Amnestie je důkaz, že Klaus šel do sebe
5.1.2013, Lidové noviny, str. 11
říká bývalý ministr spravedlnosti ve Špidlově vládě Karel Čermák. Prezident se prý překvapivě přihlásil k zásadě milosrdenství
Široká amnestie, kterou tento týden vyhlásil prezident republiky, vyvolala velké emoce. Bývalý ministr spravedlnosti a doyen české advokacie Karel Čermák (78) má některé konkrétní výhrady, celkově ale má pro Václava Klause pochvalu.
* LN Jaký má vlastně amnestie smysl v demokracii, v právním státě? Není to přežitek, reziduum po panovnické milosti?
Já bych šel ještě dál a historické kořeny amnestie bych hledal až u církevních odpustků. Všimněte si té obrovské analogie: odpustky i amnestie se vyhlašují, vyhlašují se k něčemu – odpustky, teď si vymýšlím, k desátému výročí úmrtí nějakého oblíbeného papeže, nejnovější amnestie k dvacátým narozeninám České republiky. Odpustky promíjejí časný trest za spáchané hříchy, věčný trest, tedy peklo, vám odpustky prominout nemůžou. Ani amnestie se nevztahuje na absolutní tresty. Odpustky vám nikdy neprominou trest za skutky, které jste ještě nespáchal, amnestie taky ne. A konečně s odpustky byla v historii vždycky spojena hrozná ostuda, už za Husa a pak za Luthera, tenkrát ta ostuda odstartovala reformaci…No a pak za osvícenství a sekularizace už žádný panovník nechtěl mít nic společného s církví, a místo odpustků se vymyslela amnestie. A tak jako vždycky byla ostuda okolo odpustků, tak je vždycky ostuda i kolem amnestie. Ale neřekl bych, že kvůli ní ten starodávný princip máme zrušit.
* LN Není ale amnestie příliš hrubý nástroj, jímž se zasahuje do nalézání spravedlnosti? Najednou se přerušují pravidla a začíná se od nuly, proč?
Amnestie je hromadná milost, a milost spočívá na principu soucitu a milosrdenství, nikoliv na principu práva. A korektiv soucitu vykonaný jakoby zvenčí není tak špatný. Soudce je přísný a, doufejme, že většinou i spravedlivý, ale proč by měl být milosrdný? To je přeci úplně jiná kategorie. Já si myslím, že do našeho civilizačního okruhu soucit patří, a proto bych já jako starej konzervativní člověk amnestii nerušil. Navíc když se něco děje ve společnosti, když se mění paradigmata – a v takové době už zase jsme – je tento korektiv zapotřebí dvojnásob.
* LN V čem se Klausova amnestie liší od Havlovy z roku 1990 a v čem jí je naopak podobná?
Ostuda vzešla z obou, že. Ale pro obě byl velmi pádný důvod. V roce ’89 bylo potřeba naprosto odmítnout normalizační zvyky a myšlení, podle kterého ovšem do té doby většina národa jednala a koneckonců i páchala všelijaké zločiny. Bylo třeba, aby někdo vstal a řekl: teď začneme myslet jinak a to, co bylo dosud, smažeme. Z vězení tenkrát vyšly dvě třetiny vězňů, zanedlouho jich značná část samozřejmě byla zpátky, to bude teď taky, ale všichni – včetně zavřených – tehdy dostali šanci nového startu.
* LN Není tehdy i dnes slabina amnestie v tom, že spousta omilostněných jsou bezprizorní lidé, kteří stejně nemají kam jít, nemají žádné velké vyhlídky, takže si odskočí na svobodu a pak rádi půjdou zpátky do vězení?
Do značné míry záleží na nich, jestli se na tu startovní čáru postaví. V tom je taky hodnota.
* LN Pokud bychom Havlův pardon z roku ’90 vysvětlili tím, že společnost vychází z nesvobody, žádná další velká amnestie už by vlastně nebyla možná. Dnes se žádný politický režim nemění.
