Policie zneužívá odposlechy
14.4.2014, Týden, str. 22, Marek Přibil
Předseda České advokátní komory (ČAK) MARTIN VYCHOPEŇ kritizuje nový občanský zákoník, úniky informací ze spisů v trestních kauzách i nestandardní policejní praktiky. Stát má podle něho čím dál větší snahu prolamovat povinnost mlčenlivosti advokátů a občané Česka rezignovali na právní vědomí.
* Nový občanský zákoník byl spuštěn s velkou slávou, ale již se hovoří o novelách. Kde vidíte jeho slabiny?
Měl jsem již k dispozici první komentáře vědeckých kapacit. Ty novému občanskému zákoníku vytýkají mnohomluvnost, nejasnost v mnoha ustanoveních, používání zastaralého jazyka, úpravu institutů, které jsou v praxi v podstatě výjimečné a exotické. Myslím si, že s občanským zákoníkem se budeme ještě v mnohém a dlouho potýkat.
* Jaká ustanovení pokládáte za nejabsurdnější?
Tak například detailní úpravu rojení včel. Sám jsem totiž včelař a domnívám se, že občanský zákoník zcela zbytečně upravuje situace, k nimž nikdy nedojde.
* V čem spočívá právní úprava rojení včel?
Odpovím s nadsázkou, že za posledních pět set let nebyl zaznamenán žádný případ, kdy by se něčí roj usadil v cizím úlu.
* Kromě toho, že jste včelař, pracujete stále jako advokát. Jakými případy se zabýváte?
Praktikuji advokacii v Benešově, letos již pětadvacátým rokem. Vykonávám to, čemu se říká generální praxe. Zabývám se předně případy občanskoprávními a obchodněprávními. S ohledem na zatížení ve funkci předsedy České advokátní komory nedělám posledních pět let trestní obhajoby.
* V médiích se často objevují uniklé informace ze spisů v trestních kauzách. Co tomu říkáte?
Je to špatná praxe. Měla by se důsledně ctít zásada, že dokud není někdo odsouzen pravomocně, tak se na něj hledí jako na nevinného. Veřejné projednávání a lynčování v novinách podle mého názoru ubližuje spravedlnosti i trestnímu právu.
* Občas se v médiích objeví i odposlechy. Ale co když jde o řízené úniky ze strany advokátů?
Dovolil bych si to vyloučit. Policie do spisů zařazuje zpravidla ty odposlechy nebo jejich části, které mají obviněného usvědčit. Klienti zpravidla nemají zájem o veřejné probírání toho, co si s někým říkají v soukromí nebo do telefonu. Nicméně výjimečně, pokud je osoba, která je trestně stíhaná anebo obžalovaná, dehonestována uniklými odposlechy, které vyznívají v její neprospěch, tak se brání tím, že zveřejní část odposlechů, které naopak hrají v její prospěch. Tak se hájí pouze adekvátním způsobem proti předcházejícímu neadekvátnímu postupu.
* Stále nechápu, komu, respektive čemu vlastně uniklé části spisů či odposlechů slouží.
V případě policie mohu odhadovat, že jde o to, aby na sebe orgány činné v trestním řízení jakýmsi způsobem strhly mediálně kladnou pozornost – aby odůvodnily svůj mnohdy ne úplně korektní procesní postup. Všichni známe situace třeba z televize, kdy policie zatýká podezřelého, muži v kuklách vyvlečou někoho z auta, šlapou na něho, ale pak už nikdo neodvysílá, že ten člověk byl záhy propuštěn a zbaven obvinění. Stejně tak je to se zveřejňováním vybraných částí trestních spisů.
* Nadužívá policie techniku k odposlechům?
Jsem přesvědčen, že ji zneužívá.
* V kolika případech byli loni zástupci České advokátní komory za přítomnosti policie na prohlídce advokátních kanceláří? A kolik z toho vzešlo trestně stíhaných advokátů?
Mám k dispozici údaje za roky 2012 a 2013. Předloni proběhlo jen pět prohlídek za přítomnosti zástupce České advokátní komory a ani v jednom případě neměla policie zájem o listiny (k případům, které advokáti řeší, pozn. red.). Loni už proběhlo sedmadvacet prohlídek a v sedmnácti případech listiny policejní orgány chtěly. Tyto prohlídky probíhají zčásti u obviněných nebo později obviněných advokátů, zčásti v souvislosti s obviněním jiných osob, zpravidla klientů advokáta.
