Mediace může spor vyřešit rychleji a levněji než soud, přitom nikdo neprohaje...
23.8.2013, Konkursní noviny - Bulletin, str. 16
Hovoříme se zastupující vedoucí odboru mezinárodních vztahů ČAK JUDR. Martinou Doležalovou
SOUDNÍCH SPORŮ JE STÁLE PŘÍLIŠ MNOHO. POKUSEM JAK TATO VYSOKÁ ČÍSLA SNÍŽIT JE I MEDIACE, KTERÁ SE STALA JEDNOU Z MOŽNOSTÍ, JAK DOSÁHNOUT POKOJNÉHO ŘEŠENÍ SPORŮ MEZI STRANAMI. UPRAVUJE JI ZÁKON Č. 202/2012 SB., JENŽ NABYL ÚČINNOSTI 1. ZÁŘÍ 2012. O TOM, JAK SE OSVĚDČILA, JSME HOVOŘILI S ADVOKÁTKOU, ZASTUPUJÍCÍ VEDOUCÍ ODBORU MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY JUDR. MARTINOU DOLEŽALOVOU.
* Jak často je dnes mediace využívána?
Pokud hovoříme o mediaci podle nového zákona, který je účinný od 1. září 2012, tak zatím ještě výsledky nejsou známy, protože registr (seznam) mediátorů, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR, byl fakticky zprovozněn až začátkem tohoto roku. Mediátoři jsou zatím zkoušeni a postupně registrováni. Zatím nemám zpětnou vazbu, zda soudy mediaci více využívají. Nicméně školení v mediaci probíhají dle mých informací jak přes Justiční akademii pro soudce – aby věděli pro jaké spory je mediace vhodná, tak přes Českou advokátní komoru pro advokáty, kteří se chtějí stát současně mediátory. Někteří kolegové mně však již avizovali, že soudy v určitých případech již nařídily a nařizují mediace.
* Před přijetím zákona nebyla mediace možná? Podle mne existovala, a to zejména v oblasti rodinné… Mediace byla možná jako takzvaná živnost volná. Mediátorem mohl být kdokoliv, kdo si takovou živnost zaregistroval, v podstatě nejenom právník nebo psycholog, ale i osoba bez jakéhokoliv vzdělání. Mediátoři nemuseli podstoupit žádné speciální školení. Stát na jejich vzdělání nedohlížel ani je nějak negarantoval. Mediace nebyla nikde definována. Nebyly popsány stěžejní principy a postupy. Soudy v činnost mediátorů příliš velkou důvěru neměly. Ani v obchodní sféře se o mediaci v českých podmínkách nevědělo; výjimkou byla mediace v trestním řízení, které je upraveno speciálním zákonem č. 257/2000 Sb. o probační a mediační službě. To byl stav do doby, než byl přijat zákon. V podstatě z hlediska advokacie první zmínky o tom, že se požaduje mediace, byla registrována ze strany velkých zahraničních advokátních kanceláří působících v Čechách, kdy je v jejich domovských zemích mediace využívaná i v obchodních věcech.
* Dá se říci, že mediace z velké části nahradí přetížené soudy?
Statistiky uvádějí, že mediace má ve světě přibližně sedmdesátiprocentní úspěšnost. Pokud se soudy naučí identifikovat, který spor je pro mediaci vhodný a který nikoli, není důvodu, aby česká republika byla statistickou výjimkou. Osobně vidím v mediaci velkou výzvu pro soudy, firmy i občany.
* Uchylují se dnes strany k mediaci stále častěji i v občanských a obchodních sporech?
V poslední době se k mediaci strany uchylují stále častěji v rodinných, občanských a obchodních sporech. Před účinností zákona si mohly vybrat jako mediátora jakoukoliv osobu, která byla schopna podle jejich názoru smírně vyřešit spor. Výslednou dohodu si strany mohly nechat schválit soudem jako soudní smír nebo sepsat notářem nebo exekutorem formou zápisu se svolením k vykonatelnosti, čímž získali exekuční titul zaměřený na splnění pohledávky, která byla obsažena v mediační dohodě. Promlčecí doba se nestavěla. Taková byla situace do nového zákona. Nový zákon situaci zásadně mění, protože zavádí kategorii takzvaného zapsaného mediátora, tj. mediátora podnikajícího na základě nového zákona (tj. nikoli živnosti), který splňuje řadu požadavků a tyto požadavky garantuje; na druhé straně stranám nabízí „benefity“ například v podobě stavení promlčecích a prekluzivních lhůt, která jsou obsažena v novelizovaných ustanoveních občanského a obchodního zákoníku. Zákon však nezakazuje podnikání v oblasti mediace podle živnostenského zákona. Bude tedy možno provádět mediaci i v dosavadním živnostenském režimu; zákon tak dává možnost výběru stranám a nezakazuje využívat služeb „nezapsaných“ mediátorů. (V tomto ohledu česká úprava kopíruje úpravu rakouskou).
