Buzerace naše vezdejší
6.6.2013, Lidové noviny, str. 11, Václav Vlk
Začíná to dotazováním na původ našich příjmů, končí mučírnou pro občany s jiným názorem
Aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Přesně to mi vytanulo na mysli, když jsem si přečetl zprávu o některých bankovních ústavech, které začaly po svých klientech vyžadovat vyplnění dotazníků o původu (ekonomickém – rasový přijde později) jejich příjmů a jejich zaměstnání. Vše bylo završeno poutavou zkazkou o poslanci, který pravdivě do dotazníku vyplnil, že je poslanec, načež se dozvěděl, že mu příslušný bankovní ústav jako osobě politicky exponované neotevře bankovní účet.
Vše pak příslušné instituce vysvětlily tím, že pouze reagují na žádost České národní banky, která uvedené požaduje v souladu se zákony proti praní špinavých peněz, tedy legalizaci výnosu z trestné činnosti, a v případné obraně proti podpoře mezinárodního terorismu. Odmyslímeli si fakt, že zákony nic takového nevyžadují, resp. vyžadují to pouze za přísně vymezených podmínek, které nedopadají bezobsažně na všechny, je mnohem hrozivější, že to někoho vůbec napadne používat a hlavně že se nikdo nezamýšlí nad důsledky, které takováto praxe má.
Na prvnímmístě se zde vytváří pole pro presumpci nelegálního jednání jednotlivce, když zdánlivě nevinný dotazník ve skutečnosti nutí k sebedoznávání původu prostředků denní obživy. Do toho opravdu nikomu nic není, s výjimkou velmi úzkého okruhu, do kterého patří finanční úřad a za omezených podmínek policie či tajné služby. Pro všechny zastánce tvrdé ruky a prabídného argumentu, že slušný člověk se nemá čeho bát, rozvádím některé nikoliv nereálné scénáře, co se bude dít.
Pokud už nějakého pitomce napadlo shromažďovat takovéto údaje, brzo napadne nějakého ouřadu, že by se s tím dalo něco dělat a potvrdit si tak důležitost vlastního bytí. Úplně nejlepší je postupovat tak, že začnou přezkoumávat pravdivost těchto nevinných prohlášení. Hned poté, co zjistí nějaké odchylky, přičemž na zjišťování těchto odchylek je třeba vybudovat další úřad a zavést nové speciální sledovací oddělení, plné dalších ouřadů, přistoupí k nějakým sankcím vůči těm, kdo by lhali.
Rozhodně je nebudou zajímat ani výmluvy, že někdo napsal, že je učitelem na střední škole, a ve skutečnosti se jedná o gymnázium. Rozhodně bude vhodné nastolit režim pokut a sankcí, kdy se nejprve bude jednat o přestupek, který vzápětí přeskočí – s tím, jak bude růst aparát okolo přezkoumávání – ve zcela závažnou trestnou činnost: tou se stane nevyplnění příslušného chlívečku. Navíc bude zjevné, že půjde hravě dokázat, jak se v případě dotyčného jedná o nenapravitelného recidivistu, neboť má již tři zápisy v rejstříku přestupků, co z toho, že dvakrát za špatné parkování.
Vedlejší doprovodnou sankcí bude vyloučení takového jedince z možnosti legálně vydělávat peníze – neboť vedle čistého trestního rejstříku bude brzy vyžadován i čistý rejstřík přestupků – a přesun dotyčného z roviny zaměstnanec do roviny zaměstnanec načerno, takže vedle úniku daňového ještě další trestná činnost. Samozřejmě že bude potřeba všechny údaje centrálně archivovat a při buzeraci, ke které má současná byrokracie velké sklony, předkládat nejlépe po 15 letech k podrobnému vysvětlení a porovnání údajů nešťastnému jedinci jeho nevinný dotazník pro bankovní úřad.
Nejsme zločinci Komu je co do toho, jak jsem si vydělal peníze na koupi rohlíku, stejně tak je každému houby do toho, odkud se bere výplata, která přichází na můj účet. Devětadevadesát procent občanů nejsou zločinci a stát ani soukromé instituce nemají právo jakkoli je špehovat či šmírovat a lustrovat při jejich běžném životě. A do běžného života patří i zřízení bankovního účtu, když už některý chytrák vymyslel, že bychom všechno měli platit bezhotovostně.
O tom, co dokáže zdánlivě nevinné kontrolování, pojednává ostatně i krásná literatura. Doporučuji ke čtení knihu Válka o zadnici dona Emmanuela od Louise de Bernierese, pojednávající o tom, kterak se z nevinného administrativního sčítání postupem času stane mučírna pro občany s jiným názorem či svobodnými myšlenkami, k běžným praktikám zde patří mučení elektrickým proudem a znásilňování. Nesměšuji nesrovnatelné. Upozorňuji pouze na to, co je prokázané a k čemu vlastní bohorovností a nepřemýšlením nad svými skutky a jednáním denně přispíváme. Demokracii si ničíme sami, stejně jako vládu práva, svobody a svrchovanosti, tím, že se dobrovolně s nacpaným žaludkem podrobujeme jednomu omezení a buzeraci za druhým. A to vše bez valného zájmu médií.