* O jaké kauzy šlo?
Jako jeden z orgánů České advokátní komory mám rovněž povinnost mlčenlivosti ve vztahu ke konkrétním kauzám, proto odpovědět nemohu. Nicméně řada těchto případů byla již probírána ve sdělovacích prostředcích v souvislosti s mediálně známými kauzami.
* Jakým způsobem – a pokud vůbec – se vyvíjí kriminalita advokátů?
Úroveň kriminality a páchání trestné činnosti je v advokacii úplně stejně průměrná jako v ostatní populaci.
* A proč vzniká Unie obhájců jako protiváha tlaků policie a státních zástupců? Systém obhajoby a trestního řízení jako celku má přece svá jasná pravidla. Nerodí se tu další kočkopes?
Mám-li správné informace, tak Unie obhájců vzniká jako reakce na to, že v České republice se podstatným způsobem za posledních dvacet let zúžil takzvaný katalog práv obviněných. Nenápadně a průběžně se zkracují práva osob, které jsou trestně stíhány. A Unie obhájců je spolek, který se snaží na tyto nespravedlnosti poukazovat a dodržování tohoto katalogu práv obviněných prosazovat.
* Nepoškozuje dobré jméno advokacie, když se čím dál více advokátů objevuje mezi lobbistickými skupinami?
Je-li lobbistická činnost prováděna v souladu se zákonem – a zdůrazňuji, že pojem lobbista je v Evropské unii běžně používaný, a dokonce i právně upravený –, tak v lobbistické činnosti advokáta nespatřuji nic zlého.
* Dobře, a jaký máte názor na kauzy typu Nagyová, CASA-Parkanová či ProMoPro?
Myslím, že dochází k nadužívání prostředků trestního práva pro řešení problémů této společnosti.
* A co kauza Rittig? Tento vlivný lobbista byl již podruhé propuštěn po zadržení. Došlo k porušení trestního řádu?
Nejsem informován o obsahu spisu. Ale situace, kdy podvakrát soud rozhodne, že zde nejsou dány důvody vazby, a státní zástupce se přesto pokaždé z různých jiných důvodů pokouší tohoto obviněného do vazby dostat, svědčí buď o určité nekoncepčnosti, anebo neprofesionalitě tohoto státního zástupce (Adama Borguly, pozn. red.).
* Jakou úlohu sehráli advokáti v kauze „metyl“? V případě kanceláře Tomáše Sokola má být prý jeden z právníků dokonce stíhaný.
Právě že ne. Nedošlo k žádnému obvinění tohoto advokáta. Jinak přibývá trestních oznámení obecně, tedy i na advokáty, a přibývá zároveň i případů, kdy se tato trestní oznámení následně odkládají. Informace o zahájeném stíhání se však okamžitě objeví v médiích, a jak se říká, špína už na dotyčném ulpí.
* S čím se na Českou advokátní komoru advokáti poslední dobou obracejí nejčastěji?
S žádostmi o ochranu před tím, jak jsou nadužívány a zneužívány již zmíněné odposlechy, z důvodu procesní nekorektnosti některých probíhajících trestních řízení a samozřejmě ve chvíli, kdy se řeší stížnosti klientů. Vedle toho začíná být stále širší a velmi problematickou agendou snaha státu prolamovat zákonnou povinnost mlčenlivosti advokátů a zasahovat do ní.
* Prý teď hrozí, že v bagatelních záležitostech v civilním řízení nebude mít možná občany kdo zastupovat.
To pramení dílem z nešťastné, dnes již Ústavním soudem zrušené paušální vyhlášky o odměnách advokátů, která měla usnadnit soudům činnost, ale byla značně nevyvážená, a dílem z toho, že odměna advokáta, takzvané palmáre, se stala předmětem obchodu. Dodám, že Česká advokátní komora od počátku s paušální vyhláškou nesouhlasila.
* Opravdu předmětem obchodu?
Ano. Podle zákona, pokud někdo vymáhá po dlužníkovi jeho dluh a vyhraje, má právo nejen na to, aby dostal své peníze zpět, ale také, aby mu dlužník zaplatil to, co na vymáhání dluhu vynaložil, tedy i co zaplatil advokátovi. Někteří advokáti zabývající se hromadným vymáháním pohledávek – a zdůrazňuji, že touto problematikou se zabývá odhadem ne více jak tři až pět procent advokátů –, pak díky množství sporů a výhodnosti odměn stanovených vyhláškou slušně na této agendě vydělávali. Několik advokátů se dokonce ve snaze tuto agendu získat dohodlo s klientem, že se s ním rozdělí o soudem přisouzenou náhradu své odměny zaplacenou dlužníkem. To je neetické, a dokonce to bylo protizákonné. A protože již zmíněná paušální vyhláška byla zrušena, v současné době vyjednáváme s ministerstvem spravedlnosti návrat k původní spravedlivé úpravě, která souvisí s oceňováním úkonů v závislosti na hodnotě předmětu sporu.
