advokátního tarifu reaguje na zásadní sociální problém, jenž je obtížně identifikovatelný, protože parametry tohoto jevu splývají s jinými prvky.
Celkové zadlužení společnosti není nutně varujícím údajem, pád do dluhové pasti značné části nejchudších obyvatel ovšem nese mnoho vedlejších následků a brání, aby společnost byla prostupná a ideál rovnosti se stal aspoň pro některé dosažitelným.
Zadlužení nejchudších obyvatel nelze rozpoznat jen podle makroekonomických parametrů. K poznání hloubky problému je nezbytná dobrá a důvěrná znalost prostředí chudoby (nově se říká „sociálního vyloučení“), kam nevidí značná část justice, advokacie ani politických elit. Tento problém se české společnosti jako celku ovšem bytostně dotýká.
Soudy na jednotlivé nespravedlnosti v minulosti výběrově reagovaly a naznačovaly jak moci výkonné, tak zákonodárné, že současná úprava obsahuje to, co nelze vyřešit pouze jejich rozhodovací činností. Zatím nejdůležitějším vzkazem české justice zbylým složkám moci bylo zrušení přísudkové vyhlášky.    Otázka právní úpravy přísudků a zadlužení obecně nicméně doposud zůstávala předmětem politické agendy politické opozice, několika poslanců nebo těch, kdo stěží prosazovali své představy v rozhodovacích procesech státu. Oponenti jakéhokoliv řešení pak neváhali tuto agendu označit za partikulární zájmy pochybných nevládních organizací.
Snaha o změnu systému Význam novely advokátního tarifu tkví především v tom, že jde o historicky první (nekosmetický) dokonaný politický krok, který usiluje o změnu dosavadního systému k jeho vyšší racionalitě a spravedlnosti. Společnost byla dosud konfrontována s poslaneckými iniciativami, pozměňovacími návrhy Senátu, s „širší diskusí“ odborníků a sérií monologů.
Jakkoliv diskuse nad danou problematikou nabývala v uplynulých třech letech na intenzitě (a na ostrosti), je novela tarifu prvním krokem, v jehož pozadí je snaha o řešení. Není asi žádným tajemstvím, že tento odvážný krok je politickým dítkem Roberta Pelikána, současného prvního náměstka ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. Její dosavadní pokusy o (ne)řešení, i jejích předchůdců, pak vzbuzovaly spíše pocity marnosti než nadějí. Konečně, ecce homo politicus! Nejde samozřejmě o řešení definitivní. V platném právu stále existuje spousta „dluhových“ dluhů – od nezbytnosti přijmout celou novou přísudkovou přihlášku přes exekutorskou teritorialitu až po nezbytnou reformu úpadkového práva. Celý resort justice pak má před sebou přehršel dalších úkolů, jako je reforma soudcovské samosprávy a obsazování postů v justici, reformu trestní politiky či vězeňství. Všechny tyto reformy budou vyžadovat dobrý politický úsudek a vůli k jejich prosazení.
Novela tarifu je ovšem správný krok správným směrem. Jde o skvělý začátek.
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi