Jak vznikala amnestie
19.1.2013, Lidové noviny, str. 13, Tomáš Němeček
Zpráva č. 1: pátrání po autorech dokumentu se zúžilo na tři jména. Zpráva č. 2: justice už ví, jak zabrání návratu soudce Berky
Okolnosti vzniku amnestie Václava Klause jsou spíš téma pro vyšetřovací komisi. Následující text je pokusem o částečnou rekonstrukci.
Tajemník prezidenta Ladislav Jakl mluvil pravdu, když 3. ledna řekl serveru Lidovky.cz, že amnestie vznikala „ve velmi širokém okruhu tří lidí“. Podle dosavadních indicií jimi byli právě Jakl, právník s barvitou kariérou Zdeněk Koudelka (loni ho Václav Klaus neúspěšně navrhl na ústavního soudce) a jediný právník mezi prezidentovými interními poradci Pavel Hasenkopf.
Na přímý dotaz, zda první vymyslel obsah, druhý mu dodal právní formu a třetí návrh zredigoval, Ladislav Jakl reagoval: „No to vůbec ne. Ani v jednom bodu.“ Pouze o sobě bez bližších detailů sdělil, že byl „účastníkem debat o jejím pojetí i konečném znění“. Zdeněk Koudelka nezareagoval ani po třech dnech žádostí o rozhovor na toto téma (neodpovídal na e-maily, SMS ani nebral mobil). Pavel Hasenkopf nejprve s rozhovorem souhlasil, ale poté, co dostal k vyjádření interní dokument z Kanceláře prezidenta republiky podepsaný jeho jménem, odepsal: „Varovali mne před vámi a varovali mne správně. Skončili jsme spolu.“
Tito tři muži hájili amnestii nejvíce a s nápadnou vehemencí. Zdeněk Koudelka hned 2. ledna publikoval v Právu komentář „Amnestie předchází vězeňským nepokojům“ s detailními čísly – v době, kdy ostatní právní akademici se teprve rozkoukávali. Pavel Hasenkopf se pustil do obrany amnestie na odborném blogu Jiné právo. A Ladislav Jakl prosazoval amnestii dlouhodobě (zatímco třeba druhý Klausův blízký spolupracovník Petr Hájek byl vždy proti; na rozdíl od jiných lidí kolem Klause k amnestii nyní mlčel, přišel ji hájit až 17. ledna do diskuse České televize).
Hlava plná krutých osudů Poprvé o amnestii na Hradě uvažovali na 90. výročí republiky v roce 2008. Proč návrh neprošel, není jasné. Ke konci Klausova mandátu však zapůsobil i argument, že jinak by byl jediným prezidentem, který nikdy žádnou amnestii neudělil.
Jakl svůj postoj vysvětluje tím, že měl na Hradě na starosti právě vyřizování žádostí o milost. „Když jsem měl poprvé celodenní sezení v Lánech nad stohy těch žádostí o milost, tak jsem měl takovouhle hlavu a šuměla mi z té ohromné nespravedlnosti a krutých osudů, se kterými normální člověk vůbec nepřijde do styku,“ řekl v neděli 13. ledna v České televizi.
Zdeněk Koudelka (dlouholetý poslanec ČSSD, poté náměstek nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, nyní přidělený na ministerstvo spravedlnosti jako legislativní expert) své motivy zatím nikde nezveřejnil. Ve dvou textech na svém osobním webu – z 2. a 9. ledna – vysvětluje, že amnestie měla přinést „vyprázdnění věznic jako řešení jejich přeplněnosti“, a vypočítává deset rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, v nichž Česká republika prohrála kvůli průtahům v trestním řízení.
Jak se podílel na amnestii on sám? Ministr spravedlnosti – a Koudelkův osobní přítel – Pavel Blažek na tuto otázku tři sekundy mlčí a pak říká: „To musí říct jedině pan prezident.“ Ladislav Jakl na otázku, jak by popsal Koudelkovu roli, opáčil: „Nijak.“ Po chvíli doplnil: „Text amnestie nevznikal u žádného ‚autora‘. Vznikal v diskusích s panem prezidentem.“
Pavel Hasenkopf v diskusi na Jiném právu 7. ledna oznámil, že vypracoval návrh, který „měl celkem 16 článků rozdělených do 7 částí“, ale prezident si jej nevybral kvůli jeho přílišné složitosti. Právě dokument odpovídající tomuto popisu má redakce k dispozici.
Amnestie, kterou nevybrali Alternativní „Hasenkopfova“ amnestie je datovaná 12. listopadu a stručně lze shrnout takto: Kdyby ji Hrad byl přijal, všechnu dnešní kritiku by si ušetřil.
Za prvé byla načasována tak, aby nabyla účinnosti 7. března (den Klausova odchodu z funkce a Masarykových narozenin). Za druhé výslovně vyjímala řadu trestných činů včetně úplatkářství nebo zneužití pravomoci. Za třetí zastavení trestního stíhání by se týkalo jen činů se sazbou do pěti let – pokud stíhání trvá už dva roky a soud do 7. března nenařídí hlavní líčení.
Za pozornost stojí doprovodný komentář od anonymního autora (zřejmě samotného Hasenkopfa). Na půl strany se v něm v rámci interní diskuse Hradu vysvětluje, proč se amnestie určitě nevztahuje na „atentátníka“ s airsoftovou pistolí Pavla Vondrouše a čmárala po volebních plakátech Romana Smetany. Zato se měla týkat výslovně politických verbálních zločinů typu vyjádření předáků Dělnické strany.
Hasenkopf se k textu odmítl vyjádřit. Na Jiném právu 12. ledna napsal: „Možná je nakonec dobře, že si ji (prezident) nevybral, protože čím je něco složitější a obsahuje to víc výjimek, tím větší je šance, že to někdo nepochopí.“ Jak (ne)zastavit stíhání Justice zatím hledá cesty, jak se vypořádat s nejspornějším bodem Klausovy amnestie – článkem II, který nařizuje zastavit stíhání delší osmi let (pokud nejde o uprchlého nebo možná sazba nepřesahuje deset let vězení).
Pražský městský soudce Kamil Kydalka například se svým senátem odmítl zastavit stíhání Františka Chvalovského a oznámil, že řízení přeruší a věc předá k výkladu Ústavnímu soudu.
Naopak místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeněk Kučera už paušálně zastavil celý případ konkurzního gangu kolem soudce Berky (stíhání bylo zahájeno krátce po Klausově prvním zvolení v roce 2003). Hrozí tedy, že se Jiří Berka vrátí do funkce, a to i s nárokem na ušlou mzdu za deset let mimo službu.
Tady ale protikorupční odbor Vrchního státního zastupitelství v Praze podal stížnost k odvolací instanci. Její důvody nechce státní zástupkyně Daniela Smetanová zatím sdělit. Podle neoficiálních informací od jejích kolegů je ale stížnost opřena o dva body.
Za prvé se gang kolem soudce Berky podílel na deseti zmanipulovaných konkurzech. Z toho ve třech kauzách (Báňské stavby Most, Zemědělské družstvo Kravaře a Mostecká obchodní společnost) policie sdělila obvinění až po 1. lednu 2005, takže stíhání nedosáhlo osmi let. A za druhé šlo o činnost ve prospěch zločinného spolčení, kvůli níž se zvyšuje sazba o třetinu. V případě soudce Berky by se tedy „normální“, desetiletá sazba měla zvýšit na 13 let a čtyři měsíce.
Pokud takový výklad připustí odvolací Vrchní soud v Olomouci, stíhání neskončí.