* Vraťme se ke zmíněným bagatelním sporům, to jest sporům do deseti tisíc korun. Jaká rizika spatřujete, pokud projde navrhovaná novela Marka Bendy, Daniela Korteho a dalších poslanců, která mění občanský soudní řád či zákon o soudních exekutorech?
Znamenalo by to revoluční negativní obrat v dosavadní úpravě nároků toho, kdo měl úspěch ve sporu – to znamená úpravy, podle níž tomu, kdo v soudním sporu zvítězí, musí být nahrazeny náklady řízení. Novela má za cíl tuto zásadu obrátit – tedy ten, kdo ve sporu uspěje, neobdrží náhradu žádnou, pouze ve výjimečných případech by ji soud mohl přiznat. To je nesmysl. Především se bráníme tomu, označovat částky do 10 tisíc korun za bagatelní. Ve státě, kde je minimální mzda 8500 Kč a minimální důchod ještě nižší, je takové označení výsměchem řadě našich občanů. Pokud bude mít někdo pohledávku do 10 tisíc korun, třeba za nevyplacenou mzdu, nebo se bude chtít bránit neoprávněné žalobě za nějaký neexistující nedoplatek, bude se obávat jít za advokátem, neboť nedostane náklady na něj vynaložené zpět. Zároveň tím i výrazně opadne ochota dlužníků platit závazky do deseti tisíc korun z důvodu jejich soudní nevymahatelnosti. A to by fakticky znamenalo, že spravedlnost bude v České republice existovat jen od deseti tisíc a jedné koruny nahoru. Věřitelé těchto pohledávek se standardním způsobem nedomohou spravedlnosti a budou takové pohledávky raději postupovat inkasním agenturám, které nijak regulovány nejsou a vymáhají nejasným, netransparentním a právně neregulovaným způsobem bez jakékoli odpovědnosti s náklady, které pravidelně převyšují náklady vymáhání soudního.
* Na druhou stranu rovněž padají návrhy, že advokáti budou povinně u všech typů řízení a lidé si za to zaplatí. Považujete to za nutné?
Zásadně jsem proti tomu, aby advokáti zastupovali ve všech řízeních. Zásadně jsem však pro to, aby byl stanoven limit věcný i finanční, kdy bude takzvaný advokátní proces povinný, protože jsem jako praktický advokát přesvědčen, že tři čtvrtiny účastníků soudního řízení se naprosto nevyznají v džungli právních předpisů včetně předpisů procesních. Při dnešní složitosti a rozměrnosti právního řádu, který se navíc mění nevídaným tempem, jít k soudu bez advokáta vyžaduje skutečně odvahu, a je to velké riziko.
* V současné době se jedná o novelizaci takzvaného advokátního tarifu.
Ano, Česká advokátní komora v této věci velmi intenzivně jedná s ministerstvem spravedlnosti. Snahou ministerstva je omezit odměny advokátů v takzvaných bagatelních sporech, tedy sporech do 10 tisíc korun, jak jsme o tom již hovořili. ČAK vyjednává, aby toto snížení bylo vyvážené.
* Máme podle vás dobrý právní řád?
Nedá mi to, abych se nevyjádřil k jeho nekvalitě. Tento stát a občané jsou zahlcováni desítkami tisíc předpisů, v nichž vyznat se je pro laika nemožné. Lidé tak rezignovali na to, čemu se v teorii práva říká právní vědomí: co nesmím, co nemůžu, co je po právu, co není. To je špatná zpráva pro každý stát. Proto myslím, že to je stav, který by nás neměl nechat klidnými. Právní řád by se měl výrazně zjednodušit.
* Co si myslíte o vězeňských náramcích?
Samotná myšlenka trestu domácího vězení za použití těchto náramků je velice užitečná. Nechápu, proč se to v českých poměrech stále nedaří realizovat, neboť si myslím, že máme naprosto zbytečně přeplněné věznice. Tímto způsobem by se dalo významně ulehčit státnímu rozpočtu.