To ano, jenže... My jsme se za těch posledních 23 let zamořili podivnými paradigmaty, které deformovaly chování nás všech. Všechno se musí deregulovat, všechno, co omezuje svobodu jednotlivce, je třeba potlačit. Všechno je dovolené, co není výslovně zakázané – a pak, volím příklad v nadsázce, přijde Trpišovský a bude se bránit, že vybržďování na dálnici není nikde výslovně zakázáno. Peníze jsou až na prvním místě. Já vím, že Klaus tyhle věci úplně takhle neříkal, ale přece jen, on to byl, kdo tu ten způsob myšlení dvacet let šířil. A chcete-li, já jsem se vždycky počítal spíš ke klausožroutům. Vyčítal jsem Klausovi, že nás zavlekl na půdu přílišného ekonomismu. No a tu amnestii vidím jako krůček zpět, jako jeho sebereflexi, jisté znamení, že jde do sebe a vidí, že společnost už takhle nemůže dál. V prezidentově novoročním projevu jsme četli o tradici, rodině, o vlasti – a to už nejsou ta paradigmata nastavená před dvaceti a více lety. Václav Klaus jakoby se od Friedmana posouval k Adamu Smithovi, z ultraliberálních pozic na pozice víc konzervativně-liberální. Možná je to dokonce součást širšího posunu v celém západním světě, který taky přichází na to, že v měřitelném bohatství není všechno, že svoboda není jen rostoucí výběr, ale i odpovědnost. A u nás někteří z lidí, kdo takto omylně mysleli, dostali pardon a můžou začít znova. To je od prezidenta vážné poselství a já 20. výročí zrodu republiky považuji spíše za záminku k jeho sdělení.
* LN Rozumím vám správně, že Klaus lidem, které svedl na scestí, dává šanci druhého startu?
No ano. A navíc musel vědět, že z toho nějaká ostuda bude a že ji ponese především on. Mně se líbí, že se nezachoval populisticky, ačkoliv vždycky byl dost populistickej, už od chvíle, kdy vedl vládu –
* LN To vy jste asi seděl v populističtější vládě u Vladimíra Špidly.
No to máte možná pravdu. (smích – pozn. red.) Jinak ono se taky spekuluje, že prezident možná chtěl ulevit přetíženým věznicím. Pro mě by tento argument při vyhlašování amnestie byl zanedbatelný. Možná na něj slyší pan premiér, který dost často uvažuje technokraticky. Prezident ale takto uvažovat nesmí, a podle toho, co čtu, ani neuvažoval. To Klausovi taky přičítám k dobru.
* LN A co byste naopak prezidentské amnestii vytknul?
Zejména se mi zdá zmatená legislativně, je to napsané pátý přes devátý. Je v ní totiž obsažen jak princip agraciace, tedy omilostnění a prominutí trestu, tak i rehabilitace, tedy zahlazení trestu, a konečně abolice, tedy zrušení trestní stíhání. Ale není to v těchhle kategoriích strukturované.
* LN To je kritika formy. Co obsah? Celý týden plní noviny případy korupčníků, kteří si díky Klausovi mohou oddechnout –
Podívejte, anglickému králi ze 17. století Karlovi II. popravili republikáni tátu, on když se dostal zpátky na trůn, vyhlásil, že všem spiklencům – a to byla půlka Anglie – odpouští, ale najmenoval jednotlivě dvacet třicet lidí, a zapřísahal se, že těmhle lumpům neodpustí nic, že je popraví a bude pronásledovat do konce. Totéž provedl Napoleon, když se vrátil z Elby a vyjmul z amnestie Talleyranda a spol. Ale dneska už nejde taxativně vyjímat z generální amnestie konkrétní lidi. Je jiná doba.
* LN Ale na to je přece obecné řešení. Nemohl prezident u zastavených řízení nad osm let z nich vyjmout závažnou hospodářskou kriminalitu?
Nejčistší by samozřejmě bylo ten aboliční paragraf úplně vynechat, už proto, že těch případů není zas tak moc. Lenka Bradáčová někde říkala, že budou na Vrchním státním zastupitelství muset zastavit asi patnáct případů. Ty by se všechny daly řešit poskytnutím nebo odmítnutím individuální milosti. Abolici mohl prezident dát celou ven, a třeba naznačit, že když vás honějí osm let a ještě vás nechytili, on bude nakloněný stíhané osvobodit, a povzbudit je, ať si podávají žádosti o milost.
* LN Co říkáte na námitku, že prezident vyslal neblahý signál, že korupčníci a tuneláři mají pré?
Já na takové neustálé vysílání signálů nevěřím. Nevěřím, že věci fungují tímto způsobem. A že patnáct korupčníků vyvázne – a jistě mezi nimi nejsou samí korupčníci –, to zase tak moc o vyhlídkách boje proti korupci v České republice neříká. Záleží přece na lidech ve vedení státních zastupitelství, Pavlu Zemanovi, Lence Bradáčové, aby ukázali jistou vytrvalost. A myslím, že v tomhle jsou oba vytrvalí dost. Víte, já mám plné pochopení, že oběť trestného činu volá po odplatě a chce vidět, aby byl zločinec potrestaný. Ale trest má sloužit hlavně k tomu, aby odvrátil jiné potenciální pachatele, a tomu konkrétnímu pachateli zabránil v opakování trestné činnosti. Já chápu, že paní doktorka Marvanová je frustrovaná, pakliže uplatňovala v trestním řízení nároky na náhradu škody pro své klienty, což jsou lidé poškození v H-Systému, a teď vidí, že ty nároky půjdou do háje –
* LN Tak nejvíc budou frustrovaní asi ti klienti.