* Kdo dnes podle vás tvoří největší potenciální skupinu klientů pro mediátory?
Jak fyzické osoby ve sporech rodinných a občanskoprávních, tak obchodní firmy a účastníci obchodněprávních vztahů.
* Stala se mediace časově a finančně úsporným řešením konfliktu stran? Je v praxi účinná a výhodná? Je placenou službou?
V tom je právě kouzlo mediace, že je jak časově, tak finančně úsporným řešením konfliktů stran. Je účinná a výhodná, jinak bychom ji nedělali a nepodporovali. Je to služba placená, a to podle hodinových sazeb jednotlivých mediátorů. Pokud je nařízeno soudem první setkání s mediátorem, čili pokud jde o iniciativu soudu, aby se strany dozvěděly, co mediace je, čili pokud jde o informační setkání stran s mediátorem, pak je nařízena právním předpisem sazba 400 korun za hodinu, a to v rozsahu prvních tří hodin. Zdůrazňuji, že jde o informační setkání stran a mediátora o mediaci, není to zahájená mediace. Mediační proces samotný je potom hrazen podle sazeb jednotlivého mediátora.
* Smyslem mediace není pouze ušetřit finanční prostředky, ale zejména dospět k oboustranně vyvážené dohodě cestou rychlejší a pro obě strany přijatelnější, která reflektuje budoucí spolupráci obou stran, což se u soudních rozsudků či arbitrážních nálezů obvykle nestává a ani neočekává. To znamená, že krom úspory v soudním systému, místo kterého by konflikt řešil mediátor, by výhodou mělo být i to, že strany dospějí k dohodě, tedy není zde vítěze ani poraženého. Je tomu tak?
Ano. Je to tzv. princip win–win, neboli výhra-výhra. Když na České advokátní komoře školíme mediátory, tak v rámci tohoto školení se účastníci seznamují s vyjednávacími technikami právě v tomto win-win stylu. Nově nabízíme i školení pouze v těchto vyjednávacích technikách špičkovými domácími i zahraničními lektory. Obě strany v tomto způsobu vyjednávání získávají, není vítěze ani poraženého.
* Znamená to, že mediátor by měl pouze dovést obě dvě strany konfliktu k rozhodnutí věc řešit smírně, dohodnout konkrétní podmínky toho smíru s tím, že bude na zvoleném právníkovi či jejich právních zástupcích, aby společnou vůli po smíru transformovali v právně relevantní formu?
Mediátor samozřejmě může výslednou dohodu sepsat sám, pokud strany nebyly zastoupeny právníky nebo pokud si tak strany výslovně přejí. Pokud strany mediátora o to požádají, tak dohodu v určité zjednodušené formě sepíše on sám. Pokud hovoříme o právně dokonalém výstupu se všemi návaznostmi a provázanostmi (a jakožto právní službě, kterou však mediace sama není), tak tu by měli sepsat advokáti stran, nebo jiný advokát odlišný od mediátora. V tomto smyslu je zákon neúprosný.
* Pro mnohé spory je ale důležité právě to, že soud je institucí, která je respektovaná, a jeho rozhodnutí tedy má větší váhu než mediace. Soud uzavře spor rozsudkem, který je v konečné fázi nenapadnutelný. Z mediace je výstupem mediační dohoda, která ovšem není právně vykonatelná. Co lidem zaručí, aby to, na čem se dohodli, platilo?
Dohoda vzešlá z mediace je právně závazná jako každá jiná smlouva. Pro její vykonatelnost platí obecně závazné právní předpisy, tj. schválení dohody soudem ve formě soudního smíru nebo zápisem u notáře s doložkou vykonatelnosti.
* Mediátor má podporovat komunikaci mezi „stranami konfliktu“ a za obsah mediační dohody neodpovídá -jsou odpovědné pouze strany konfliktu. Pokud dohoda nebude po všech stránkách perfektní, mimo jiné nebudeli v souladu se zákonem, soud ji jednoduše neschválí. Stává se to často?
