Venkovský advokát se nemůže hádat
15.6.2013, Lidové noviny, str. 14, Tomáš Němeček
ROZHOVOR S Františkem Korbelem o jeho odchodu, talentu pro kompromisy a o tom, jestli je vlastně zelený
Tento týden ohlásil po šesti letech odchod náměstek ministra spravedlnosti pro legislativu. Patřil k týmu, který prosadil nový civilní kodex.
* LN Jak to, že končíte? To už máte všechno hotovo?
Neodcházím hned. Dohodli jsme se, že neodejdu, dokud nebude nový občanský zákoník v relativním bezpečí. Momentálně je mým hlavním úkolem šest doprovodných zákonů ke kodexu. Ve středu prošly druhým čtením a na červnové schůzi by měly být schváleny a předány do Senátu. Podle dalšího vývoje se určí můj přesný odchod. (Rozhovor proběhl před policejní akcí v závěru týdne; před uzávěrkou František Korbel doplnil: „Uvidíme, jak s tím vším zatočí nynější krize.“ - pozn. red.)
* LN A co nový zákon o státním zastupitelství?
S ním už legislativní náměstek víc nezmůže. Zákon leží ve sněmovně a jedná se o něm politicky: buď ho strany chtějí, nebo ne.
* LN Ta nabídka z advokátní kanceláře Havel Holásek by nepočkala až na dobu po volbách?
Asi počkala. Ale odejít se má v nejlepším, rok před volbami začíná určitá stagnace a čekání. Jsem na ministerstvu už tak dlouho, že vše, co jsme chtěli prosadit, jsme prosadili – nebo mohli prosadit.
* LN Měl jste malou úspěšnou kancelář, tak proč se nevracíte do ní? Stalo se něco mezi vámi a společníkem?
Ne, ne, vůbec, naše vztahy jsou perfektní. Jen mě oslovila konkurenční nabídka: jako partner v Havel Holásek se můžu zaměřit speciálně na občanský zákoník. Mám ten zákon rád a chtěl bych být od počátku u jeho aplikace v praxi.
* LNA nestalo se naopak něco mezi vámi a ministrem Blažkem?
Také ne. My jsme si začali rozumět a považuji ho za velmi dobrého ministra.
* LN Díky jakým vlastnostem nebo schopnostem jste jako jediný z týmu Jiřího Pospíšila přežil?
To je mi dodnes trochu záhadou... Proti odvolání Jiřího Pospíšila jsem se ostře ohrazoval. A když jsem s předsedou Strany zelených Ondřejem Liškou tehdy spolupořádal protestní demonstraci v Praze na náměstí Míru, myslel jsem si, že je to můj poslední krok v úřadu.
* LN Třeba náměstek pro justici Filip Melzer odcházel ve zlém. Proč vás nový ministr nechal ve funkci a proč vy jste zůstal?
To je třeba se ptát jeho. Nicméně: legislativní tým šlape jako hodinky – léta jsme ho budovali, dnes patří k nejlepším ve státní správě. Ministr Blažek i přes počáteční obavy zachoval kontinuitu všech významných projektů. Včetně politicky citlivých věcí jako zákon o státním zastupitelství. A včetně personálních otázek typu jmenování Lenky Bradáčové. Mezi zájmy různých lobby
* LN Osobně a trochu osaměle jste pomáhal zákonu o bezplatné právní pomoci. Proč to nevyšlo?
U některých zákonů se prostě dohodu nepodařilo najít. Na prvním místě u bezplatné právní pomoci. Zákon ztroskotal jednak na nedostatku peněz, jednak na nevůli advokátní komory. Pardon... (volá mu opoziční poslanec z ústavněprávního výboru – pozn. red.) Druhým projektem, který se nepodařilo prosadit, byl nový zákon o znalcích. Také naráží na zájmy jednotlivých lobby, ať už znalců nebo předsedů krajských soudů.
* LN Proč nepřipravíte novou vyhlášku o paušálních náhradách advokátů za náklady řízení?
My jsme ji přece loni, ještě za Jiřího Pospíšila, vydali. Snížila odměny za bagatelní spory, zavedli jsme povinnou předžalobní výzvu, spojování exekucí...
* LN Ale vyhlášku v dubnu zrušil Ústavní soud coby protiústavní.
No, disent Vladimíra Kůrky se mi zdál v mnoha směrech přesvědčivější. Navíc ten nález šel i proti judikatuře samotného Ústavního soudu, který dva roky vykládal, jak se má vyhláška používat.
* LN Proč neuděláte novou?
Tak tedy upřímně řečeno, nerad novelizuji totéž pořád dokola. To už myslím může učinit někdo jiný.
* LN Vaše osobní téma je zákon o svobodném přístupu k informacím. Není paradoxní, že jste víc vybojoval jako advokát – Ústavní soud díky vám nařídil zpřístupňování i nepravomocných rozsudků – než jako náměstek?
Tahle oblast spadá pod resort vnitra, nikoli spravedlnosti. Ale byl jsem členem přípravného týmu na vnitru, který dělal poslední novelu, která je podle mě dobrá: zavádí do zákona například tzv. informační příkazy, jimiž lze rychle nařídit zveřejnění informace.
* LN Dobře, ale třeba průlomový zákon o zveřejňování smluv předkládá poslanec Jan Farský.
Ten návrh je výborná myšlenka. Ale asi víte, že z původní verze jsme ho do výsledné podoby dopsali profesor Eliáš a já.
* LN Projde ten zákon?
Obávám se, že ne všichni, kdo ho podepsali jako předkladatelé, to mysleli vážně. Pardon... (volá mu koaliční poslanec z ústavněprávního výboru – pozn. red.) To byl Marek Benda. Mimochodem, slušný a chytrý poslanec. Jestli je někdo veřejností nedoceněn, tak on. Ohledně zveřejňování smluv se snažím být optimista. Blíží se volby, to by zákonu mohlo pomoci.
* LN Měl by existovat speciální úřad, který by prosazoval zveřejňování informací? Třeba v Británii má informační komisař zároveň na starosti ochranu dat.
Informační komisař je dobré téma: objevuje se i v postkomunistických státech, aby důrazněji vymáhal právo na informace. Dnes tuto agendu dělá vnitro, v podstatě na něj zbyla. Ale pokud se nenajdou peníze na novou instituci, nechal bych současný stav. Rozhodně bych to nesvěřoval Úřadu pro ochranu osobních údajů. Je zaměřen právě opačně, mám i jisté pochyby o jeho rozhodnutích. Já už to vypnu... (volá mu soudce Nejvyššího správního soudu – pozn. red.).
* LN Myslím, že ty telefonáty ukazují, proč jste přežil: se všemi si tykáte, máte neuvěřitelnou schopnost vyjít s každým. Což je řečeno bez hodnocení – není to nutně negativní ani pozitivní.
Vyjít s lidmi taky není vždycky lehké. Na rozdíl od svého dobrého přítele Filipa Melzera, který je skvělý akademik, jsem byl venkovský advokát. A ten ví, že se soudem nebo s katastrem se nemá hádat. Na ministerstvu nejste proto, abyste rozkazoval a vyhazoval, ale abyste hledal dohodu mezi jednotlivými zájmy. Zrovna občanský zákoník jsme ale protlačovali tvrdě. Jinak se o něm mohlo diskutovat dalších deset let a nebyl by nikdy. Advokát zelených
* LN Na ministerstvo jste se dostal za Stranu zelených. Ale nebyl jste nikdy jejím členem, jak jste k tomu tedy přišel?
Já jsem už na škole spolupracoval s Ekologickým právním servisem. Později jako advokát jsem zastupoval snad všechny české ekologické organizace, přes ně jsem se stal advokátem Strany zelených – i osobně jejích představitelů. Přivedla mě původně Dana Kuchtová: představila mě Martinu Bursíkovi, když se v roce 2005 stal poprvé předsedou. Strana byla tehdy v obrovských potížích,měla historické dluhy kolem 30 milionů. S Martinem jsme vyjednali splátkové kalendáře – i věřitelé nakonec vsadili na to, že se zelení v roce 2006 dostanou do sněmovny. Když se tak stalo, Martin Bursíkmi nabídl funkci v legislativní radě vlády. A tady jsem se zase seznámil s Jiřím Pospíšilem.
* LN Ale do strany jste nevstoupil?
Unás v Táboře už léta působí silné hnutí nezávislých. Za ně jsem byl dvakrát zvolen do městské rady, v tomto funkčním období máme starostu – Jiřího Fišera – a člověk nemůže sedět na dvou židlích. Přestoupit k zeleným by nebylo fér vůči Táboru.