Jistě. A proto taky říkám, že ta abolice, to, že osm a déle roků trvající řízení se mají najednou ukončit, je nejspornější bod v amnestii. Tahle věc udělala ostudu asi o něco větší, než byla nutná. Aboliční paragraf je myslím možné interpretovat jako osobní pomstu prezidenta justici. Ta abolice je věcně nebezpečná a zřejmě ne dobře promyšlená, možná měl prezidenta v tomto bodě někdo důrazně varovat. Amnestii kontrasignuje premiér, a on ji kontrasignoval a asi na nic neupozorňoval. Abolice je tady. a někdo s ní musí něco učinit. Ty škody na klientech jsou napravitelné. Rozhodně bude možné nároky dál uplatnit v občanskoprávním řízení.
* LN Ovšem poškození se amnestií dostávají do mnohem těžšího postavení.
Ano, finančně i časově. Ale to by justice měla být schopna kompenzovat: lácí řízení i jeho rychlostí. Systémově se to jistě nařídit nedá, ale existují možnosti úlev na soudních poplatcích, které při částkách, o nichž v těch sporech jde, mohou být dosti vysoké. Soudce – a tady stačí, aby i soudce byl trochu milosrdný -může soudní poplatek i úplně prominout.
* LN Pokud jsou ale klienti už dnes zadlužení u svých advokátů, protože předpokládali, že soud vyhrají, jak se dá odpomoci jim?
Advokáti přece mohou přistoupit na výsledkový honorář. Čili že v průběhu řízení se jim platí jen výlohy, které přitom nebývají horentní, a odměnu jim klient zaplatí teprve, když se vyhraje.
* LN Ale když už má klient s advokátem smlouvu uzavřenou –
Tak mu advokát může nabídnout změnu smlouvy. To se normálně a docela často děje. Když vám klient řekne: hele, už spolupracujeme dlouho, hodně jsem ti zaplatil, udělej teď zase něco pro mě zadarmo – není moc advokátů, kteří by na svém klientovi odměn začali vymáhat soudně. Ale já mám pocit, že prezidentovi ležely na srdci jiné věci. Amnestie je přeci jeho velká výtka soudcům: kdybyste pořádně pracovali a soudili, nemusel bych žádné amnestie vyhlašovat.
* LN Uměl byste vypíchnout jednu hlavní příčinu, proč u soudů vznikají takové prostoje, které pak prezident pranýřuje amnestií?
Máte různé soudce, jeden je svědomitej, druhej ne. Normální by mělo být, že když soudce dostane významný případ, pracuje na něm 14 hodin denně. A ne že v půl pátý padla a já jdu na plovárnu. Soudci by se měli chovat jako lékaři, to není normální zaměstnání s píchačkami.
* LN Není justiční systém vůči nesvědomitým soudcům příliš měkký?
Ale on nejde nastavit tvrdší. Český soudce není soudní ouřada, kterému můžete něco nařídit. Soudce má postavení podobné jako poslanec. Poslanci taky nikdo nenařídí, jak dlouho musí sedět v parlamentu a hlasovat. On je představitelem soudní moci. Může se stát, že na soud přijde kontrola z ministerstva a zjistí, že nějaký případ se tam válí, podá na soudce kárnou žalobu. Tady by asi větší přísnost být mohla. Ale pracovní dobu nemůžete vynucovat. Jestli soudce píše rozsudek v práci nebo v obýváku u počítače, je vlastně jedno.
* LN První půlka 90. let byla ve znamení nářků, že máme soudců málo, pak zase, že už je jich je dost, ale jsou zahlceni administrativou. Máme jich dost?
Asi tři a půl tisíce, což celostátně myslím, že odpovídá. Jestli jsou dobře rozmístění po republice, vám ale nepovím, situace v různých okresech se také pořád mění. Bohužel soudci nejsou mobilní, není síla, která by dokázala soudci proti jeho vůli nařídit: z Kladna, kde to momentálně klape, půjdeš na rok do okresu Chomutov, protože tam se topí v kauzách.
* LN Jsou v Evropě země, kde to jde?
Určitě, Rakousko, Německo… U nás si ale soudci na svou nepřeložitelnost nedají sáhnout. Panuje tu představa, že podrobit se nějaké nadřazené autoritě, i třeba předsedovi vyšší soudní instance, snižuje důstojnost příslušníka soudní moci.
* LN Nestal se ze soudců během posledních dvaceti let zbytečně nedotknutelný stav?
To byla reakce na normalizaci, kdy soudce skutečně byl ouřada, kterému zavolal krajský tajemník a on musel naklusat. Trochu se to asi v reakci na komunistické pořádky přehnalo. Ale to máte jako s tou amnestií: uplynulo 23 let, a o lecčem musíme začít uvažovat jinak.
