Za chyby se musí pykat
23.6.2014, Týden, str. 22, Josef Hympl
Dalo by se to vykládat jako vzpoura advokátů proti vzrůstající moci státních zástupců. Sedm prominentních právníků založilo Unii obhájců ČR. Podle jejího viceprezidenta LUKÁŠE TROJANA hodlají vytvořit protiváhu mediální masáži žalobců a žádat vyvozování důsledků při jejich přehmatech.
* Šest ze sedmi advokátů včetně vás osobně zastupuje osoby figurující v kauze Nagyová. Vypadá to, že jde o zájmový klub lidí, kteří chtějí tlačit na státní orgány…
Je to samozřejmě hrozně jednoduché, nás sedm se zná za ta léta z naší práce. Potkáváme se nejenom při této kauze, šlo by vyjmenovat i spoustu jiných. Tohle je ale případ, který je v současné době veřejností nejvíce sledován.
* O jaké další případy například jde?
Nejsou tak mediálně populární. Třeba nepravomocně skončená kauza, která se projednávala v Českých Budějovicích. Trvá myslím od roku 2007 nebo 2008. Jde o obžalobu z korupce při veřejných zakázkách ministerstva obrany, kde je 55 obžalovaných. Tam opět figuruje většina z nás.
* Jaká byla odezva u vašich kolegů? Přihlásili se vám noví členové?
V této chvíli se nám hlásí napříč celou republikou kolegyně a kolegové, kteří se tohoto projektu chtějí účastnit. Mnohé z nich osobně neznáme, hlásí se spontánně. Momentálně vám nedokážu říct přesný počet. Jde řádově o desítky zájemců. Dohodli jsme se, že počet členů zveřejníme v srpnu poté, co se proces přihlašování usadí. To číslo ale není podstatné. Jde o to, že unie bude prezentovat nikoli parciální hlas a pohled.
* Zatím jste komentovali své vlastní případy…
Chápu námitky, že se to vztahuje k našim klientům. Ale my jsme nějak museli začít. Je logické, že jsme publikovali případy, které známe. Úmyslně jsme referovali o pravomocně skončených, bez dalšího procesního vývoje. Třeba o kauze bývalého policejního prezidenta Lessyho nebo případu někdejšího šéfa Vězeňské služby ČR Luďka Kuly. Oba byli na základě obvinění pod mediálním tlakem a bez respektu k presumpci neviny „odejiti“ ze svých funkcí, a soud nakonec rozhodl o jejich nevině.
* Reakce ze strany vrcholných představitelů státního zastupitelství včetně Lenky Bradáčové nebo nejvyššího žalobce Pavla Zemana založení unie bagatelizují. V podstatě říkají, že jde o soukromou iniciativu na úrovni okrašlovacího spolku na Žižkově. Co vy na to?
To je očekávatelná linie, do níž to budou státní zástupci stavět. Samozřejmě to tak není a oni to moc dobře vědí. Když si dáte tu práci a podíváte se, co to je Unie státních zástupců ČR, tak pochopíte, že právně jde vlastně o totéž.
* Jejich unie je v podstatě odborová organizace. Obsazují ale vysoké posty ve struktuře státního zastupitelství a vyjadřují se třeba i k připravovaným zákonům nebo pomáhají s jejich tvorbou.
Je to prostě spolek, který sdružuje státní zástupce. Velmi vlivný spolek.
* Bavme se o vás. Jste nátlaková skupina?
Rozhodně nemáme v úmyslu takhle působit a pomáhat si v nějakých svých vlastních živých případech. Na druhou stranu pozorujeme, že se tady velmi změnila situace. Jak se posunuje pojímání trestního řízení samého. Advokátní komoru jako stavovskou organizaci ta situace trápí z určitého úhlu pohledu, ve vztahu k jejím členům, k obhájcům. Prohlídky advokátních kanceláří, odposlechy obhájců… Je logické, že se stará o svoje členy. My jsme ovšem cítili celospolečenský přesah. Unii obhájců nejde v prvé řadě o nás advokáty, ale o obecné dodržování pravidel, o takzvaný fér proces.
* Můžete to rozvést?
V tomhle státě se přestává dodržovat ústavní princip presumpce nevinny. Podívejte se na všechny kauzy, kdy jsou ještě neodsouzení lidé společensky naprosto zdevastováni, zdiskreditováni. Škody, které jsou na nich napáchány, jsou nevratné. To je zásadní. I když jsou třeba později u soudu shledáni nevinnými, ten zásah do osobního i profesního života je fatální.
* Na druhou stranu už to, že je obviněn bývalý premiér, je prostě fatální samo o sobě. Přece si nemyslíte, že takovou věc může někdo tajit.
