Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Neslavte, že konečně došlo i na nejvyšší politiky

14.6.2014, Mladá fronta DNES, str. 12, Václav Dolejší

Jeden z nejvlivnějších advokátů Tomáš Sokol založil společně s dalšími elitními kolegy Unii obhájců ČR. Tito právníci stíhaných prominentů z aféry Nagygate chtějí skrz nový spolek upozorňovat na chyby svých soupeřů, státních zástupců.

Jak vnímáte sám coby bývalý politik selhání Petra Nečase, jenž zaměstnával svou milenku na Úřadu vlády, kde to pak řídila?
Budiž to pro dlouhá léta poučením, že partnera si prostě do firmy ani na úřad neberu. Ten vztah nemusí být ani intimní. Já jsem jako ministr vnitra na začátku devadesátých let nechtěl žádného známého na ministerstvo, protože známého nemůžete vyhodit, s kamarády je vždycky problém.

* Když také občas učíte na soukromé vysoké škole CEVRO, potkáte se tam občas s kolegou vyučujícím Petrem Nečasem?
Jen jednou – na zahájení školního roku. Samozřejmě se známe, ale nikdy jsem s ním nepřišel do bližšího styku. Potkali jsme se tam a chvíli si povídali, to je všechno.

* Ptám se proto, že tahle škola je epicentrem kritiků kauzy Nagygate, kteří razí názor, že „zdivočelí prokurátoři se utrhli ze řetězu“.
Na škole jsem o kauze vůbec s nikým nemluvil, a jestli je tam ideové souznění, to nevím. To utržení ze řetězu bych nevztahoval k právním kvalifikacím, o tom lze vést diskusi. Jde spíš o způsob. Já tady mám ty obviněné před sebou a poslouchám jejich příběhy. U něčeho si říkáte – to je holt hra, tu jste si vybrali. Pak si řeknete, jestli to přece jen nejde dělat nějak jinak. Samozřejmě nemůžu po policii a žalobcích chtít, aby každého nosili v náručích, protože někdy je to holt trošku tvrdší. U těch demonstračních zatýkacích akcí si však řeknete: Proboha proč?! Tyhle excesy eskalují. Protože nikdo nepřijde a neřekne: Kamaráde, tady jsi to přepálil tak, že teď za to hrozí postihy.

* Kvůli tomu jste tento týden založili Unii obhájců ČR? Abyste ukazovali na chyby žalobců, anebo společně demonstrovali sílu – bacha na naše klienty?
Chyby děláme všichni. Problém je v tom, že z těch chyb státních zástupců se podle našeho názoru nevyvozují žádné důsledky. Všichni se tváří, jako by to bylo naprosto v pořádku. Jestliže v oblasti trestního práva současně sílí mezi žalobci a policisty netolerance k chybám druhých a shovívavost k chybám vlastním, je třeba se ozvat.

* Pokud vynecháme menší chyby, co je špatného na tom, že po personálních změnách emancipovaní žalobci získali odvahu, mají rozvázané ruce a nebojí se jít i do dříve nedotknutelných kmotrů či politiků?
Až za pár let dojde k nějaké katarzi a zjistí se, že tři čtvrtiny těch věcí skončily zprošťujícím rozsudkem, tak se začnou ptát i ostatní. Já ten prst zdvihám jen o chvilku dřív. Jsem přesvědčen, že drtivě ty kauzy skončí špatně, nebude to odhalení nějakého zločince, jak všichni očekávají. Představa, že politici, které jsme neměli rádi, konečně dostávají do držky, je špatná a ve své podstatě sebeobžalující. To, co se nyní děje, není žádné konečné zúčtování. Je to jen nějaký stav, kdy se sdělují obvinění.

* Proč si tedy podle vás policie a žalobci častěji troufají?
V minulosti jsem minimálně u některých lidí v těch elitních sborech shledával vlastnosti, pro které by je tam psychologové nemohli pustit, kdyby nějaké psychologické testy dělali.

* Koho myslíte a co tím naznačujete? Že jsou tam blázni?
Znám mentalitu některých policistů a státních zástupců. Zdůrazňuji některých. Nikdy v životě bych si netroufl říct, že lidé z mordparty se chovají excesivně. Klasická kriminálka se chová pořád stejně standardně. Pak tady máme jakousi sféru takzvaných elitních útvarů, i když o významu slova elitní by se daly vést určité diskuse. Tyto elitní útvary jsou naplněny lidmi s vysokou motivací být úspěšný, dokázat svou cenu, prokázat, že odhalují skutečně závažné věci a že podle svého vnímání chrání společnost. Hodně to zjednoduším: Když někdo vykrade banku, tak ho jistě budou pronásledovat. Ale zrychlí o tři sta procent, pokud by byla naděje, že to byl ministr. Lov na známé lidi je něco, co je vysoce motivuje, byť to nepřiznají, kdybyste jim pálil bok žhavým železem.

* Je-li někdo horlivý, může udělat chybu, ale co je na snaze žalobců a detektivů tak špatného?
Ta tendence. Oni se pochlubí, že neulovili někoho, kdo si tady občas přikrádá, ale přímo žabáka na prameni! Tato zesilující touha vede k právním konstrukcím, nad nimiž kroutíte hlavou. Funguje také lidská psychika. Líbí se jim, že jsou oslavováni, že to konečně začalo fungovat a našli odvahu. Mezi odvahou a jistou ignorancí právních a praktických zkušeností nemusí být na první pohled moc velký rozdíl. Vždyť u nás se slaví začátky trestních stíhání! Pan prezident jde a pochválí pana vrchního státního zástupce. Tady se za úspěch a za odvahu považuje to, že sdělili obvinění. Proboha živého, to mohu sdělit každému. Slavit by se mělo ve chvíli, když to dopadne. Pak ať státního zástupce podrbou za ušima a klidně vyznamenají.

