Krásný nový Ištvanův svět
21.5.2014, Lidové noviny, str. 10, Petr Kamberský
Postup i právní názor návladních z Olomouce už dvakrát pravomocně zastavily soudy
Úniky z trestních spisů, které před volbami zahlcují veřejný prostor, jsou frustrující čtení. Dokazují něco? Bezpochyby. Na Úřadu vlády se děly šílené věci a čtenáři je místy velice trapno. Ale že bychom dostali důkaz korupce, spiknutí, sabotáže? Alespoň náznak toho, že kilogramy zlata zabavované ve stejný den, kdy probíhalo zatýkaní, s případem nějak souvisí? Ne, ne a ještě jednou ne.
To, že čteme o tom, jak si špioni pletou sledované osoby, je tragikomické. Ale jak to souvisí s obviněním z úplatkářství? Nebo ještě jinak: jaký je v tom čtení veřejný zájem, krom pobavení a zostuzení?
Marná sláva: to, že se na Úřadu vlády „děly věci“, je příšerné (a také byl premiér na české poměry bleskově dotlačen k rezignaci). Ale nemůžeme v rámci boje s neřádem zavírat oči nad evidentními přešlapy státní moci. Protože když se zblázní premiér, lze ho poměrně snadno vystřídat. Ale když se zblázní celá třída – v tomto případě špičky policie a státních zástupců, odneseme to vposledku všichni.
A že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci dělá zásadní právní chyby, je doložené. Už několikrát jej soudy kleply přes prsty. Poprvé Nejvyšší soud, když vyňal poslance z pravomoci (složení mandátu ze své podstaty není trestný čin). Podruhé pak Vrchní soud v Olomouci jednak zrušil pokutu, kterou VSZ udělilo České advokátní komoře za to, že odmítla vydat doklady klienta, jednak postup Ištvana a spol., kteří zabavovali materiály v bytě advokáta, označil za nezákonný.
Takže znovu: skandální fakt, že se šéfka kabinetu premiéra stýkala s Ivem Rittigem, nijak neznamená, že vyšetřovatelé a návladní jsou rytíři bez bázně a hany.
Losnu, nebo Mažňáka?
Bída české debaty je ponejvíce v tom, že připomíná klopný obvod. Jednička nebo nula, třetí možnost není. Vlastně je to horší: pokud v jednom stavu dáte jedničku, nutně u mnohých implikujete nulu ve stavu vedlejším. Kdo kritizuje Klause, pomáhá komunistům. Kdo kritizuje Brusel, chce zemi nahnat do Putinova chomoutu. Kdo kritizuje tradiční strany, pomáhá Babišovi a Okamurovi. Kdo kritizuje represivní aparát, podporuje rozkrádání státu.
Dnes není možno psát o chybách a přehmatech vrchních návladních – kdo to dělá, je na výplatní pásce Rittiga a v skrytu duše touží po šlehačkové bitvě s Janou N.
Není větší myšlenkové chyby. A jen málo chyb je nebezpečnějších. Řekněme to schválně provokativně: Nekriticky přejímat názory represivního aparátu je pro nás všechny vposledku nebezpečnější, než když si místní kápo vodí pravou ruku premiéra. Premiéra snadno vyměníme ve volbách, policejní a justiční špičky nikoli.
Konec starých pořádků Českou politiku si netřeba idealizovat. Premiér Špidla se v boji s profesionálními gaunery nedostal dále než k psaní papírků ve své pracovně – dokonce i tam se předseda vlády bál mluvit nahlas. I Nečas, jehož dosud nikdo nikdy neobvinil z přijímání jakéhokoli úplatku, považoval za nutné udržovat kontakty s pražskými vlivnými hochy, aby se udržel v sedle. V tomto čistě politickém ohledu není vůbec na škodu, kdyby se staré zavedené vazby přetrhaly, zjevně proto mají takový úspěch protestní strany jako ANO nebo Úsvit.
Jenže úsloví o třískách při kácení lesa je pro nás velmi varovné. Pokud chceme žít v právním státě, musíme dopřát spravedlivý proces i Davidu Rathovi načapanému se sedmi miliony v ruce. Ne, v právním státě nemohou být třísky zabodnuté v očích nevinných lidí nutné zlo. Jsou nepřijatelné, protože příště se v rámci konání většího dobra mohou zabodnout i do vašich očí. Nebo jinak, ještě více po lopatě: snad každý, krom aktérů klientelistické sítě, má zájem na jejím rozbití. Aby stát fungoval co nejlépe. Ale stejně tak musíme mít všichni zájem na tom, aby se policie a státní zástupci chovali podle práva, nikoli aby „zlo“ ničili jakýmkoli způsobem.
Nečas aMoroz, berte je všechny Bývalý premiér Petr Nečas je prý možná zapleten do „sabotáže“. A pokud ne on, tak určitě lidé jako Michal Moroz, náměstek ministra vnitra za panování Radka Johna; muž, jehož si velmi tvrdě prosadil šéf Věcí veřejných Vít Bárta. Ponechme stranou pikanterii, že proti Morozovi Nečas od počátku bojoval a málem přitom rozbil koalici. Hlava se točí z jiných věcí: když státní zástupci nemohou prokázat konkrétní skutek, tedy kdo kdy kde a s kým spáchal konkrétní trestný čin, sbalí všechny odposlechy a pocity do jednoho balíčku a nazvou to sabotáží.
Autor je optimista. Pamatuje si, že jak Vladimíra Hučína, tak Vladimíra Mlynáře soud po letech osvobodil v plném rozsahu ze všech obvinění. Tedy věří, že zvůle lokálních státních zástupců nepřejde přes odvolací soudy.
Ale optimismus je svým způsobem porucha myšlení. Protože zničených pět let postiženým už nikdo nevrátí; ani ušlé pracovní příležitosti, ani pošramocenou pověst.
A jen tak mimochodem: vzpomínáte, jak podplukovníkMazánek obvinil poslankyni Vlastu Parkanovou? Jsou to skoro dva roky a Parkanová nebyla ani obžalována. Už dva roky je vyřazena ze hry, ačkoli není odsouzena, tudíž (zatím) ani vinna. Nemůže se ani očistit, obhájit, nic.
Krásný nový svět. Fakt ho chceme?
Když se zblázní premiér, lze ho poměrně snadno vystřídat. Ale když se zblázní celá třída – v tomto případě špičky policie a státních zástupců, odneseme to vposledku všichni.