Nám jde o ten kolorit. Orgány policie a státního zastupitelství se velmi šikovně naučily pracovat s PR a komunikovat se sdělovacími prostředky. Z jejich strany jde vlastně o marketing. Považujeme to za realitu a musíme ji respektovat. My jako advokáti na to musíme reagovat. Založení unie je takovou formou reakce. Berte to, že všechny ty velké, ale často i malé kauzy začínají mediálně. Velká tiskovka, rozhovory policistů, státních zástupců, jejich šéfů… Byl zadržen, šetří se… Zabaveno sto padesát milionů, nikdo neřekne komu. Je legitimní, že se o to začnou zajímat média. Advokát na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení ale v dané chvíli o té věci neví vůbec nic. Proto zpravidla nemůže nic říkat. Navíc je vázán zákonnou mlčenlivostí ve vztahu ke klientovi. Pokud klient advokáta mlčenlivosti zprostí, může mluvit o čemkoli, co se týká jeho trestního stíhání. Ale advokát na počátku zpravidla o věci nic neví. Orgány činné v trestním řízení nás samozřejmě do toho spisu zezačátku nepustí. Máte tu tedy mediální ofenzivu a proti tomu konkrétního obhájce, který nemá šanci.
* Myslíte, že pomocí unie můžete své šance zvýšit?
Když třeba budu jako obhájce říkat, že není pravda, že 150 milionů patří panu Šnajdrovi tak každý z novinářů napíše, že to říká obhajoba. Že je to její tvrzení. A lidi si řeknou: „Jasně, snaží se ho z toho vysekat, kecá.“ Orgány činné v trestním řízení se ale tváří, že poskytují objektivní informace, a jsou tak vnímány. Nám jde o to upozornit, že ani jejich informace nemusí být objektivní. O tom přece musí rozhodnout soud. Jde o to, aby tady byl spolek odborníků, kteří, přestože nejsou třeba v konkrétní kauze angažováni, mohou komunikovat procesní věcnou správnost jednotlivých kroků. To je jedna z věcí, aby tady byla protiváha. Když to budete dělat osamoceně, vždycky budete osočován, že tam máte zájem.
* Můžete uvést příklad?
Třeba v kauze Rath… Tady dojde k právnímu sporu o místní příslušnosti, a když ho vedou zainteresovaní obhájci a zainteresovaní státní zástupci, tak je to vlastně spor dvou rovnocenných stran. Ale pokud se k tomu najednou vyjádří někdo ze soustavy státního zastupitelství, vypadá ten názor jakoby objektivně. Není to ale pravda. Je to také pouze pohled jedné procesní strany.
* Nemohou za tento stav také sami advokáti? Stále častěji, i v těch nejznámějších případech, hrají prim právě oni. Ať je to třeba David Michal figurující v kauzách Iva Rittiga, nebo největší sponzor Věcí veřejných Daniel Musil viněný z miliardového podvodu.
Typický příklad, kdy je třeba respektovat presumpci neviny, dokud nedojde k pravomocnému rozhodnutí o vině či nevině kolegů, je, že není možné činit žádné kategorické závěry. Obecně lze uvést, že nešvary, které se vyskytují ve společnosti, se pochopitelně objevují v každé profesi včetně profesí právnických. Chybují advokáti, soudci, notáři i státní zástupci. Troufám si ale říct, že v právnických profesích je přece jenom průměrná incidence nižší, než je celkový průměr.
* Jedním z prvních kroků po založení vaší unie bylo, že jste napadli vystoupení zástupce olomouckého vrchního státního žalobce Pavla Komára v televizi. Proč?
V diskusním pořadu tvrdil, že za úniky odposlechů někdy až s intimním obsahem stojí obhájci. Unie obhájců uvedla, že není možné, aby tohle udělal státní zástupce. Napadl v podstatě skupinu obhájců v této kauze, aniž zveřejnil, o koho jde. Samozřejmě okamžitě tlačíme na zveřejnění jména tohoto advokáta. To je přesně ta mediální manipulace, proti které je strašně těžké bojovat osamoceně. Když použiji vaše přirovnání, tak je velmi dobře, že tady existuje ten náš „spolek zahrádkářů“. Můžeme se proti tomu ohradit kolektivně. To prohlášení mimochodem vydával Václav Vlk, který v tom případu není zainteresovaný. Kdyby pan Komár řekl, že má konkrétní poznatek, že to byl obhájce XY, o.k. A dotyčný by si to musel zodpovědět. Ale on řekl, že má důkazy, že advokáti vynášejí informace. To je, jako kdybych řekl, že všichni státní zástupci kradou. Prostě to není pravda. V zákoně o státním zastupitelství mimochodem existuje paragraf 24, odstavec 4, ve kterém je jasně uvedeno, že státní zástupce je povinen zdržet se nepřiměřené kritiky jiných právnických profesí, mimo jiné i advokátů. Státní zástupci se naučili manipulovat s veřejným míněním a tohle je toho exkluzivní příklad.
* Dáte ruku do ohně za to, že odposlechy nevynesli obhájci?
