Ovládá konkurzy mafie? Ne, spíš chybí dohled soudců
16.6.2014, Mladá fronta DNES, Pavel P. Novotný, Jan Sůra
Insolvenční triky Nástup insolvenčního správce by měl věřitele uklidnit, že o peníze nepřijdou. V Česku to však často neplatí.
PRAHA Pokud se firma a její vlastník dostanou do potíží, mají jejich věřitelé jednu nepříliš atraktivní jistotu – insolvenční zákon jim moc nepomůže a jejich investici příliš neochrání. Shodují se na tom lidé, kteří se v oboru insolvencí dlouhodobě pohybují.
„Insolvenční zákon dává možnosti obohatit se na úkor úpadce a věřitelů několika subjektům. Často dochází k tomu, že v přímém prodeji insolvenční správci prodají majetek úpadce hluboko pod cenou,“ říká Miroslav Hájek ze společnosti Vilímková Dudák & Partners. Podle něj se například mohou obohatit i poradenské firmy, které poskytují služby insolvenčnímu správci. „Zákon přímo nespecifikuje výši jejich odměn,“ dodal Hájek.
Skutečnost, že insolvenční řízení u nás nejsou rozhodně v pořádku, potvrzují i jiná data. Společnost Insolcentrum analyzovala všechna insolvenční řízení za roky 2011 a 2012. „Údaje o ekonomických výsledcích insolvenčních řízení u nás bohužel naprosto chybí,“ říká Jarmila Veselá z Insolcentra. Jde přitom o údaje, které by měly zajímat i stát – ten je často v roli věřitele, v roce 2011 například tvořil 30 procent věřitelů.
Výsledky přitom ukazují, že procento uspokojení věřitelů je velmi nízké – u nezajištěných věřitelů jen 2,5 procenta, u zajištěných 16 procent a v 58 procentech případů nedostanou věřitelé ani korunu. „Stát si jako organizátor insolvenčních procesů v roli věřitele počíná hůř než průměrný živnostník,“ říká Veselá. Podle ní je nízká výtěžnost insolvenčních řízení způsobená i tím, že většina majetku z firem mizí dříve, než je soud pošle do úpadku.
Podle viceprezidenta Svazu průmyslu Radka Špicara je problém se špatnou vymahatelností práva jedním z faktorů, který snižuje konkurenceschopnost Česka a vede i k odchodu některých firem do zahraničí. „Je třeba zdůraznit, že hlavním důvodem odchodů firem je strach z nedostatečnosti legislativního prostředí a nevymahatelnosti práva,“ dodal Špicar.
Podle právníků navíc často chybí efektivní dohled soudců. „Pokud soudce necítí tlak ze strany věřitelů, insolvenčnímu řízení v některých případech nevěnuje dostatečnou pozornost. Věřitelé zase nejsou motivováni starat se o své pohledávky v případech, kdy je evidentní, že nebudou uspokojeny,“ říká Hájek, který za problém považuje i to, že soudce nelze nijak donutit k výměně insolvenčního správce.
Hluchým místem jsou i situace, kdy se do insolvenčního řízení dostanou firmy, které v úpadku nejsou. Soudci totiž nemívají příliš často ekonomické vzdělání a firmám se nepodaří přesvědčit je, že jsou životaschopné. „V takových případech se až na výjimky, kdy bylo prokázané kriminální jednání ze strany tzv. konkurzní mafie, veřejnost nedozví, zda soud pochybil ve svém úsudku, či se za tím skrývá nějaká forma korupce,“ dodal Hájek.
„Sami aktuálně podáváme stížnost na práci jednoho soudu, který z našeho pohledu zcela ignoruje zákon. Není to tak, že my jsme na straně zlých, i v našem zájmu je, aby insolvenční řízení probíhala ve prospěch všech věřitelů a podle jasných pravidel,“ říká Michal Žižlavský, advokát a zkušený insolvenční správce.
Stát proto připravuje změny. „Jsme si vědomi problému. Stav není ideální,“ říká první náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán. Podle něj bude ministerstvo chtít do řízení více vstupovat a využívat své možnosti dohledu nad výkony soudů. Pelikán však nechce hovořit o problémech jako o mafii.
Ostrým slovům se vyhýbá i vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová. „Na tak silné tvrzení nemám dost informací, ale kupříkladu případ soudce Berky poměrně dobře obdobný systém odkryl,“ naznačuje Bradáčová.
Právě ústecký soudce Berka byl stíhán z organizování zmanipulovaných konkurzů, později se na něj vztahovala Klausova prezidentská amnestie, ale jen zčásti, případ dále pokračuje. I podle Bradáčové zastupitelství řeší desítky podnětů z oblasti insolvenčních řízení. Podle lidí zabývajících se insolvencemi není ani tak problém v samotném zákoně, ten považují za dobrý. Horší je to však s přístupem soudců a insolvenčních správců. „Česká legislativa je u většiny zákonů v pořádku. Problémem je aplikace práva v prostředí státní správy a soudů,“ míní advokát Tomáš Hulva. Judikatura týkající se insolvencí jde podle něj často kvůli libovůli insolvenčních soudů proti významu slov a bývá i v rozporu s ústavou. „Rozhodování na základě něčí libovůle není možné. Měl by proto být zřízen kontrolní orgán,“ dodal Tomáš Hulva, podle jehož názoru by v kárných věcech týkajících se soudců neměli rozhodovat sami soudci. Svaz průmyslu dokonce navrhuje, aby skončila neodvolatelnost soudců, což soudci jednoznačně odmítají.
Počet povolených reorganizací
2008 6
2009 13
2010 19
2011 17
2012 17
2013 12
Firmy v insolvenci (počet návrhů, mohou se opakovat) 418 5 255 5 559 6 753 8 398 11 269 (2008) (2009) (2010) (2011) (2012) (2013)
Počet konkurzů dle nového insolvenčního zákona
Kolik věřitelů dostalo své peníze zpátky Nezajištění Zajištění Případy, kdy nedostanou ani korunu 2011 2 % 32% 64 % 2012 2,5% 16 % 58 %
