Policie neumí vypátrat advokátem ukradených 70 000 000 korun Je to vina advokátní komory?
3. 12. 2013, blisty.cz, Aleš Uhlíř
Uvažoval jsem ze všech možných stran, jakým postupem by mohla Česká advokátní komora pomoci lidem, které okradl advokát Mgr. Miloš Vlasák o 70 000 000 korun. Nechci hovořit o této otřesné věci z hlediska dopadu takového zločinného jednání. Lidé zde přišli o majetek, jsou ožebračeni a to jen proto, že své nemovitosti svěřili k prodeji realitní kanceláři, pro kterou advokát Vlasák pracoval. Došel jsem k závěru, že to, co k případu jako odpověď na článek Jindřicha Gintera v deníku Právo uvedla ve svém vyjádření mluvčí advokátní komory PhDr. Iva Chaloupková, je zhodnocení zcela adekvátní, plně odpovídající tomu, co se stalo. Advokátní komora plní určité funkce, členství v ní je povinné a zákon určuje meze, v nichž může působit.
Jako advokát dostávám často na své články od čtenářů rozhořčené e-maily, některé překypují nenávistí a za nejrůznější marasmus jako miliardové tunely, likvidační exekuce, bezdomovectví je viněn autor jen proto, že si nějaký idiot o něm přečte, že je advokát a tak si na něm může ventilovat své frustrace.
Nelze mi snad ani podsouvat zájem vystupovat ve prospěch profesní organizace, jíž jsem členem. Nebýt České advokátní komory a toho, že v roce 2000 na falešné udání jednoho ostravského advokáta na mne podala kárnou žalobu, patrně bych se nestal autorem píšícím v Britských listech. Když jsem po pěti letech spor s advokátní komorou vyhrál u Nejvyššího správního soudu a všude kolem se o fiasku advokátní komory hovořilo, odmítl tehdejší pracovník advokátní komory tento případ uveřejnit v bulletinu. Tak jsem o tom napsal do různých médií včetně Britských listů (Advokátní komora rezignovala na důstojnost advokátů, 13. 5. 2000). To jen na vysvětlení těm, kteří budou pátrat po motivech mého stanoviska. Nemohu si pomoci, ale s obsahem sdělení mluvčí advokátní komory souhlasím.
Je jednoduché vidět ve všech advokátech zloděje a podvodníky, kteří slouží jiným zlodějům a podvodníkům, jak to odpovídá primitivnímu mediálnímu obrazu advokáta v Česku. Proč by se ti paraziti nemohli složit a každý dát na odškodnění spouště po advokátovi Vlasákovi 7 000 korun? Tím by se přece lehce těch 70 milionů vybralo…
V tomto roce jsem se několika známých advokátů, kteří získali nárok na starobní důchod, zeptal na výši jejich důchodu. Možná to bude čtenáře zajímat. Je to od 11 000 do 13 000 korun. To jsou ti šťastnější, kteří už jsou v důchodu. Znám advokáty, kteří svou advokátní praxi dotují z úspor, jednomu pomáhá ze svého učitelského příjmu manželka, aby mohl zaplatit nájem kanceláře. Jsou advokáti, kterým je 40 nebo 50 let, důchod v nedohlednu a vydělávají zoufale málo a rádi by přijali i zaměstnání, kdyby ta možnost byla.
Nevím, proč se orgány činné v trestním řízení nezaměřují na vypátrání, co se s ukradenými 70 milióny korun stalo, kam se poděly, když na Vlasákových účtech v Česku zůstalo prý jen několik stokorun. Pro českou policii je to asi nad její síly. Globalizace dává rozsáhlé možnosti, jak s takovým lupem naložit, jak jej ukrýt. Zcela přirozené by přece bylo ukradené peníze dohledat a poškozeným vrátit. Zdá se ale, že na takové pátrání orgány činné v trestním řízení nestačí. U nás to prostě neumí tak rychle a účinně jako ve Švýcarsku nebo v Jihoafrické republice. O tom pan Ginter psát v Právu ale nebude. Snadnější je kopnout si do advokátů.
