Lustrační zákon je minimum
31.1.2013, Lidové noviny, str. 11, Václav Vlk
Oba prezidentští kandidáti se jako Turci v bitvě u Vídně blahé paměti oháněli různými právními předpisy stejně jako zakřivenými šavlemi a způsobovali si navzájem hluboká bodnosečná poranění. Přesto některá právní témata, která prezidentský duel oživil, vyšuměla. Při jedné z debat jsem si však všiml poznámky o lustračním zákoně a jejich názoru na jeho zrušení.
Neškodí si připomenout, co to je lustrační zákon, respektive že existují dva, tzv. velký a malý lustrační zákon. Jejich smyslem bylo a ostatně i nadále je zabránit pronikání exponentů bývalého režimu do veřejných funkcí, alespoň do těch, které nejsou voleny, do veřejných funkcí ve státní správě. Doporučuji každému přečíst si, které osoby jsou diskvalifikovány z účasti na veřejném životě v této formě. Každý, kdo je skutečně přesvědčen o smysluplnosti demokratického režimu po roce 1989, musí uznat, že již pouhé funkční zařazení v minulosti diskvalifikuje každého jednotlivého uchazeče o veřejnou funkci.
Neškodí si připomenout, kolik politických pracovníků, ideových pohůnků, udavačů a agentů, potřeboval režim ke své obsluze. Rozhodně nenastal čas pro zrušení uvedené právní normy, právě naopak.
V souvislosti s nástupem osob, které se nejenom funkčně, ale i osobně podílely na přisluhování minulému režimu a které nikdo nechce v přímém střetu vystrnadit, a dokonce je ochoten se s nimi i paktovat (viz asistence ČSSD u návratu komunistických aparátčíků), je naopak namístě uvažovat o tom, zdali lustrační zákon nebyl jenom úplným minimem ochrany práv ostatních občanů. Když už jsme se jednou rozhodli, že komunistický režim je stejně zavrženíhodný jako režim nacistický, měli bychom postupovat stejně, jako kdyby se o některou funkci ucházel aktivní nacista. Nechcete-li mít příslušníka SS, gestapa nebo člena NSDAP ve funkci učitele, školníka, obecního zřízence, natož policisty či snad vojáka nebo soudce, je to zcela pochopitelné. Existuje však paralelně zcela stejná řada funkcí, u nichž nechceme, aby je zastávali členové KSČ a jiných organizací Národní fronty. Otázka je právě v takovém odstupu od roku 1989 o to více aktuální a živá, že by umožnila současné generaci, která měla možnost se pokud možno neušpinit s minulým režimem, aby začala klást stejné požadavky na své okolí.
Pochopím, že někdo může být individuálně slušný člověk, ale kupříkladu přes veškerou úctu k předsedovi Ústavního soudu mně jeho komunistická minulost vadí a s čím větším odstupem od roku 1989 víc a víc.
Právě proto, že čas ubíhá, není namístě citovanou normu zrušit, ale naopak ji zpřísnit, neboť doba předávání a přechodu od komunismu do demokracie se významně posunula. Uznávám, že osobně je možné, že se to dotkne lidí slušných a těch, kteří se „ničeho nedopustili“. Mám však na mysli blaho celé společnosti a hlásím se v tomto směru dnes zcela výjimečně k heslu raději ublížit jednomu nevinnému než obětovat zájmy společnosti ve prospěch jedince. Komunismus zavraždil miliony lidí a podle toho je třeba se k němu stavět.