* A co říkáte na myšlenku protikorupčního speciálu, který by vedla například pražská vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová? Nehrozila by centralizace moci v rámci jednoho útvaru pod Nejvyšším státním zastupitelstvím?
Pokud jde o spravedlnost jako takovou, tak tvorba nějakých mimořádných, výjimečných a jiných orgánů znamená vždycky zvýšení míry rizika a tím i nespravedlnosti. Justiční systém musí být nastaven standardním způsobem tak, aby byl schopen zvládnout všechny, a to i výjimečné situace. Nemáme válečný stav.
* Spolupracujete s právnickými fakultami?
Řada advokátů přednáší v rámci celé České republiky, účastní se i řízení a správy fakult. A jdeme vstříc tendenci, která vzniká současně na straně advokátní komory i právnických fakult, a to přiblížit praxi co nejblíže studentům. V rámci toho jsem přispěl i já svou troškou do mlýna. Učím na katedře občanského práva hmotného v Praze.
* Každoročně opustí právnické fakulty stovky absolventů.
Odhaduji, že přes tisíc pět set.
* A jak vidíte jejich uplatnění? Není již český trh právníky přesycen?
Naprosto. Já nechápu, proč musí mít tak malá zemička čtyři státní právnické fakulty, případně proč tyto fakulty přijímají tolik studentů a proč musí mít ještě celou řadu soukromých právnických škol.
* Přejděme nyní k žalobcům. Hodně se píše, že tito zástupci moci výkonné odcházejí do advokacie. Jak se uplatňují?
Advokacie je svobodné povolání a my jsme povinni jako advokáta zapsat každou osobu, která splní zákonem předepsané předpoklady, tedy i bezúhonnost. Zejména v oblasti trestního práva se bývalí státní zástupci velmi aktivně angažují a jsou platnými obhájci. Nemám nic proti tomu. Propustnost právnických profesí je něco, co našemu justičnímu systému zcela chybí.
* Co si myslíte o mediaci v civilním řízení, což je nová profese, která u nás vzniká.
Mediace je zcela, opravdu zcela nová oblast – alespoň pro českou justici – řešení sporů mimosoudní cestou. Ta záležitost je na začátku, praktické zkušenosti chybí. Těžko to mohu v současné době komentovat. Nemám žádné informace o tom, že by v advokacii probíhal boj kolem mediace…
* Nepůjde právě v rámci takzvané mediace spíše o již zmíněné úniky do sdělovacích prostředků?
Ne, mediace je opravdu postavena na jiných principech a povinnost mlčenlivosti mají i mediátoři, takže si nemyslím, že by k něčemu takovému mělo docházet.
* Poslední otázka se týká exekucí. Trápí vás, že jede-li člověk načerno, může se následná pokuta vyšplhat až na desítky tisíc korun?
K problematice dlužného jízdného je zapotřebí říct jednu věc. Cena jízdenky je jedna záležitost. Pokuta dopravního podniku sama se počítá v řádu, pokud se nemýlím, dokonce i tisíců korun. Když si k tomu přičtete ještě soudní poplatek, který musí být zaplacen, tak ještě než je řízení zahájeno, zde vznikají opravdu finanční povinnosti, které deset tisíc korun přesahují. Připomínám, že byla do občanského soudního řádu vložena povinnost předžalobní upomínky. Než se to dostane do fáze exekuce, tak dlužník, tedy člověk, jenž jel načerno, musí dostat minimálně pět doporučených zásilek. Takže se na mě nesmějí tito lidé zlobit, ale jde o výraz toho, že pokutu úmyslně nechtěli zaplatit. A pak musí nést s plnou vahou důsledky s tím spojené. Jinak ty jejich jízdy načerno zaplatíme my ostatní ve zvýšeném jízdném, kam si je dopravní podniky promítnou.
***
Martin Vychopeň (47) Zastává funkci předsedy České advokátní komory (ČAK), člena delegace ČAK v CCBE (Radě evropských advokátních komor) a zkušebního komisaře ČAK. Právnické vzdělání a titul JUDr. získal na Právnické fakultě UK v Praze, kde je členem vědecké rady a kde externě vyučuje občanské právo. Plynně hovoří anglicky. Působí v advokátní kanceláři v Benešově. OBČANÉ JSOU ZAHLCOVÁNI DESÍTKAMI TISÍC PŘEDPISŮ, V NICHŽ VYZNAT SE JE PRO LAIKA NEMOŽNÉ.
