Klára Samková se chová jako dítě. Jen dupnutí chybí
28.6.2013, Mladá fronta DNES, Jan Šebelka
Jsem bezúhonný člověk. Jednou jsem dostal od policajta přes záda obuškem, ale to jsem si zasloužil. Nikdy jsem zatím nestál před soudem, nikdy jsem u něj ani nesvědčil. To se včera změnilo. Stál jsem u soudu sice jen jako svědek, ale připadal si jako zločinec.
Skoro hodinu jsem čelil otázkám advokátky Kláry Samkové v případě souvisícím s mačetovým útokem v Novém Boru.
Stál jsem v její palbě, protože jsem napsal článek, v němž matka zraněného syna, Romové mu udělali centimetrovou díru mačetou do hlavy, hovořila o tom, že se Klára Samková chce na případu zviditelnit, aby se mohla vrátit do politiky, a že učí Romy lhát. Bylo to v době, kdy známá advokátka převzala případ, kterému se začalo říkat mačetový útok.
Nechci psát o případu, který se kvůli zavilosti advokátky potáhne dlouho.
Zkoumat, do jaké míry je inkriminovaná věta – citace Ireny Maškové, nebo moje jako autora článku, je totiž stejné jako otázka, jestli bylo dřív vejce, nebo slepice.
Chtěl bych se ale pozastavit nad absurditou případu. Syn Ireny Maškové byl posekán mačetami tak, že je od té doby ve stavu nemocných. Od masakru uběhl tehdy rok, a nic se s ním vlastně nedělo. Matce zraněného se ten stav pochopitelně nelíbí. Měla vztek a řekla do novin větičku, jejíž dikci chápu. Co nechápu, je, že se na ní známá advokátka točí a dělá z toho dusno. Chce omluvu: jako dítě, jen to dupnutí nožkou chybí. Ční z této frašky z její strany čistá touha po spravedlnosti? Neviděl bych to tak. Spíš Klára Samková potvrzuje to, kvůli čemu nešťastnou matku žaluje.
Mluvím o tom, že chce být vidět.