* Vy myslíte, že vrchní žalobci, pražská Lenka Bradáčová a olomoucký Ivo Ištvan, mezi sebou soutěží, kdo chytí větší rybu?
Jistá konkurence mezi nimi být nepochybně musí. Vyplývá to z povahy jejich funkce a každý z nich asi počítá s tím, že bude úspěšný a bude postupovat někam dál. To znamená, že vnímá druhého na stejné úrovni jako konkurenta, na čemž není nic špatného. Otázka je, jakou mírou, jestli to může zastřít soudnost, zdravý rozum a respektování zákonů. Ale o tom nic nevím. Podobně to funguje i na nižší úrovni mezi policisty. Co si budeme nalhávat, to jsou věci postupu, povyšování, odměn, celé životní kariéry. To vše hraje nějakou roli. Teď jsem poručík, za čtyři roky mi dají nadporučíka, a když tohle dotáhnu, mámo, budu majorem a to uvidíš, co pak dokážu, budeme mít víc peněz.

* Vždyť vy advokáti máte stejné motivace. Perete se o nejprominentnější klienty, kteří vám dobře zaplatí a udělají referenci.
Samozřejmě, já neříkám, že je to špatně. My advokáti jsme soutěžitelé ještě víc, my si v podstatě klienty přetahujeme. Policie si je nepřetahuje. V advokacii je otázka, jestli ta známá jména táhnou a přinášejí vám do kanceláře nové klienty. Obecně spíše funguje doporučení jakéhokoliv klienta, který o vás řekne – hele, ten je dobrej, ten umí.

* Jestliže kritizujete „zdivočelé prokurátory“, nemáte pocit, že za těch 20 let trochu „zdivočeli“ i někteří politici? A že je vlastně dobře, že někdo zasáhne a řekne: To už je moc, tohle se nedělá?
Problém je, že státní zástupci a policisté musejí pravidla dodržovat, i když je ostatní nedodržují. A ne všichni z nich to vždy unesou. Není pochyb, že v politice se dvacet let problematicky dodržovala pravidla, někdy vůbec ne. Ale to nepřipouští stav, aby druhá strana nedržela pravidla, protože pak se hroutí všechno. Jestliže se hroutí stát, protože někteří politici si z něj udělali soukromý byznys, tak je to špatně. Ale ještě horší by bylo, kdyby žalobci řekli – a teď vás za to potrestáme zákon nezákon.

* Tak to přece není, zákon nezákon. Sám rád říkáváte, že korupce se těžko vyšetřuje, protože nezanechává pachové stopy. Vezměte si, kolik důkazů detektivové mají třeba na Davida Ratha. Chytili ho za ruku s úplatkem, mají odposlechy a ještě spolupracující svědkyni.
Tady budu velmi opatrný, protože je to živá kauza, mám tam dva své klienty (Rathovy spolupracovníky Kateřinu a Petra Kottovy – pozn. red.). Je to kolegiální záležitost. V případě doktora Ratha se nevyjadřuji. Je mimo vši pochybnost, že důkazy, které byly shromážděny, nejsou sice fatální, ale oproti jiným případům velmi silné. To zcela nesporně. Pak tu máte jiný případ, takzvané poslanecké trafikanty. Já jsem jednoznačně názoru, že poskytnout někomu zaměstnání, které přibližně odpovídá jeho kvalifikaci a schopnostem, za cokoliv jiného není úplatek. Protože ten člověk tam bude pracovat.

* Žalobce Ivo Ištvan stíhání exposlanců zdůvodňoval, že pak by poslanec mohl sedět ve sněmovně a přijímat členy jednotlivých stran, které mu budou něco nabízet za hlasování, a on rozhodne podle toho, kdo dá nejvíc.
Do toho, že změnili názor, nikomu nic není. Pánové Tluchoř, Šnajdr a Fuksa navíc nehlasovali, ale odešli ze sněmovny. Je děsivě nebezpečné jít s trestním právem zjišťovat, jestli poslanec plní, nebo neplní poslaneckou přísahu. Protože to bych jich musel polovinu zavřít, už když otevřou pusu. A co jsou to zájmy lidu? Přece já nemohu očekávat, že komunistický poslanec bude plnit moje zájmy. Neslibuje celému národu. Vlastně je špatně napsaná ústava, poslanec přece nemůže slíbit všem lidem, že bude jednat v jejich zájmu a plnit, co si přejí.

* Myslíte alespoň, že vyšší aktivita žalobců může přinést ten pozitivní efekt, že si politici budou dávat větší pozor?
Jako že si pořídí zakódované telefony? Ale vážně – represivní opatření jsou do určité míry tím, co kultivuje společnost. Tady mnohem více přispěl celkový společenský odsudek politiky a propad prestiže politiků. Jsou pod mnohem větším a ostřejším tlakem. A policii můžeme klidně nechat být. Já si totiž nejsem jistý, že trestní represe funguje tak, že jednoho zavřou a čtyři další dají ruce pryč. Trestní právo vůbec není instrument, jímž by se měly napravovat poměry. Vím, že to zní na první pohled absurdně.

* Nejde o nějaké napravování poměrů, ale o to, že když politik spáchal trestný čin, byl normálně odhalen, usvědčen a odsouzen. Jinak si přece další budou myslet, že se to smí.
Mně na tom vadí, že se očekává od trestního práva, že bude řešit chyby politiků, zastupitelů na různých úrovních. Samozřejmě takový úplatek je trestný čin. Ale už mám pochybnosti, jestli rozhodnutí zastupitelů.

 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi