Otec právní revoluce
16.12.2013, Týden, str. 34, Tomáš Menschik
Na přípravě nového občanského zákoníku pracoval profesor KAREL ELIÁŠ (58) od roku 2000. Začal jej psát od nuly, aby po desetiletích odstřihl české právo od komunistického. „Jsem velmi konzervativní člověk. A zrovna já jsem měl provést právní revoluci!“ diví se ještě po letech.
* Jak si vysvětlujete děs z nového občanského zákoníku?
To ani není děs. Volání po odkladu začalo v poslední době, protože se tato myšlenka oživila v politických kruzích. Přišli s tím komunisti a dlouho se nevědělo, jak se k tomu postaví ČSSD a ANO. Rozhodující strany budoucí koalice ale prohlásily, že podpoří všechny prováděcí zákony ze Senátu. Odložit zákon měsíc před jeho účinností nedává smysl.
* Odklad hlasitě žádali advokáti. Není podle vás zásadní, že proti novince protestuje takto vlivná skupina?
Podívejte se ale, kteří advokáti jsou proti. Nejviditelnější je doktor Karol Hrádela, který se jako advokát zatím moc nevyznamenal (neúspěšně hájil fotbalového rozhodčího Václava Zejdu a bez efektu napadl u Ústavního soudu církevní restituce, pozn. red.). Ale velké podniky, banky, pojišťovny, advokátní a notářské kanceláře jsou připraveny.
* Proti zákoníku se vyslovila celá advokátní komora. To není problém?
Advokátů je u nás kolem 11 tisíc, ale nejsou zvlášť disciplinovaní. Na sněm jich v říjnu přijelo 1700, ale na jeho samém konci jich zůstalo něco málo přes dvě stě. V té době Hrádela podal návrh usnesení, pro které hlasovalo 125 přítomných. Usnesení bylo přijato formálně správně, ale způsobem hodně podivným. Vedení komory se netváří, že by vyvíjelo extra velkou iniciativu pro odklad.
* Všichni dnes hovoří o tom, že od 1. ledna začne panovat právní nejistota. Jak dlouho potrvá? Až do prvních verdiktů soudů, které určí, jak si zákon vykládat?
Stejně jako každá nová právní úprava přinese i nový občanský zákoník rizikové prvky. Když si vezmete do ruky starý zákoník a nový, první rozdíl je v rozsahu. Co z toho vyplývá? Například dědické právo bylo dosud upravené asi ve 40 paragrafech, v novém kodexu asi ve 250. Starý občanský zákoník mnohdy i v zásadních otázkách hrdě mlčí a vy musíte složitě hledat, jak to rozhodují soudy. Proto je jednodušší napsat to podstatné přímo do zákoníku. Tak jsme to udělali.
* To je důvod, proč jste se nevydali cestou změn a začali psát úplně od nuly?
Nový kodex především reaguje na deformace a strašlivou trivializaci, která poznamenává naše soukromé právo dodnes. Po únoru 1948 se ze zákona vyházela řada institutů, které vypadaly buržoazně. Například osvojení zletilé osoby se zrušilo v roce 1949 se zdůvodněním, že se musí zabránit budování rodiny jako kapitalistické buňky. V roce 1964 vznikl dosud platný zákoník. Ten už úplně vybočil z evropských tradic. Tehdy vládla atmosféra, že socialismus zvítězil, že se naše generace dožije komunismu a právo odumře. Proto se jeho zákonné úpravě nevěnovala zvláštní pečlivost. V roce 1991 se občanský zákoník rozsáhle novelizoval, autoři novely se zaklínali západními vzory, ale z 90 procent opisovali ze zákoníku z roku 1950. Chtěli jsme, aby nový občanský zákoník byl srovnatelný s kodexy západních zemí. Od nuly jsme ale nezačínali, v mnohém šlo navázat na dosavadní rodinné a smluvní právo.
* Proč nestačilo stávající zákoník doplnit o vaše nové nápady? Nejde jen o svéhlavost akademika?
Jsem velmi konzervativní člověk, v horoskopu Býk. Jsem nesvůj, když musím jít do jiné kavárny. Vadí mi, když je obsazený můj oblíbený stůl. A zrovna já jsem dostal za úkol provést revoluci! Nynější stav je přijatelný pro řadu lidí, které nezajímá, jak to funguje venku, kteří jsou se současným stavem spokojení a hodí se jim jeho prázdná či ošidná místa. Řada advokátů si na tom postavila byznys. Chápu je, teď přišel nějakej blbec a přeoral jim to.
* Narazil jste na přátele starých pořádků?
Samozřejmě. Víte, nemělo by se zapomínat na Michaelu Zuklínovou-Hendrychovou, která tvořila kodex společně se mnou. Usilovala o profesuru na Univerzitě Karlově. Když v rámci své profesorské přednášky řekla, že naše nauka občanského práva je stále silně poznamenaná sovětskou právní teorií, vyvolalo to zjevnou nevoli. Při tajném hlasování ve vědecké radě byla zlikvidována jako nepřátelská třída.
* Jak dlouho jste zákoník připravovali?
Práce začaly 26. ledna roku 2000 za vlády Miloše Zemana, kdy si Otakar Motejl jako ministr spravedlnosti pozval asi 25 lidí a řekl, že musíme něco udělat s občanským zákoníkem. Dovedete si představit, jak to chodí, když se někde sejde 25 právníků. Ministr nakonec usekl debatu a navrhl, ať kdokoli z přítomných pošle svou představu, jak by nový kodex měl vypadat. Napsal jsem něco na tři stránky. Jeho tehdejší náměstek Josef Baxa si mě pozval a začali mě přemlouvat, abych se do toho pustil. Moc se mi nechtělo, ale někdy v červnu jsme si plácli. Ministerstvo spravedlnosti návrh zveřejnilo v roce 2005. Zákoník vyšel ve schválené podobě loni 22. března, ale pak se dělalo na doprovodné legislativě a ještě dnes funguje komise, která má přiléhavou zkratku KANCL a zabývá se aplikací civilní legislativy.
* Co se dělo těch sedm let od doby, kdy jste návrh poprvé zveřejnil?
Celou dobu se o tom diskutovalo. Nechápu, když někdo říká, že nebyl čas se s něčím seznámit a že tam někdo něco objevuje. Právnická fakulta v Praze uspořádala sedm diskusních fór, zvala na ně právnické hvězdy ze zahraničí. Příležitostí seznámit se s kodexem bylo bezpočet.
* Proč se vám za tu dobu nepodařilo zlomit odpor části právníků?
Proti změnám zákonů bude část právníků vždycky. Hodně pomohl Jiří Pospíšil. Ať je, jaký je, nelze mu upřít mimořádný talent a obratnost řešit podobné věci. Když po nástupu do funkce ministra zjistil, že se v právnické obci objevují významné hlasy proti rekodifikaci, přišel mimo jiné s myšlenkou vytvořit takzvané minitýmy. Bylo jich 11, složeny byly z právníků, kteří do přípravy zákoníku zapojeni dosud nebyli. Každému minitýmu byla svěřena určitá partie navrhované úpravy k oponentuře. V minitýmech byli zapojeni praktici, někteří soudci Nejvyššího soudu, akademici. Ti dali své názory, doporučení i kritiku, to se v rekodifikační komisi vyhodnocovalo a text zákonné osnovy se znovu upravoval. Jen v režii ministerstva spravedlnosti se do přípravy zákoníku zapojilo přes dvě stě právníků.
* Považujete nový zákoník za své životní dílo?
Vzhledem k času a energii, které mi zákoník vzal, asi ano. Ale nebyl jsem a nejsem úplným pánem toho díla. Do přípravy mluvila spousta lidí. Nejednou se musely hledat kompromisy a alternativní řešení, třeba při formulaci ustanovení o soudcovské tvorbě práva, ale i jinde. Například Rakušané dali v roce 1988 do svého zákoníku pravidlo, že živé zvíře není věc. Po nich učinili totéž Němci, Rusové, Švýcaři, a my jsme to také převzali. Když se návrh zákoníku projednával ve sněmovně, vznikl kolem toho rozruch. Ochránci zvířat, veterinární spolky a jiné iniciativy předkládali i dost divoké návrhy. Jejich požadavek, že zákoník má pozitivně stanovit, co to živé zvíře je, si osvojila Vlasta Parkanová (TOP 09). My jsme namítali, že to je hloupost, protože to každý ví. Objevovaly se různé nápady, například že živé zvíře je živý tvor nebo že to je obratlovec. Namítl jsem, že pak bychom byli živá zvířata všichni, co tam sedíme. Ale bylo mi řečeno, že když si to přeje místopředsedkyně sněmovny, nějak se jí vyhovět musí.
* Jak se vám to povedlo?
Po návratu ze sněmovny jsem se ponořil do své velké knihovny a válel se s učenými spisy. Z díla Tomáše Akvinského jsem vytáhl charakteristiku zvířete jako tvora nadaného smysly. A napsal jsem, že živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Paní Parkanovou prý potěšilo, kdo je duchovním otcem té formulace. Navíc není jen krásná, jak se říkalo, ale má praktický význam třeba ve vazbě na ustanovení o náhradě škody při poranění zvířete. Takže i práce, která se na počátku jevila jako zbytečná, ve výsledku dává smysl.
* Byly ústupky, které jste učinil, příliš velké?
Jsou přiměřené. Co je podstatné, to zůstalo. Zejména prvních 14 paragrafů, kde je srdce i duše nového zákoníku. Byť tam jsou věty vyvolávající u některých obrovskou nevoli. Například, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Tím se odmítl koncept sovětské teorie jednoty socialistického práva. Soukromé a veřejné právo jsou dva různé světy. Když donesete svému věřiteli půl milionu v hotovosti, porušíte zákon proti praní špinavých peněz, můžete být pokutován, ale pro soukromé právo to nemá význam, dluh jste vyrovnal, závazek zanikl. Divoký odpor vzbudila teze, že člověk má přirozené právo brát se o vlastní štěstí. Ale má nám snad stát předepisovat, kde budeme šťastni? Jeden starý profesor se rozčiloval, že neví, co je štěstí. To je pak těžké... V reakci na to jsem v důvodové zprávě podrobně vyargumentoval, proč to v zákoníku je.
* Myslíte, že odpor vůči kodexu nevyplývá z textu, ale čistě z povahy lidí, kteří se bojí změny?
Kdo třicet let sekal kosou, znejistí, když mu přivezete kombajn. Právníci jsou často hodně konzervativní a nedůvěřiví ke změnám. Víte, moje manželka je zubní lékařka. Ze začátku svého působení pamatuje šlapací vrtačky ve venkovských ordinacích. Dnes stomatologové pracují s laserem. Doba se mění, musí se změnit i právo.