* LN Nebyl v tom spíš nějaký osobní spor s jihočeskými zelenými? Takto jste přece byl jejich politická konkurence.
To se tak nedá říct. V prvním volebním období jsme s nimi měli koalici, ve druhém ne. Ale žádný spor v tom nebyl: vždyť jedním z představitelů Strany zelených v Táboře byl právě můj společník v advokátní kanceláři doktor Tuháček.
* LN Řekl byste o sobě, že jste mentalitou zelený?
Většina členů vedení Strany zelených jsou mí osobní přátelé, ať už Martin Bursík, Ondřej Liška nebo Dana Kuchtová. Bohužel s jistými rozpaky pozoruji, že se často nedohodnou mezi sebou. Ale to už je asi osud zelených,vNěmecku to nebylo jiné. Pořád si nicméně myslím, že Strana zelených je dobrá alternativa v situaci, kdy se velké politické strany do značné míry vyčerpaly a novým, nahodile vznikajícím projektům není radno příliš věřit.
* LN Ptám se na vás, ne na stranu. Nevidím ve vašem životopise, že byste jezdil na ekologické akce.
Byl jsem pořád především právník. Na letní tábory k Temelínu jsem nejezdil, ale zastupoval jsem jeho účastníky při kolaudačním řízení. Díky tomu jsem si obešel i temelínský reaktor nebo turbínu. Ale strávil jsem dohromady zhruba rok života ve Švýcarsku na ekologické farmě. Jezdíval jsem tam na prázdniny, naučil jsem se díky tomu německy.
* LN Čím byla ekologická? Nehnojila?
Pozor, to byla ta nejradikálnější forma! Biologisch-Dynamische Landwirtschaft, biodynamické zemědělství podle učení Rudolfa Steinera. Celé hospodářství je soběstačné, nepoužívá žádnou chemii. Vedle Bauerngold, „sedlákova zlata“ čili hnoje, ale mělo pod vlivem Steinerova učení i poněkud obskurnější metody, třeba sledovalo různé fáze Měsíce...
* LN Zdá se, že biodynamický sedlák se z vás nestal.
Mně přišla sympatická ta rodina. Byli to učitelé, vzdělaní lidé, naprosto spokojení se svým životem. Něco to asi ve mně zanechalo. Funkce, z níž nejde postupovat
* LN V roce 2009 na vás vyplulo, že jste jako čerstvý náměstek ministra jel jednat ve známém případu kurdského lékaře Uzunoglua, který se domáhal po státu odškodného za vazbu. Přitom ho vaše kancelář zastupovala.
Já jsem ho samozřejmě nezastupoval osobně a na ministerstvu jsem sdělil, že naše kancelář případ řeší. Takže ano, potkal jsem se s ním. Ale tehdy se s ním potkával kdekdo z politické špičky.
* LN Jenže ne v takové dvojroli. Zpětně viděno to vypadá jako důsledek vaší snahy vyjít s každým – vám nedošlo, že tohle už jako náměstek nemůžete dělat?
Uzunoglu měl tehdy úplně jinou pověst než dnes, byl to člověk, za nějž se postavil i Václav Havel. Nám v kanceláři se zdálo atraktivní ho zastupovat. Ale je to tak, jak říkáte. Neměl jsem to dělat.
* LN Taky vás to asi připravilo o sen nastoupit jednou z místa náměstka na Nejvyšší správní soud.
To psala spíš média.
* LN Vy jste jim to nikdy neřekl?
Ale no tak dobře, asi řekl... Je fakt, že předseda Josef Baxa vytvořil z Nejvyššího správního soudu jeden z ostrovů pozitivní deviace, výjimečný odborností i atmosférou, jakou má možná ještě úřad ombudsmana... Ale člověk stejně nemá chodit příliš mladý do funkcí, z nichž už není příliš kam postupovat.
* LN Takže soudcem ještě budete?
Víte co: na studiích jsem díky Vojtěchu Ceplovi pracoval dva roky v kanceláři Ústavního soudu. Pak jsem byl tři roky městský úředník, pak zastupitel, čtyři roky advokát, šest let náměstek... Nikde jsem nezůstal příliš dlouho. Ale teď se chci naplno věnovat advokacii.