Ale to stojí přece úplně jinak. Obhájce nesmí, protože má uloženu zákonnou povinnost mlčenlivosti, poskytnout žádné informace. Výjimkou je, pokud klient advokáta mlčenlivosti zprostí a dostane od něho pokyn informaci z nějakého důvodu zveřejnit. Pak to není vůle toho advokáta, ale klienta. Pokud za mnou přijde klient a řekne mi, že ze svého spisu v jeho kauze chce vzít tenhle odposlech a zveřejnit ho, protože si myslí, že je v jeho zájmu, a já shledám, že to má nějaký význam, tak to udělám. On to může udělat samozřejmě sám. Advokát to nesmí udělat o své vůli bez pokynu klienta. To by bylo na závažné kárné obvinění.
* Vedle advokátů zastupujících obviněné v kauze Nagyová ve zmíněné věci figuruje i právník poškozené.
Koho myslíte?
* Radku Nečasovou. Ta je přece poškozenou v té části sledování vojenskou zpravodajskou službou, která míří k soudu.
Vůbec nevím, že by tam byl nějaký zmocněnec poškozeného.
* Údajně existuje záznam o zkopírování sto šedesáti stran spisu zástupcem paní Nečasové.
Vidíte. My se tady celou dobu bavíme o obhájcích a on je v téhle části případu ještě zástupce poškozené. Samozřejmě že zmocněnci poškozených mají do spisu také přístup.
* Jak se chcete zbavit nálepky elitního klubu známých advokátů?
Ale ono to tak opravdu není. My jsme měli několik možností, jak unii založit. Mohli jsme uplatňovat náš program prostřednictvím advokátní komory. Ta působí částečně jako orgán veřejné správy a není úplně logické, aby tutéž státní správu kritizovala. Takhle vznikl návrh, že postavíme něco, co bude existovat vedle advokátní komory, ale bude s ní úzce kooperovat.
Stejně jako existuje Asociace insolvenčních správců nebo podobné spolky, budeme fungovat i my. V nějakou chvíli jsme se museli rozhodnout, zda unii postavit zespodu, nebo svrchu. První varianta byla obeslat všechny naše kolegy a říct si, že se sejdeme třeba v Kongresovém centru a založíme to. To by bylo na dlouhé lokte a možná by se to vůbec nepodařilo. Kolik právníků, tolik právních názorů. Nakonec jsme se dohodli postavit unii v tomto úzkém kruhu. Pokud se k nám někdo přidá, budeme rádi. Pokud ne, nedá se nic dělat a budeme se snažit prosadit v omezeném počtu. S ohledem na ohlas kolegů se ale této možnosti nebojím.
* Takže nebudete lobbistická skupina?
Nehodláme se věnovat lobbingu o výši odměn, tarifů a podobně. Nám jde úplně o něco jiného. Nám jde o refl exi. Snažíme se nacházet případy, které už nejsou živé. Případy pravomocně rozhodnuté. Jde o příběhy, které definitivně skončily. Chceme, aby ten, kdo toho občana poškodil, měl nějakou refl exi. Minimální je omluva, náhrada škody. To nejdůležitější, po čem voláme, je ponaučení. Může dojít k excesům, ale čekám, že se z toho dotyčný orgán systémově poučí a především řekne jak. V tuhle chvíli nám kolegové posílají řadu dalších věcí, kde došlo k nedostatku sebereflexe státního zastupitelství. Dotčení lidé se nedočkali omluvy a my chceme, aby se z toho vyvozovaly generalizující závěry, které povedou k prevenci, aby se nespravedlnost neopakovala. Pokud se třeba ukáže, že na hlasování zastupitelstva nelze pohlížet jako na trestný čin, tak aby si to sami státní zástupci vyhodnotili ve své soustavě bez toho, že by to judikoval Nejvyšší či Ústavní soud.
* Zatím tu sebereflexi necítíte?
Jde o to, aby i uvnitř orgánů činných v trestním řízení vznikala systémová opatření. Namísto toho vždycky státní zástupci, kteří jsou pány trestního řízení, svá pochybení přecházejí. Tváří se, že se to nestalo. To není přípustné. Já vám řeknu, co chceme prolobbovat. Chceme férové trestní řízení, které tady podle našeho názoru mnohdy chybí. Chceme prolobbovat návrat respektu k presumpci neviny. Chceme, aby strany trestního procesu měly vyvážená práva.
* Chcete – podobně jako Unie státních zástupců – mluvit i do tvorby zákonů?
Pozitivní lobbing v dobrém slova smyslu směrem k legislativě je jedna z věcí, které se chceme samozřejmě taky věnovat.
* Vypadá to, že prohráváte. Ministr Jiří Dienstbier vyházel z Legislativní rady vlády ČR, která hovoří do přípravy zákonů, všechny praktikující advokáty.
Respektuji, že pan Dienstbier je předseda legislativní rady vlády, který má asi právo vybrat si spolupracovníky. Na druhou stranu je ten praktický pohled v rámci legislativního procesu naprosto klíčový. Když se dostaneme do oblasti trestního práva a souvisejících předpisů, byl hlas advokátů doposud slyšet velmi málo. Chybí pohled lidí, kteří jsou v těch jednacích síních a policejních celách a kteří znají praktické dopady těch ustanovení, to je fakt.
