Jakápak odpovědnost za škodu?
16.6.2014, Právo, str. 6, Jaroslav Vachuda
Náměstek Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Pavel Komár se včera u Václava Moravce dotkl nezávislosti státních zástupců i jejich odpovědnosti za případné škody způsobené nesprávným úředním postupem.
Tato otázka je u právnických profesí, včetně státních zástupců, upravena různě. Zatímco například advokáti jsou komerčně pojištěni až na miliónové částky za každý jednotlivý případ, za jiné právnické profese, zejména státní zástupce či soudce, hradí způsobenou škodu stát. Za ten ve sféře justice vyřizuje žádosti o odškodnění ministerstvo spravedlnosti. To pak může vyplacené částky vymáhat na viníkovi škody způsobené nesprávným úředním postupem v zaměstnaneckém poměru ve smyslu zákoníku práce.
Výjimkou je právě státní zástupce (a pochopitelně i soudce), na kterém může být škoda vymáhána až poté, co byla jeho odpovědnost za škodu konstatována v kárném řízení. Zákon o kárné odpovědnosti navíc stanoví i promlčecí lhůty (přičemž nejdelší z nich je tříletá), po jejichž uplynutí je viník škody způsobené nesprávným úředním postupem prakticky nepostižitelný. Vraťme se však ke konkrétní věci, o které byla včera také řeč. Jde o případ tzv. trafikantů, v jejichž prospěch judikoval Nejvyšší soud.
Páni exposlanci byli obviněni za jednání, na které dopadá ochrana projevů ve Sněmovně, několik týdnů prožili ve vazbě a bezpochyby jim tím vznikla určitá újma.
Exposlanci se tedy obrátili na ministerstvo spravedlnosti se žádostí o odškodnění. Odbor odškodňování se poté pochopitelně obrátil na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, aby se k žádosti o odškodnění „trafikantů“ vyjádřilo.
Podívejme se ale, jak bylo s případem v Olomouci naloženo. Zdálo by se logické, kdyby viník nesprávného úředního postupu, jímž byla způsobena škoda, bude čelit kárné žalobě. Od vzniku škody totiž uplynul rok, a lhůty pro podání kárné žaloby tedy byly zachovány.
Logika ale asi v Olomouci neplatí, nebo si tamní orgán nadaný kárnou pravomocí myslí, že ministerstvo spravedlnosti má dostatek prostředků, aby poškozené ze státního rozpočtu odškodnilo. Kdepak kárné řízení s přehorlivým státním zástupcem, bez jehož „přičinění“ by škoda nevznikla.
Náměstek Komár se nejen o případném kárném návrhu ani nezmínil, ale dokonce v přímém přenosu poukázal na stanovisko, které bylo ministerstvu zasláno. Z jeho slov bylo patrné, že přes rozhodnutí Nejvyššího soudu stále státní zástupci trvají na svém postupu jako správném, legálním a legitimním.
Jeho vzkaz veřejnosti lze chápat i takto: ať si kdo chce co chce říká, státní zástupce má vždy pravdu, a to i když dojde jeho činností k postupu, jenž způsobí škodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sem, rozhodnutí Nejvyššího soudu tam.
Některá veřejná vystoupení řeknou víc než stohy odborných stanovisek. Právě pro tyto momenty bude vhodné sledovat pozorně i vyjádření k zákonu o státním zastupitelství, který se ztěžka rodí.