Stávat se to může zejména u neprávníků – mediátorů. Advokáti jsou však odborníci na právo a jelikož je mediace tzv. „jinou“ činností advokáta podle zákona o advokacii, zůstává mediátor advokát stále advokátem. Pokud by advokát mediátor tvořil dohody v rozporu s právem, vystavoval by se kárnému postihu před kárným senátem České advokátní komory. V současné době se projednává návrh Etického kodexu advokáta mediátora, který by měl povinnosti advokáta mediátora blíže specifi kovat.
* zákon o mediaci zavádí do justičního systému novou figuru – již zmíněného mediátora, který složil zkoušku a byl ministerstvem spravedlnosti zapsán do seznamu mediátorů. Jak je to s advokáty? Absolvují i oni zkoušku?
Advokáti mají zkoušku obsahově i rozsahově stejně náročnou jako neadvokáti. Jediný rozdíl je ten, že fyzicky se zkoušky konají na České advokátní komoře. Advokáti jsou zkoušeni stejným týmem tří zkušebních komisařů jmenovaným ministrem spravedlnosti, z nichž jeden předsedá. Tato komise je složena z jednoho advokáta mediátora, jednoho zástupce ministerstva spravedlnosti a jednoho neadvokáta mediátora.
* česká advokátní komora obdržela v roce 2011 grant od Evropské komise na projekt „Evropské zkušenosti v mediaci a jejich implementace do českého právního prostředí“, přičemž jejím partnerem byla v tomto projektu bruselská advokátní komora. Kolik vyškolila advokátů?
V rámci grantu jsme vyškolili 50 advokátů. Nicméně od té doby ve více méně stále stejném složení, kdy zde máme špičkového bruselského lektora – advokáta mediátora, českou lektorku advokátku a mediátorku a psycholožku – mediátorku, dále vzděláváme a k dnešnímu dni již na České advokátní komoře čítáme na 150 vyškolených advokátů – mediátorů, kteří se následně ucházejí o zápis do ministerského seznamu a podstupují náročné zkoušky.
* U advokátů – mediátorů má na zákonnost uzavíraných dohod dohlížet česká advokátní komora, neboť jde o takzvanou jinou činnost advokáta ve smyslu zákona o advokacii, ale stále jde o činnost advokáta, odborníka na znalost práva. Je tomu tak?
Ano, je tomu tak. Do kárné komise je navrženo v rámci nadcházejících podzimních voleb do orgánů České advokátní komory několik osob, kterými jsou registrovaní advokáti – mediátoři. Ti by v případě zvolení měli být kompetentní případnou stížnost na advokáta mediátora posoudit a stanovit, zda došlo ke kárnému provinění dotyčného se všemi důsledky.
* Je pravda, že česká advokátní komora od počátku intenzivně prosazovala postoj, že mediační dohoda sepsaná advokátem má být zároveň exekučním titulem, nicméně požadavek politicky neprošel Parlamentem čR? Je to škoda? A pokud ano, tak proč?
Je to pravda. Česká advokátní komora se o to velmi snažila. Nicméně to, že tato snaha nebyla korunována úspěchem, byla politikem, které nebylo možno jakýmkoliv způsobem zvrátit. Česká advokátní komora ve svých snahách vycházela z toho, že pokud exekuční tituly může vydávat rozhodce, který podle zákona o rozhodčím řízení nemusí splňovat žádné kvalifikační podmínky, tak pokud mediátor splňuje takové parametry vzdělávání a zkoušek, jaké zákon stanoví, a ještě je to advokát, odborník na právo, tak jsme toto považovali za službu pro veřejnost, že by zároveň mohl zajistit stranám i exekuční titul. Z politických důvodů tato snaha bohužel nebyla průchozí. Třeba v budoucnu se situace změní.
* Koncem září pořádá Právnická fakulta Univerzity Palackého v olomouci II. ročník mezinárodní vědecké konference„MEDIACE 2013 – Cesta ke spolupráci a smíru“. Lze očekávat, že jedním z nosných témat bude diskuse o prvních zkušenostech s aplikací zákona o mediaci. zúčastní se konference i zástupci české advokátní komory?
Zástupce České advokátní komory se této konference zúčastní a bude své členy informovat prostřednictvím měsíčníku Bulletinu advokacie o všech tématech, které se mediace týkají a které na tomto fóru byly projednávány.
